laura
přečtené 1148
Čas žít, čas umírat
2006,
Erich Maria Remarque (p)
Smrt. Smrt je na začátku - a je i na konci. Smrt je všude kolem. Smrtí to začíná - a vlastně i končí. Je vaší přítelkyní, je tím, kdo to chápe. Je zároveň i tím, kdo přece jen někdy pochybuje. Je nemilosrdná, ale spravedlivá. Je všechno, čím my nejsme. Je... Prostě tady je. Jedna z těch, na které se nezapomíná. I po letech mě mrazí neúprosnost osudu. Nemůžete mu utéct. I kdybyste chtěli. Nemůžete ho ošálit. A rozhodně ho nepřehádáte. Až přijde, tak se mu prostě... ...odevzdáte...... celý text
Černý obelisk
1975,
Erich Maria Remarque (p)
Bože, to mě nebavilo. Příběh byl plný inflace, neplatných peněz, bezmocnosti, hladu, bídy, bolesti a především nudného stereotypu . Žádná víra, že se to někdy změní. Jen boj ode dne ke dni, přežít další hladovou noc, přežít další nekonečný, bolavý den... Tohle mě nechytlo...... celý text
Jiskra života
1969,
Erich Maria Remarque (p)
Tuhle knihu jsem četla až po maturitě. Narazila jsem na ni v knihkupectví a koupila si ji. Nádherná, syrová, bolavá, krutá. A přesto plná naděje. Toho věčného boje o každý další nádech, o každý další východ slunce. Rvalo mi to srdce. A ten konec? Ten mě rozsekal... Takhle jsem u knížky asi ještě nikdy nebrečela. Takhle jsem se ještě nikdy nestyděla, že člověku dokážou nejvíc ublížit zase jen... ...lidé...... celý text
Miluj bližního svého
1983,
Erich Maria Remarque (p)
Poprvé jsem to vzdala. Nějak mě to míjelo. Ale za pár let jsem tuhle knihu vzala znovu do ruky a jo, líbilo se mi to. Bylo to depresivní (ale to by člověka nemělo u Remarquea překvapovat), kruté, bolavé, bylo to plné naděje a zároveň i bezmocnosti. Postavy mi připomínaly figurky na šachovnici. Každou chvíli je někdo vyhodil z domečku... Útěky tam a zase zpátky, odvaha, odhodlání, láska, naděje i víra - to všechno tam najdete. Já je obdivovala, já jsem je litovala. Bylo to jako naskočit do jedoucího vlaku - který už v žádné stanici nezastaví... Silný, opravdový, bolavý příběh. Ale tak už to Remarque holt má...... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Zpověď vojáka na západní frontě. Když odcházeli, věřili. Když se vraceli domů, nevěřili už ničemu. Z lavic rovnou na bojiště, nic drsnějšího si pro ně osud připravit nemohl. Někdo nedospěje nikdy, někdo dospěje z minuty na minutu. A někdo by si přál, aby dospět nemusel... Syrové, kruté, nelítostné - stejně jako válka. Každému něco bere: Iluze, sny, otce, syny, budoucnost. Protože i když to přežijete, nejste už stejní. Nemůžete začít tam, kde jste skončili - jako by se vůbec nic nestalo. Vichřice emocí, ale pro mě ne tak silné jako jiné autorovy romány...... celý text
Nebe nezná vyvolených
2005,
Erich Maria Remarque (p)
Kdysi moje druhá nejoblíbenější od Remarqua. Já jsem jim fandila. Prožívala jsem s nimi každý střípek naděje, každý okamžik, všechnu tu touhu, lásku i zlost. Bojovali, rvali se o kousek štěstí, o každý další den, o příslib něčeho, co nikdy nenastane. Osud to možná věděl - ale oni ne. I když, možná... Bolelo to.... celý text
Noc v Lisabonu
2001,
Erich Maria Remarque (p)
Jedna z těch méně známých. Mě okouzlila. Moc se mi ten něžný příběh lásky líbil. Bylo v něm všechno: naděje, víra, odvaha, bolest i nezměrná láska, sebeobětování i strach, nejistota a žal. Nezapomenutelný příběh lásky, která sahá až za hrob...... celý text
Tři kamarádi
1962,
Erich Maria Remarque (p)
Četla jsem v patnácti. A umírala s nimi. Neskutečně živý, čtivý a silný příběh jednoho životního přátelství a jedné velké lásky. Nádherné. Čisté. Bolavé. Kruté. Syrové a přitom tak jemně se dotýkající vaší duše. I mě ten konec dostal. Tehdy - a možná i ve chvíli, až si tento nezapomenutelný příběh přečtu jednou znovu...... celý text
Chyť mě
2013,
Lisa Gardner
Příběh Charlene Rosalind Carter Grantové mě chytil za srdce už když jsem knihu otevřela poprvé. Teď to nebylo jinak. Šokující, bolestné, kruté. Plné otázek, na něž nemáte odpovědi. Alespoň tedy ne hned. D. D. Warrenová je tu tak nějak lidštější. Přístupnější. Možná proto, že její pevnou skořápku narušilo mateřství. Příběh několika žen a mnoha dětí. Příběh těch, kterým nikdo nepomohl. Které nikdo neslyšel. Dítě pláče. Dole v hale. Těžko se to čte. Těžko se nad tím přemýšlí. Něco jiného je příběh a něco jiného vědomí, že se tohle opravdu děje. Někde. Někomu. ...každý jednou musí umřít. Příběh, který ve mě ještě dlouho bude doznívat. Příběh, na který se nezapomíná. Napínavý, čtivý, bravurně vystavěný. Čtete a ani nedýcháte. Zapomenete jíst, zapomenete pít. Nejdete spát. Protože to už chcete vědět. Ahoj, jsem Abigail. Neboj se. ...bojím se :(... celý text
Smrtící samota
2006,
Lisa Gardner
Skoro sto stran se v tom plácáte. Tak nějak se nic moc neděje, jen úvahy nad tím, co se vlastně stalo - a jak se to stalo... A pak najednou rychlý řez a už se vezete. Zdánlivě roztříštěné střípky zapadají do sebe a začínají dávat smysl. Konečně se něco děje - a vy nestačíte zírat. A vlastně ani konec vám neodpoví na všechny vaše otázky, na všechny dohady. Každopádně, i když vás ke konci čeká smršť dějových zvratů, stejně se dle mého jedná o nejslabší díl série. Navíc ten rozpačitý, vleklý začátek... I tak ale slušné čtení. Zamotaný děj a překvapivé zvraty, které fakt nečekáte. Čte se to dobře. A i když jsem to četla už podruhé, zase jsem se nechala nachytat :) Tomu se říká: Dobrá práce ;)... celý text
Úkryt
2008,
Lisa Gardner
Mrazivá atmosféra, krutost, bezmocnost. Někdy před vlastním osudem neutečete. Ale můžete se o to pokusit. A tak Annabelle utíká. Z místa na místo, schovává se ve stínech, snaží se přežít. Co se stalo před pětadvaceti lety? Proč se nikdy nemohla ohlédnout zpátky, zastavit, zůstat? Příběh, který do vás zatne drápky a už vás nepustí. Který vám bude dýchat za krk a vy se budete ohlížet po stínech, které vám běží v patách. Syrová, obnažená hrůza. Bolestivé ztráty. Ale také nezdolné odhodlání, odvaha a vytrvalost. Jen ten, kdo se nevzdá, může nakonec vyhrát. Čtivé, napínavé, dějově zajímavé a hlavně nepředvídatelné. Ačkoli... Kdo ví ;)... celý text
Měsíční svit ti sluší
1997,
Mary Higgins Clark
Zajímavý příběh, ale nic extra. Trošku nuda, ačkoli ty zvonky... Každopádně jsem asi čekala víc...
Kdo jsi
2002,
Mary Higgins Clark
Jedna z mých top. Skvělá, čtivá, napínavá, se zajímavým příběhem a intrikami, které vás donutí tápat, pochybovat a hlavně číst. Kdo unáší ženy, kdo vraždí, kdo pozoruje? Tajemné, opředené pavučinou času a nabité nečekanými zvraty. Nebezpečí číhá vždycky tam, kde ho nečekáte...... celý text
Kam se poděly děti
2004,
Mary Higgins Clark
Bolavý, drsný příběh, jeden z těch nej od této autorky. Jak moc lze nenávidět? Jak moc lze trpět? O tom, že minulost vás vždycky dožene - a nezáleží na tom, jak daleko před ní utečete. O lžích, přetvářce, i o bolesti. O strachu, o vině, o důvěře. Autorka si pohrává s myslí čtenáře a vy se svíjíte v pochybnostech. Udělala to? Neudělala? A kam se vlastně poděly děti? Napínavé, čtivé, emočně tíživé, protože uvěřitelné. Bohužel...... celý text
Ještě se setkáme
2004,
Mary Higgins Clark
Dobrá, ale ne skvělá. Napínavá, ale zdála se mi předvídatelná. Možná kdybych ji četla znovu, budu to vidět jinak. Takhle ale spíš průměr...
Děvčátka v modrém
2007,
Mary Higgins Clark
Já nevím. Mě to přišlo strašně předvídatelné a nedotažené. Příběh, který mohl být excelentní, ale nebyl. Za mě prostě ne...