KejmlP přečtené 497

Západní terorismus - Od Hirošimy k dronové válce 2014, Noam Chomsky

Zajímavá kniha, která rozhodně otevírá nové obzory uvažování, a některým by jistě otevřela i oči, ovšem kdyby si ji přečetli. O tom, že autoři nejsou zcela objektivní není spúoru, ostatně, nesnaží se tam ani tvářit. Jisté je nicméně i to, že ač nám je či není blízký Chomského světonázor, jde o jednoho z nejvýznamnějších intelektuálů současnosti, a každý člověk s otevřenou myslí by se měl s jeho názory minimálně seznámit a reflektovat je. Chomsky s Vltchkem tady nastavují zdrcadlo některým na západě nekriticky přijímaným faktům, a nabízejí zajímavá srovnání, která tvoří nejzajímavější část knihy. Když je řeč o často zmiňovaném Maově hladomoru v Číně, konfrontuje Chomsky počet obětí s několikanásobně vyšším počtem obětí hladu a špatné péče v kapitalistické Indii ve stejné době. Když se evropan pohoršuje nad sovětskou intervencí v ČSR v roce 1968, autoři ukazují, že USA organizovali (a organizují) mnohem krvavější převraty v Latinské americe i jinde téměř každý druhý rok. Ukazují aroganci a pokrytectví velmocí, pro které je hledání alternativ, nezávislosti a vlastních cest k prospěritě totalitou a zlým nacionalismem, zatímco váleční zločinci jako George W. Bush mohou spokojeně sedět a prezentovat se jako mírotvůrci a obhájci lidských práv. V detailech kniha někdy kulhá, její kouzlo je spíš v obecnějších tezích a ukazování věcí z druhého pohledu, jež samozřejmě nemusí být vždy směrodatný, ale otevírá nové pohledy. Dílo vyžaduje poměrně rozsáhlé znalosti, předevšim z dějin zemí třetího světa. I laik v ní ale najde spoustu témat k přemýšlení. Doporučuji.... celý text

Vzestup islámského státu – pod černou vlajkou teroru 2016, Joby Warrick

Skvěle sepsané dílo. Srozumitelně a zároveň zasvěceně komentuje prapůvodní kořeny Islámského státu, které se jinak ztrácejí v mediálním bahně, a přitom jsou klíčové pro celé pochopení problému. Kniha ukazuje, kterak katastrofální kroky a naprosto nepromyšlená a arogantní politika USA vyvolává (nejen) na blízkém východě nestabilitu a chaos, z kterého pak mohou těžit různé skupiny radikálů, do jejichž řad se pod tlakem zoufalství přidávají i obyčejní lidé, které k tomu dohání západ se svojí politikou. Chápu, že po bitvě je každý generál, ale přesto jsem s úžasem četl pasáže o tom, jak naivně a hloupě si američané počínali při marném pokusu zavádět v Iráku svoji "demokracii". Kterak osudovými krůčky uvolňovali zrnka písku, která spustily dosud stále nekončící lavinu událostí. Americké nepochopení jiných společností a odlišných částí světa je ostatně pověstné. Chválím i literární stránku knihy, práci s fakty a objektivitu. Jedinou poznámku mám ke skoku mezi prvními dvěma částmi knihy, kdy nejprve kniha velmi podrobně sleduje život a myšlenky Abú Musaba Zarkávího, a když dojde k době, kdy vstupuje tato postava na iráckou velkou scénu, náhle se postava jakoby odosobňuje, a stává se jen abstraktním velitelem. Nějak mi tam chybí rozbor přechodu mezi vyšším, přesto řadovým džihádistou, a velitelem a organizátorem Al-Kaidy v Iráku. Byrokratický postup je sice zachycen, ale jak vytvářel struktury či pracoval se svým okolím, to mi, oproti první části knihy, jaksi chybělo. Otázkou samozřejmě je, kolik je o tom možné zjistit. Celkově knihu hodnotím na výborno. Kdyby takto kriticky dokázal s fakty i názory pracovat aspoň zlomek českých novinářů, byl bych spokojen.... celý text

Deset let s Václavem Havlem 2012, Ladislav Špaček

Kniha je hezky napsaná, čte se skvěle, dýchá z ní pohodová atmosféra. Potíž je v tom, že jakkoliv se nemíním podílet na dnes tak oblíbeném kopání do Václava Havla, nelze dílo brát jako něco, co ukazuje realitu. VH byl jako každý člověkem s mnoha chybami a udělal řadu špatných rozhodnutí. A jakkoliv toto nezastiňuje řadu jeho zásluh či dobře míněných kroků, legenda o nešikovném popletovi co skrz pravdu a lásku dobyl svět je vhodná pro děti, ale neměli bychom ji brát jako obraz reality a podklad pro srovnávání. A pokud si někdo, kdo ještě nedávno měl o VH jen mlhavé představy přečte jen toto dílo a pak vyrazí pod jeho praporem demonstrovat za nápravu dnešní politiky, nedělá dobře pro rozvoj zdravé a kriticky uvažující společnosti. Jinak ale příjemné počtení, a vzhledem k tomu, že jde o memoáry, nemíním objektivitu příliš hodnotit. Zkrátka Ladislav Špaček v dobrém vzpomíná. Vytýkám tedy hlavně časovou neuspořádanost, nebo absenci alespoň přibližné datace pasáží. PS: Je zajímavé sledovat, že řadu věcí, které autor líčí jako veselé a nekonvenční příhody dnes vidíme na hradě opět, ale tentokrát jsou popisovány s úplně jinými hodnotovými znaménky. Případně, nevím, zda by po volbách 2018 drahošovec Špaček psal o tom, jak je absurdní myšlenka, aby na Hrad kandidoval nemastný - neslaný člověk bez minulosti a charismatu...... celý text

Kosovo na vlastní kůži 2000, Martin Dvořák

Po knize jsem sáhl po nadšení z knihy "Totál Balkán", jelikož se odehrává v téměř totožném prostředí, pouze o deset let dříve. Bohužel, nadšení se neopakovalo. Z literárního hlediska je dílo o poznání slabší, a i obsahově takové nemastné - neslané. Vlastně žádná z postav před vámi neožívá, a o životě místních se dozvíte také jen velmi málo. Celé dílo je jen takový sběr variací na téma "někam jsem jel, tam jsem s někým mluvil, něco jsem mu řekl, bylo to fajn, a jel jsem zpátky". Celkové vyznění díla je mnohem pozitivnější než Totál Balkán. Buď se tedy Kosovo i OSN za deset let strašně změnilo k horšímu, nebo si to jeden z autorů, případně oba, přibarvují. Mé znalosti regionu ovšem jasně hovoří spíše pro verzi Blanky Čechové. Martin Dvořák vidí (většinou) všude pokrok a prospěšnost mise, a co působí především nedůvěryhodně, autor někdy sklouzává až téměř idealizaci místních politických pokroků, a dává tamní politické dohody za vzor. Nechci ho podezřívat z naivity, ale vzhledem k předchozí i pozdější situaci v Kosovu to k takovému hodnocení velmi svádí. Dalším bodem je i to, že obecnější znalosti národnostní situace Balkánu autorovi podle některých pasáží schází. Co se týče vyváženosti knihy, je patrný spíše příklon k albánské verzi výkladu. (Ostatně jinak by knihu nedoporučoval Václav Havel.) U Čechové jsem pozoroval zas spíše opačný směr, tudíž se to aspoň vyrovnává. Závěrem, jsem si vědom, že deset let vývoje mohlo udělat své, a pokrok rok po válce byl jistě viditelnější než později, kdy už se všichni hezky usadili u svých korýtek, a proto možná ten optimističtější akcent. Přes své výhrady i tak smekám před dobrou prací, jež autor v srdci balkánského sudu prachu vykonal.... celý text

Devadesát dnů za železnou oponou 2018, Gabriel García Márquez

Není to úplně špatná kniha, ale nadšením tedy nepřetékám. Reportáž mi přišla poněkud dost neučesaná, což bude pravděpodobně kvůli tomu, že jde o kombinace vícero autorových textů z různých dob. A tak zatímco v některých částech jsem se nudil nad líčením toho kdo s kým na co tancoval, a co mu řekla hajzlbába, v jiných částech se mu daří poutavě líčit atmosféru. K nejzajímavější části pro mě patřila přirozeně návštěva ČSR, a poté pobyt v Moskvě. Ačkoliv autor měl jistě pozorovací talent, po faktické stránce je nutné brát reportáž s velkou rezervou. Někdy opakuje drby a mýty (kapitola o návštěvě Osvětimi je jich plná), nebo mu unikají historické souvislosti, a pak se diví tomu co vidí okolo sebe (Viz např. porovnání ČSSR a NDR či Polska - zatímco do Polska byl komunismus implementován uměle jako cizorodý prvek a katolických Poláků se na názor nikdo neptal, v tradičně levicové ČSR si lidé KSČ sami zvolili a režim disponoval v 50. letech obrovskou podporou, která se promítala do loajálního budování "jejich" režimu. A podle toho to taky vypadalo.). Vím, že bych asi chtěl moc, ale myslím, že knize dává váhu spíš spisovatelovo jméno, než reálný obsah reportáží. Zajímavé téma "východ očima západních obyvatel" je možné zpracovat lépe a komplexněji. Latinská amerika například zde: https://www.databazeknih.cz/knihy/ceskoslovensko-ocima-latinskoamerickych-intelektualu-1947-1959-361330... celý text

Pohádka o husitech 2013, Lucie Seifertová

Na jednu stranu jsem si kladl otázku, zda to není až moc zjednodušující (i v rámci cílové skupiny), ale nakonec jsem usoudil, že jde o kvalitní dílko. Husité sice dost těžko toužili vybudovat společnost dle vzoru moderní "pravdy a lásky", ale na druhou stranu, kniha v dětech povzbuzuje vlastenectví, a vytváří zájem o historii. V době, kdy je moderní jen otáčet znaménka jde o hezkou ukázku toho, jak podat dětem klasické pozitivní vzory a základy budoucího zkoumání historie.... celý text

Totál Balkán 2011, Blanka Čechová

"Doporučení: Zrušit OSN." Po přečtení této skvělé knihy nabývá řečené doporučení úrovně rozkazu. OSN vnímám s despektem už delší dobu, ale tato kniha to dovedla na úplně jinou úroveň. Autorka s brilantním smyslem pro humor a nadhledem popravuje celou slavnou "mezinárodní organizaci", neživotaschopný projekt Kosova, a všechny ty prázdné fráze o demokratizacích a budování multietnického soužití. K textu v podstatě nemám žádné negativní připomínky. Čtení ubíhá, děj má spád, postřehů a podnětných myšlenek je habaděj. A smích vyvolaný skvělým cynickým humorem střídá kroutění hlavou nad tím, jak absurdita střídá absurditu. Nejvíc přiléhavé mi přišlo srovnání OSN s KSČ na konci normalizace. Organizace, která kdysi vyrostla na zkušenostech s tragédiemi, ideálech a touze učinit svět lepším, se stala hnízdem kariéristů žijících v uzavřené bublině, vyjadřujících se nesrozumitelným jazykem, hrajících jen sami na sebe, přičemž už dávno ztratili veškeré ideály. Organizace co drží nejdůležitější klíče, ale uvnitř je prohnilá a neschopná. Mám dojem, že to je asi přirozený vývoj každé organizace. Stejně jako tomu vždy bylo a bude, každé nakonec nadejde čas. Zároveň skládám poklonu autorce a těm pár idealistům, kteří místo hlásání frází a pohoršování se radši mlčí, a konají praktické věci. A samozřejmě prostým lidem na Kosovu, kteří jsou jen obětí špinavé americké geopolitické hry, která vytvořením narkostátu Kosovo vytvořila precedens, který se jí nyní vrací ve všech těch Krymech a Abcháziích, nad jejichž zřizováním se právě tvůrci Kosova nejvíce pohoršují. Čtení knihy pro mě bylo literárním zážitkem, a zcela právem ji vkládám mezi výběr doporučených.... celý text

Anna a Anička 2014, Martina Špinková

Hezké podání složitého a nepopulárního, smutného tématu. Neagresivní formou seznamuje děti s tím, s čím se zákonitě nakonec vždy setkají, a dokážu si představit, že knížka poslouží jako povzbuzení v dobách, kdy se tato zkušenost bezprostředně dotkne jich samých. Při čtení jsem si sám vzpomněl na své dětství a konfrontace s tou jedinou nevyhnutelnou věcí vesmíru.... celý text

Národy nejsou dílem náhody 2009, Miroslav Hroch

Kniha je skutečně komplexním dílem. Profesor Hroch v něm podal vyčerpávající analýzu národotvorných procesů v širokém, celoevropském kontextu. Vše srovnal, rozebral, a postupně systematicky složil do této všeobsáhlé teorie. Oproti jiným dílům na dané téma navíc nejenže analyzuje co je pro vznik národních hnutí podstatné, ale široce rozebírá i co a proč podstatné není, byť se to někdy tak může jevit. Kniha se čte poměrně těžko, a především zpočátku je nezbytné mít již o tématu alespoň mírně pokročilý přehled. Doporučuji tedy před tím některé z čtivějších děl jiných klasiků (Hobsbawm, Gellner...), nebo se alespoň seznámit s autorovým předchozím dílem "V národním zájmu", které část myšlenek podává ve stručnější podobě, a rovněž pomůže přivyknout na autorův styl. Nezbytné pro všechny kdo chtějí vážně zkoumat problematiku nacionalismu.... celý text

Magorův ranní zpěv / Magorova děťátka 2018, Ivan Martin Jirous

Horké léto 1918: Čechoslováci ve víru ruské občanské války 2018, Dalibor Vácha

Velice pěkná kniha přibližující reálie bojů našich legionářů v Rusku roku 1918. Přímé popisy bojů a citace z pamětí realisticky přibližují každodenní dění, a nechávají vyniknout boje z oné lidské stránky. Osobně se mi velmi líbili i popisy ruských reálií a postojů místního obyvatelstva, stejně jako popisy chování jednotlivých válčících stran. Před legionáři a jejich odvahou je třeba smeknout, a pro vyrovnaný výklad bych si teď rád přečetl i pohled ze strany českých bolševiků, kteří se bojů účastnili na opačné straně, a jistě též měli své zdůvodnění, dojmy, padlé kamarády, a pohledy na věc. Knize bych vytkl pouze to, že se až příliš soustředí na konkrétní operace, a jaksi postrádá usazení do kontextu. Čtenář se tedy sice dozví jak a kde probíhaly boje, ale úplně se ztrácí jejich širší historické ukotvení, a strategické důvody většiny akcí. Knize by tedy prospělo i obecnější líčení o co legionářům v které fázi šlo, a zasazení operací do kontextu.... celý text

V národním zájmu 1999, Miroslav Hroch

Náš v zahraničí nejcitovanější historik podal ve svém díle vyčerpávající analýzu vývoje nacionalismu v často nevídaném kontextu i těch zemí, na něž se obvykle zapomíná (např. Skandinávie). Výsledkem je zásadní studie která systematicky rozvíjí Hrochovu teorii. Nejde sice zrovna o oddychové čtení, studie je zpracována systematickým, úsporným a věcným stylem, a vyžaduje plné soustředění se, aby si člověk poskládal v hlavě dohromady všechny prvky, které autor považuje za relevantní. Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří se chtějí nějak vyjadřovat k nacionalismu, zkoumat ho, nebo je prostě jenom zajímá tento fenomén posledních dvou století, který, jakkoliv by si to někteří liberální intelektuálové nepřáli, stále tvoří a s největší pravděpodobností ještě nějakou dobu bude tvořit jeden ze zásadních faktorů jak mezinárodních vztahů, tak i vztahů mezi lidmi a lidskými skupinami. Proto je potřeba ho dobře znát a chápat ho jako složitější fenomén, než jak by se to mohlo zdát díky zjednodušením od našich novinářů.... celý text

Národy a nacionalismus od roku 1780 2000, Eric Hobsbawm

Jeden z klasiků studia teorií nacionalismu, který se zároveň vyznačuje skvělou čtivostí. Autorova ideová orientace je samozřejmě v práci patrná, leč to nic nemění na tom, že jeho teorie je velmi dobře vyargumentovaná, a celkově poskytuje řadu námětů k zamyšlení. Na základních tezích se shodne s ostatními modernistickými autory (Hroch, Gellner), přičemž svoji tezi rozvíjí zejména v oblasti rozdílu mezi pohledem lidu a elit (státu), a dále pak tématizuje spojení nacionalistických idejí s levicí (díky čemuž docházela ve dvacátém století k úspěchům), a rozdíly v cílech nacionalismů v průběhu času, až do konce 20. století. Všem zájemcům o teorie nacionalismu nejde než doporučit. Eric Hobsbawm byl skvělý vypravěč, a zároveň svébytný intelektuál, jakých není mnoho.... celý text

Makedonie 2008, Přemysl Rosůlek

Pro základní přehled o dějinách tohoto teprve nedávno dotvořeného národa jde o užitečnou publikaci. Jádro knihy se věnuje dění ve dvacátém století, předcházející dějiny jsou spíše souhrnem toho, k čemu se dnešní Makedonci hlásí. Zároveň jde o krásný příklad toho, jak je národotvorný proces i v moderní době stále v pohybu. Pokud hodláte cestovat do této krásné balkánské země, a chcete si rychle načíst základní přehled makedonských dějin, lze tuto publikaci rozhodně doporučit. Pro rozšíření a aktualizaci informací pak doporučuji příslušný svazek z edice Dějin států od NLN.... celý text

Od minulosti k dnešku 2014, Jan Rychlík

Všehoschopní - Superguru Bárta 2011, Jaroslav Kmenta

Češi na vlásku - Příručka národního přežívání 1996, Benjamin Kuras

Zajímavé čtení, jakkoliv musím říct, že historická fakta jsou zde interpretován maximálně volně, a ač autor na jednu stranu řadu historických mýtů zcela správně narušuje a boří, na druhé straně zas buduje či opakuje jiné. Ono to s Čechy není zdaleka tak hrozné jak se z knihy zdá, a jakkoliv jistě něco jako "národní povaha", vybudovaná historickými prožitky, existuje, v praxi se nevymykáme ze zkušeností a situací jež známe ze zbytku střední, východní a jižní Evropy, tedy zemí, se kterými se můžeme ve státní a historické zkušenosti srovnávat. Velké plus knihy je čtivost a kruté, leč leckdy trefné vtipy a postřehy směrem k naší povaze a historii. S vývody často není nutné souhlasit, ale v rámci žánru velmi povedené čtivo.... celý text

Možná přijde i diktátor. Proč už zase ztrácíme svobodu a nikomu to nevadí 2017, Tomáš Klvaňa

Tomáš Klvaňa se pravděpodobně chtěl svést na vlně literatury s tématem "varování před totalitou", se kterou se v poslední době roztrhl pytel. Žel, moc se mu to nepovedlo. Pokud jeho předchozí kniha "Fenomén Trump" měla alespoň jednotící myšlenku, a poskytovala jakýsi obraz Ameriky v postmoderní době, tak tady ta jednotící myšlenka chybí. Jakkoliv autor tvrdí, že má jít o stejný styl, ale zaměřený na střední Evropu, tak jde spíš o vršení příhod, postřehů a reportáží, u kterých si souvislosti člověk spíše domýšlí. Autor neustále šermuje slovy o nové normalizaci a postfaktické době, občas dojde i na podnětný postřeh. Jenže z knihy je stále patrná umanutost a názorová plochost autora. Klvaňa prostě postrádá Taberyho přemýšlivost, Šídlův nadhled, nebo Snyderovy znalosti historie (abych jmenoval další autory, co publikovali v poslední době ve stejném žánru). Hřebíček do rakve si pak zatloukl Klvaňa sám na besedě o knize, kde bylo jeho hlavním tématem to, že ho nikam do médií nezvou, a proto musí knihu propagovat sám, a pak ve sto variantách opakující se arogantní tvrzení ve stylu "já mám pravdu, ale "oni" (tj. protistrana) se se mnou nechtějí bavit, protože mě nemají rádi". Žádný nadhled, pokora či hledání kompromisů a společných východisek. Obávám se tedy, že ty nízké prodeje knihy asi nebudou jen důsledkem nepřízně médií.... celý text

Persepolis 2 2007, Marjane Satrapi

Druhý díl se mi nakonec líbil víc než první. První polovina se sice poněkud vzdálila od Íránu, ale zas pěkně nastínila problémy dospívajícího imigranta, který zažívá evropskou realitu. Skvělý pohled z druhé strany. Druhá polovina knihy, po návratu do Íránu, pak byla jednou z nejpoutavějších částí, a velmi povedeně nastiňuje osobní i politické problémy dnešní blízkovýchodní velmoci. Co se připomínek týče, platí to, co jsem psal u prvního dílu. Ocenil bych doplnění o výklad nějakého zasvěceného odborníka. Byť musím říct, že u druhého dílu jsem již neměl takové pochybnosti o subjektivitě výkladu, jako u prvního. Na závěr dvě poznámky: Jakkoliv nechci snižovat často tvrdé zkušenosti, kterými si Marjane prošla, podotkl bych, že se přirozeně jedná o subjektivní výklad jedince, navíc z vyšší třídy a z liberálně orientovaného prostředí. Trpké zkušenosti se pak nemusí nutně vždy shodovat s tím, jak se na oba režimy a události dívají Íránci z jiných společenských skupin. Druhou připomínkou pak je konstatování, že i Islámská republika prošla od dob vydání knihy velkým vývojem, a pro obraz soudobého Íránu by si čtenář měl oživit informace některým z aktuálnějších děl či reportáží od nezaujatých odborníků. (doporučuji například knihu Břetislava Turečka "Labyrintem Íránu")... celý text

Persepolis 1 2006, Marjane Satrapi

Pěkné čtení (tedy alespoň z literárního hlediska), komiks je originálně ztvárněný, děj ubíhá a nepřehání. Rozhodně jde o pěkné doplnění obrazu Íránu, respektive jednoho možného výkladu. Jakkoliv děj není černobílý, a ukazuje vícero pohledů na střídání režimu, stejně bych ocenil, kdyby text obsahoval nějaký komentář odborníka, který by objektivně zhodnotil věci v širším kontextu a vyjádřil se k případným nedostatkům či zkreslením. Jakkoliv se mi příběh líbil, občas jsem si kladl otázku, nakolik jde o objektivní realitu, a nakolik o subjektivní výklad. Je ale třeba mít stále na paměti, že jde o příběh z prostředí velmi úzké vrstvy obyvatelstva, a zobrazování příznivců islámské revoluce jako zahořklého stáda vesničanů co jim číší nenávist z očí byla trochu přestřelená, a zdaleka neodpovídala tehdejší realitě.... celý text