Koka
přečtené 1536
Pod maskou smrti
2006,
Donna Leon
Velice drsný, krutý příběh, vyznívá věrohodně, autenticky, používá hodně geografických i politických reálií a zmiňuje i Československo. Zdejší údaje o autorce napovídají, že jde o italský pseudonym americké (?) spisovatelky. Topografii Benátek a okolí i styl benátského života zná moc dobře a v knize to opravdu poznat. Jenom nechápu, proč v textu příběhu jsou - obyčejně ty nejbanálnější - věty, oslovení, povzdechy řečeny italsky. (Připomíná mi to nejslavnějšího literárního Belgičana, který i ty nejnitěrnější pocity dovede vyslovit anglicky - v překladu česky - aby vzápětí nejběžnější formulku souhlasu "přesně tak" řekl francouzsky. Proč?)... celý text
Carriina válka
1981,
Nina Bawden
Zajímavý, hezký a v literárním zpracování ojedinělý příběh: britské děti, které za II. světové války žily v často bombardovaných městech, jsou postupně "vysídlované" na venkov. Dostávají se i do rodin, které ne vždy mají pochopení pro dětský svět a dušičku. Carrie s bratrem se dostanou do domácnosti tvrdého, nelítostného fanatika, který kromě disciplíny, odříkání a bohabojnosti nezná jiný přístup k lidem, léta tyranizuje i vlastní sestru, která mu posluhuje, a proklína další sestru, která se před léty vdala a odmítla tak jeho svět věčné disciplíny, poslušnosti a skromnosti. Děti se tak nechtěně zapletou do rodinných dramat, přičemž Carrie ve své jednoduchosti a naprosté "nedůvtipnosti" není (na rozdíl od mladšího bratra) schopna prohlédnout úskoky dospělých, kteří dětmi manipulují ve svém zájmu. Nevědomky tak přispěje k vyhrocení letitého rodinného konfliktu a klade si za vinu pak i následnou tragédii. Naprosto realistický příběh však končí poněkud pohádkově (zlo je potrestáno a dobro žije). Kniha je napsaná poutavě, zajímavě, jen mám pochybnost, zda to určení uvedené v tiráži "pro čtenáře od 10 let" je namístě; myslím, že příběhu - i když jeho protagonisté jsou děti - spíše porozumí až dospělý.... celý text
Uličky mého dětství
1974,
Jurij Markovič Nagibin
Naprosto banální události a zážitky autor slovně nafoukl do dramatických kapitol a sobě v dětství zpětně přisoudil nápady a myšlenky, které sotva v 8 letech mohl mít. Dětské zážitky a malá dobrodružství jsou snad v každé kapitolce protkané projevy "třídní výchovy" - nenávisti k nepmanům a komukoliv, kdo měl nějaký majetek (za buržoustský majetek byly považovány i kvalitní boty), nedůvěry vůči cizincům (celé generace sovětských dětí byly vedeny k ostražitosti vůči cizincům, kteří nemohli být ničím jiným, než záškodníky, vyzvědači, agenti cizích mocností ...). Za zajímavou až dojemnou považuji jedinou epizodu - jak si v roce 1928 kluci hráli na postavy největšího dramatu té doby - ztroskotání vzducholodi Italia s Umbertem Nobile a jeho posádkou, a záchrannou misi ledoborce Krasin, kterou měli možnost - pravděpodobně jako jedinou světovou událost - denně sledovat v rozhlasovém vysílání.... celý text
Moje Antonie
1966,
Willa Cather
Kniha mě upoutala dvěma motivy: pohledem Američanky (která si - dost překvapivě - zvolila vypravěčem kluka /mladého muže) na české přistěhovalce, kteří koncem 19. století přijížděli na americký Středozápad - jazykově a profesně naprosto nepřipravení, málo kurážní, málo adaptabilní, neschopní odstřihnout se od starých zvyků a hodnot, zato vždy připraveni píli a pracovitost nahrazovat "vyčůraností" a kulišáctvím. Dost málo lichotivý pohled. Druhým - sice velice kratičkým, ale jak z jiné, šťastné planety převzatým - je motiv obdivu a lásky k divadlu a opeře - k uměleckým produkcím uváděným v prérijních městečkách jenom občas, výjimečně a pouze na ubohé, špatné úrovni, ale přesto zaníceně, oduševněle. Když vypravěč příběhu popisuje svou fascinaci divadlem při návštěvě představení Dámy s kaméliemi se stárnoucí, opotřebovanou, kulhající herečkou v titulní roli divadelní inscenace prokládané úryvky opery Traviata, běžel mi mráz po zádech. Úplně živě jsem si dovedla představit, jak ohromujícím způsobem mohlo takové představení zapůsobit na diváka, který poprvé v životě - v té pustině, obklíčené jen vlnící se trávou prérie a kousky již obdělávané, osázené půdy - na vlastní (uplakané) oči zažil ten citový uragán dojemného příběhu. Působivá, zajímavá kniha. Doporučuji.... celý text
Striptýz
1996,
Carl Hiaasen
Skvělá černá groteska! A navíc se autorovi povedlo do příběhu dostat - a naprosto nenuceně - sociální otázky o postavení vykořisťovaných karibských sezónních dělníků na třtinových plantážích, témata lobbování u prodejných politiků, následky hurikánu Katrina a mnohé další motivy ze života, které se ani pracovníkům striptýzových barů nevyhýbají. Pobavily mnohé hlášky a epizody, třeba taková aktuální: "Velký zlom v Dilbeckově životě znamenala smrt dvaaosmdesátiletého kongresmana ... Ctihodný starý demokrat byl smrtelně nemocný po většinu posledních tří volebních období a ve sněmovně Kongresu byl málokdy k vidění."... celý text
Viz láska
1996,
David Grossman
Nepotěším svým komentářem obdivovatele této knihy, ale ani pan Grossman mě tímto dílem nepotěšil ... Jediné, co mi z knihy utkvělo, je zmínka té "redakce, která dělá editora Kazikova příběhu", o českém spisovateli (!) Milanu Kunderovi a jeho výkladu slova lítost. Že se M. K. dostane do takového příběhu - to bych nečekala. Ale snad přece jen má četba této knihy (než četba, spíše probíjení se houštinou slov a nepochopitelných obrazů) bude dobrá k tomu, že si časem zkusím přečíst Skořicové krámy Bruno Schulze.... celý text
Galantní poklesky Ludvíka Šotolky
1987,
Vladimír Kalina
Nejdřív jsem nechápala, proč se mi při čtení této knížečky (ideální velikost i hmotnost, kabelkový rozměr!) pořád vybavuje muzikál Mamma mia!, až někdy za polovinou mi to "zaplo": tak, jako ten ucelený muzikálový příběh je šikovně poskládaný ze separátních, tematicky nesouvisejících hudebních skladeb, aby "navazovaly", i Galantní poklesky L. Š jsou to vlastně sérií vtipů, anekdotických příběhů, průšvihových zážitků, chytrých sentencí, proslavených výroků - umně sestavených tak, aby se všechny udály Ludvíku Šotolkovi nebo jeho blízkým. A funguje to! Děj nás zavádí do pražské zubní ordinace nejmenované polikliniky v zidealizované době, kdy se ještě k zubaři mohlo chodit kdykoliv, když člověk bolel zub, a nebylo nutno se 4 měsíce předem objednávat; kdy zubaři měli sice málo peněz, ale zato sousedé je oslovovali uctivě a s respektem, kdy útratu ve vinárně bylo možné dočasně krýt jenom vlastním jménem, kdy se na potrat chodilo jen se souhlasem občanské komise a kdy mateřské typy zdravotních sester vládly doktorům a - pochopitelně - i pacientům. Příběh nesmělého zubaře není literárně či dejově sice nic moc, ale je to pohodové, vtipné, jsou tam kromě dobových propriet z 80. let i nadčasové postřehy a číst se to dá (což o 9/10 soudobé knižní produkce tvrdit nemohu), a proto: doporučuji.... celý text
Píseň Juditina
1969,
Pavel Hejcman
Snad nejsilnější příběh, jaký jsem za poslední léta četla. Námět, zpracování, časové "přestřihy" v myšlenkách Jentl, výstavba příběhu, skvostný a bohatý jazyk, zasvěcené vyobrazení pražských reálií - vše mě nadchlo. Úžasné!... celý text
Pochovejte mě pod podlahu
2020,
Pavel Vladimirovič Sanajev
Život malého kluka dorůstajícího v jedné domácnosti s psychicky vyšinutou matkou je mnohem hodnověrněji a zábavněji vylíčený v knize Já, Tito a gramofón slovinského autora M. Mazziniho (= doporučuji!). V Sanajevově jakože autobiografickém příběhu Pochovejte mě pod podlahu jsou dramatické i groteskní epizody příliš okaté, než aby mohly být považovány za autentické, za reálné a už vůbec ne za humorné (v zdejší anotaci - jistě přebraté od vydavatele - se dokonce tvrdí, že jde o vtipný příběh! Kdepak.) Život dítěte se šílenou babičkou za dob existence Sovětského svazu by - dle mého názoru - nemohl probíhat za natolik lhostejného přihlížení okolí, jako je tomu v této knize, a rozhodně by se z natolik deprimovaného, ustráchaného, nemocného a intenzivně ponižovaného kluka, jak je ten literární Saša, nemohl stát normální člověk - za jakého se vydává autor. Jediné, co mi na této knize přijde humorné, jsou některé předchozí komentáře čtenářek, které čtou příběh o tom, jak psychicky nemocná osoba týrá svého potomka - vnuka, pro kterého nemá jiné oslovení, než nadávky nejhrubšího zrna, a ty čtenářky příběh "přijmou", ale jeho literární hodnotu "sníží" kvůli těm nadávkám. Copak jim nedošlo, že o TOM právě ten příběh je?! Bez něj by kniha nebyla! Kromě toho mám docela vážné pochybnosti o českém překladu, zejména překladu těch nadávek: sice neznám tuto knihu v originálu, ale ruských nadávek znám dost na to, abych věděla, že to nejhnusnější oslovení napadnutého člověka zcela určitě nezní "ty hajzle!", což je nejfrekventovanější slovní spojení v této knize. Zdá se mi, jakoby se překladatelka zalekla použít v češtině adekvátní výrazy, které v ruštině jsou opravdu hodně "šťavnaté". Čtenářům hledajícím skutečně vtipný příběh či opravdu moderní soudobé dílo z ruské současnosti - nedoporučuji. Ale jinak to za přečtení stojí.... celý text
Městečko Medicine River
1995,
Thomas King
Zvláštní typ jemného situačního humoru, z kterého se čtenář nechechtá, ale z něhož nabyde takový vnitřní úsměv, pohodu. Každé maloměsto světa má své osobnosti, figurky, pošuky, jenomže městečko Medicine River je má obohacené o indiánskou krev, přinášející zvláštní pohled na svět a hodnoty, a navíc zde mnohé situace vyvěrají z přítomnosti nedaleké indiánské rezervace. My, co známe maximálně tak přírodní rezervace, asi zcela ani neporozumíme tomu, jak je možné žít v lidské rezervaci, která vznikla z laskavosti kolonizátorů, ale má své vlastní hodnoty, zákonitosti, vztahy. Knihu jsem si zvolila po nedávných zprávách z Kanady o objevení tisíců hrobů indiánských dětí, vytržených ze svých domovů a žijících (či spíše hlavně umírajících) v sirotčincích zřízených "bílým křesťanským mužem", a byla to zajímavá konfontace idylického příběhu a nově odkrývané reality.... celý text
Autopsie (pitva režiséra)
2015,
Jan Drbohlav
Mám radost, že této mimořádné a z mnoha hledisek vysoce (obsahově i formou) kvalitní knize jsou zde věnované zasvěcené a příznivé komentáře, plné porozumění a zaslouženého obdivu vůči Juraji Herzovi, jeho filmovému odkazu i vůči jeho životu, který opravdu "vydá na román". Nic výstižnejšího, než napsali čtenáři předemnou, nedovedu dodat. Snad poznamenám jen jediné, což ovšem až tak s knihou zcela nesouvisí, ale při jejím čtení mně to přišlo na mysl: nikdy, nikdy, nikdy nepochopím židy, přeživší koncentráky, kteří pak - poté, co jejich česká nebo slovenská případně polská či maďarská vlast se k nim obrátily zády - emigrovali do Německa. Do Německa!!! Do toho Německa, odkud jen před pár lety podvyživení, zavšivení, pod lidskou důstojnost ponížení sotva vyvázli! Skutečnost, že takové něco udělal i Juraj Herz, mě vážně zaskočila.... celý text
Na severu ostrov září
1941,
William Heinesen
Číst o útrapách kolonistů, zakládajících v divočině nové osady, jsme zvyklí spíše v příbězích odehrávajících se na americkém kontinentu. Zde, na Heinesenově ostrově, na jednom z těch mnoha Faerských, však je jiná "divočina", než na divokém západě: Neúrodná půda, stálá hrozba skalních lavin, trvalá zadluženost všech osadníků, kteří jsou odkázáni na "dary" moře věčně ohrožujícího jejich životy a současně poskytujícího jim jedinou obživu, než se jim povede vydobýt z půdy první výpěstky. A když se k nástrahám přírody přidají špatné lidské vlasnosti - závist, lakota, pokrytectví, tak o tragédie není nouze. Myslím, že nikdo z nás si nedovede tak těžký, tvrdý a krutý život, jaký žily postavy této knihy, vůbec představit. Příběh končí optimisticky - civilizační pokrok navštíví i rozpadající se osadu a výstavba majáku předznamenává záchranu nejen námořníků, ale i mnohých osadníků, kteří se rozhodli už zůstávat jenom na souši. Autorovi patří veliký obdiv za to, že dokázal lidi a přírodu svého rodiště zobrazit tak přitažlivě, dramaticky a přitom věcně, nepřepínal ani v zobrazování těžkých chvil, ani v "romantice" lásek a nadějí. Jedině kapitola XVII mi dělala problémy, ale chápu, že v letech kolem 1910 bylo takové počínání úplně normální.... celý text
Oberonův kouzelný roh
1974,
Valentin Petrovič Katajev
Na světě je několik měst, které daly světové literatuře vysoce nadprůměrný počet tvůrců a ještě více literárních námětů. K nim patří i Oděsa, město slavné, kosmopolitní, v dějinách těžce zkoušené, které se - díky pozici mezinárodního přístavu - výrazně vymykalo té všeobecné ruské zaostalosti a izolovanosti, kterou po carském režimu ještě prohloubil bolševický režim. Již před léty mě zaujala pocta literární Oděse, u nás vydaná pod názvem Perla v ebenu (https://www.databazeknih.cz/knihy/perla-v-ebenu-162829) a oděské uličky s mnoha podivnými figurkami jsem si užila hlavně v Oděských povídkách Isaaka Babela. Katajevovy vzpomínky na dětství, na oděské ulice, náměstí, parky, nábřeží jsou ovšem z jiného ranku, než příhody chudého židovského kluka Babela. Valentin Katajev (a jeho posléze literárně také proslavený bratr Žeňa - Jevgenij Petrov) vyrůstali ve středostavovské intelektuální rodině, dostalo se jim lásky, pozornosti a zejména vzdělání, a i materiální nedostatek byl u nich jaksi snesitelnější. Obernův kouzelný roh je souborem drobných i rozsáhlějších epizod, časově neseřazených vzpomínek, které autor sepsal na sklonku života a díky tomu nám podal úžasné svědectví o oděském životě na začátku 20. století, v letech před říjnovou revolucí, která pak smetla "starý svět". Jsou zde vzpomínky ryze privátní - na maminku, tety a jiné - někdy i divné - příbuzné, ale rovněž zde očima 6- až 15-letého kluka poznáváme městský život té doby, systém vzdělávání a výchovné metody, bohatou uměleckou a společenskou scénu oděského života (doslova dojemná a úsměvná je epizoda s prvním předvedením fungování telegrafu, na které vzal synka jeho otec do budovy polytechnického instutitu, kde se jen pro uzavřenou společnost předváděl ten nepochopitelný a okouzlující technický zázrak). Četla jsem to s velikým zaujetím.... celý text
Freska
1961,
Magda Szabó
M.S. dovedla pitvat rodinné vztahy, jak nikdo jiný. Doba, do níž se narodila, přelomové události, které byla nucena zažívat, lokální specifika jejího rodiště - to vše jí nabízelo náměty, které dovedla úžasně vnímat, se smyslem pro detail analyzovat a následně literárně velmi přitažlivě, s obrovským talentem pro slovní vyjádření pocitů, nálad, popisů prostředí a osob, zpracovat. Četla jsem to napjatě, jak nejnapínavější detektivku. Román Freska je údajně její debut! Přitom vykazuje kvality, k nimž se naprostá většina dnešních spisovatelů "nepropíše" ani u svého dvacátého díla! Freska by si plně zasloužila nové vydání (sehnat tu 60 let starou knížku, to dá fušku!), v ideálním případě i v novém překladu. Doporučuji.... celý text