Lachenauerin
přečtené 505
Bratr spánku
2002,
Robert Schneider
Je to brutální, je to čisté, je to rozmáchlé (v dobrém slova smyslu, autor si to s přehledem může dovolit), je to zaťaté. Knížka psaná zároveň s vášní i s rozmyslem. Příběh má znaky podobenství, a když se toto umí, je to kumšt. Schneider to umí. Osobně bych trochu upřesnila tvrzení z anotace, že Schneiderův styl připomíná Márqueze. V něčem ano, ale... Márquez je sice také mlžnatý, horečnatý a syrový, ale oproti Schneiderovi je přece jenom více „statický“; Schneider je rychlejší, ostřejší, víc utíká dopředu. Další prvek: Márquez při vší bezvýchodnosti a té tíze, již na vás nakládá, pořád v jádru podává výpověď o lidskosti; Schneider na nějakou lidskost kašle, je divočejší, animálnější. Pozor – tímto v žádném případě neporovnávám kvality obou autorů, ale pouze jejich styl a „spisovatelskou náturu“. A proč tedy jen čtyři hvězdičky? Autor přece jen maličko hraje na efekt, přece jen je víc, než by se mi líbilo, zaujat svou vlastní výjimečností. Tedy – on výjimečný je, ale právě proto nemusí mít zapotřebí SI to dokazovat. Ale pozor: Knížku rozhodně doporučuju, jsem ráda, že jsem se k ní dostala.... celý text
