1. Domů
2. Autoři
3. Tomáš Klvaňa
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Tomáše Klvani

Kuba: Stručné dějiny konce

„Začátek byl skvělý, protože mi potvrzoval moje domněnky a pocity, které jsem po návštěvě Kuby měla. Historická část, která podle mě zabírá většinu knihy, mě ale nebavila, čekala jsem klasičtější cestopis.“... celý text
— Vignette

---

Svět podle Trumpa

„Autor s osobní zkušeností se životem ve Spojených státech mapuje nejen opětovnou cestu Donalda Trumpa do nejvyššího patra americké politiky, ale i složitý systém výběru kandidátů, ovlivněný zákulisními pletichami i pro nás nepatrnými drobnostmi, na které ale tamní veřejné mínění citlivě reaguje. Obraz, který většina českých čtenářů o Trumpovi má, Klvaňa nijak zásadně nekoriguje, spíše by se dalo konstatovat, že přichází s mnoha méně známými příklady, které pověst neotesaného egoisty přesvědčeného o vlastní genialitě a snažícího se na sebe strhávat pozornost všemi možnými způsoby potvrzují. Místy se čtenář (zejména v prvních kapitolách) může začít obávat, zda Klvaňa nesklouzne k pouhému výčtu historek, které dohromady podávají celkový obrázek, co je Trump jako člověk zač. Tento dojem by však autorovi notně křivdil, Klvaňa zasazuje dnešní obrázek Trumpa nejen do kontextu celkové proměny americké politické scény (při níž sám Trump sehrál důležitou roli), ale i jeho předchozí podnikatelské kariéry. Hned několik kapitol Klvaňa věnuje Trumpovu prvnímu prezidentskému období, přičemž zmiňuje i nesporné zásluhy, které si Trumpova administrativa (někdy ovšem spíše v rozporu s představami samotného Trumpa) připsala. Škody, které Trump na ekonomice i politické kultuře nejen své země napáchal, ovšem tyto zásluhy více než kompenzují. I v těchto pasážích se projevuje Klvaňova na české poměry nadprůměrná orientace v tématu, kdy dokáže vysvětlit a zhodnotit i dosah změn, které v tuzemských médiích příliš nerezonovaly. U kroků, na které si nejspíše většina čtenářů ještě pamatuje (jednání s Kim Čong-unem, pokus o zákaz vstupu obyvatel vybraných muslimských zemí do USA apod.), pak opět přidává méně známý politický kontext. Obzvláště podrobně se autor zaměřil na pandemii koronaviru a Trumpův zpočátku odmítavý a posléze dosti nesystematický přístup k jejímu řešení. Vzhledem k dosti širokým pravomocem vlád jednotlivých států Unie, které Klvaňa obsáhle popisuje v jiných souvislostech, je ovšem otázka, nakolik systematický by přístup prezidenta mohl být, ať už by tento úřad vykonával v době pandemie kdokoliv. Poněkud překvapivě autor zařadil do jedné kapitoly vedle tématu koronaviru i volby, které Trumpovo první funkční období ukončily, a následný útok jeho příznivců na Kapitol. Podobně jako v jiných mediálně vděčných aférách, i zde se Klvaňa zaměřil především na střízlivé zasazení celého tohoto do té doby jen těžko představitelného kroku do kontextu americké politiky, aniž by sklouzával ke konkrétním detailům, které ve své době plnily stránky novin. Ačkoliv Trumpa bezesporu charakterizují silné autokratické rysy (Klvaňa několikrát zmiňuje, že Republikánská strana se do značné míry stala spíše hnutím vyznavačů Trumpova kultu než standardní politickou stranou) a v kontextu zmíněného útoku na Kapitol by nebylo daleko od pravdy ani slovo pučista, musel v obou vítězných taženích do Bílého domu absolvovat řadu procesů, jimiž se volba amerického prezidenta řídí. V těchto pasážích Klvaňa zjevně počítá se čtenářem poučeným, který se v principech stranických primárek a dalších volebních pravidel orientuje, a někdy tak může být obtížné nad řádky knihy zcela neztratit nit. Každopádně je nutné ocenit, že věnuje pozornost i Trumpovým konkurentům v jeho teprve nyní skončené kampani, ať už jde o jeho protikandidátku ve stranických primárkách, guvernérku Jižní Karolíny Nikki Haley (Klvaňa zásadně ženská příjmení nepřechyluje, což může neuvyklého čtenáře místy mást), Joea Bidena, nebo Kamalu Harris a jejího kandidáta na viceprezidenta Tima Walze. Naopak Trumpovu viceprezidentovi Vanceovi autor poněkud překvapivě pozornost téměř nevěnuje. Naopak nechybí kapitola psaná formou osobní reportáže, v níž Klvaňa zachycuje svou osobní účast na klíčové debatě Bidena s Trumpem v Atlantě, po níž Biden v důsledku svého velmi slabého výkonu kandidaturu vzdal. I zde ale Klvaňa zůstává pokud možno objektivním pozorovatelem, navzdory svým antipatiím k Trumpovi dokáže ocenit přípravu, jakou jeho tým debatě věnoval, a zároveň nesklouzává k nepodloženým hodnocením příčin Bidenova fiaska. Snaha zůstat nestranným pozorovatelem čiší téměř z každé stránky knihy, Klvaňa tepe nejen Trumpovy přešlapy, ale i nejhorší (a tím pádem mediálně vděčné) výstřelky demokratů, ať už jde o tendenci omezit či zcela zrušit činnost obecní policie po smrti George Floyda, nebo bezhlavé odstraňování pomníků historických osobností. Kritický zůstává i vůči některým mainstreamovým médiím a jejich přehnané korektnosti. Na jednom místě doslova píše, že „ne všechno, co je na Foxu, je nesmysl“. Výhodou je pro zdejšího čtenáře skutečnost, že kniha je psaná přímo českým autorem, který dokáže americké reálie přiblížit pomocí srozumitelných paralel. Jistě by se dalo polemizovat s Klvaňovým rozhodnutím pojmout některá témata jen velmi stručně či je přímo vypustit: třeba několik let Bidenova funkčního období, kdy se Trump stáhl do pozadí, Klvaňa přešel na dvou stránkách, přičemž vůbec nezmínil smrt Trumpovy první ženy Ivany ani podporu, kterou mu projevuje Elon Musk, jehož rozhodnutí znovu povolit Trumpovi účet na Twitteru, respektive síti X, jistě sehrálo v Trumpově kampani důležitou roli. Naopak někdy se zdá, že od tématu odbíhá až příliš daleko, šest stran věnovaných kariéře basketbalisty Michaela Jordana nebo snad až příliš podrobný rozbor případu O. J. Simpsona mají s tématem Trump souvislost jen skutečně velmi volnou, jakkoliv umožní lépe pochopit složitou problematiku vztahů mezi bělošským a afroamerickým obyvatelstvem. I bez Trumpova vítězství by Klvaňova práce představovala přínosnou sondu do americké politiky, je nicméně nepochybné, že finální volební výsledek řady zájemců o její přečtení rozšíří. Knihou samotnou zklamáni jistě nebudou, otázkou je, jaký dojem si odnesou z Trumpova samotného prezidentování. Ať už ale Trump domácí i zahraniční pozorovatele zaskočí čímkoliv, lze si jen přát, aby se po letech dalšího zmapování jeho kroků opět ujal právě Klvaňa.“... celý text
— uwe.filter

---

Svět podle Trumpa

„Psát biografie o kontroverzních, politických osobnostech tak, aby byly (nejlépe) nestranné, je velmi náročná disciplína. K Trumpovi chovám stejně jako Klvaňa stejnou zášť a nejsem schopna pro něj najít dobrého slova, nicméně si myslím, že vkládat osobní antipatie do politické biografie není na místě - tomu by slušel fejeton nebo blokový plátek. V literatuře, která se prezentuje jako odborná, to není na místě a celkem to ubírá na důvěryhodnosti. První stránky jsem přetrpěla, zpochybňovala koupi knihy a (jak se říká) cringovala - aby amerikanista (!) otevíral kapitolu americké politické kultury rozpravou nad dokonalým úsměvem Harris a silném oranžovém makeupu Trumba, je silně nemístné. Osobní příhody autora s politickými osobnostmi americké politické scény mi také nepřijdou zcela na místě. Nešly by napsat jinak - nebo jinam? Knihy hodnotím jako informačně přínosnou - pokud oddělím veškerý zmíněný balast. Bohužel mám ale pocit, že jsem dělala práci navíc a vkládala energii tam, kde ji měl vynaložit buď samotný autor, nebo ediční scéna. Knihu však stále hodnotím čtyřmi ****, jelikož její sepsání muselo dát spouští práce a na české scéně zatím není moc literatury, která by Trumpovu cestu na politický vrchol takto uceleně zmapovala (nebo možná ano, ale já na ni zatím nenarazila)“... celý text
— timelady

---

---

Svět podle Trumpa

„Nedočetla jsem. Na takovou snůšku jednostranně zaměřených lží už jsem dlouho nenarazila. Kniha vyšla ještě před volbami v roce 2024, takže spekuluje s šancemi víceméně 50-50 pro oba kandidáty. Začíná docela střízlivým zhodnocením Kamaly Harrisové, což ve mně vyvolalo naději, že se dočkám objektivity. Jenže kapitola ještě nebyla u konce a už jsem pochopila, že jsem mýlila. Z autora přímo čiší nenávist k Donaldu Trumpovi. Kde jen může, věší na něj hanlivé přívlastky, a každý, kdo ho podporuje, je pro něj zaslepený člen kultu, hloupý, nevzdělaný balík, který zcela postrádá inteligenci i rozhled. Autor bezostyšně prohlašuje, že absolutně není možné, aby demokraté zneužili soudního systému proti Trumpovi, přestože tato skutečnost byla jasně dokázána (viz kauza nadhodnocení Mar Lago při žádosti o půjčku u Deutsche Bank, kdy ani sama Deutsche Bank, která měla být podle demokratů obětí, netušila, o co soudu vlastně jde; viz peníze za mlčení pornohvězdy, které šly z volebního eráru, což je a vždycky byl pouhý přestupek, v New Yorku, kde byl Trump souzen, ho však pouze - pouze! - pro tento jediný případ překvalifikovali na trestný čin a státní návladní se následně musel svatosvatě dušovat a přísahat jiným politikům/podnikatelům, že tento precedent nebude nikdy znovu aplikován, atd.), jsou to věci, které jsou velice snadno dohledatelné na internetu a hovoří o nich třeba i renomovaný historik a politický komentátor Victor Davis Hanson, který je myslím trochu jiná kapacita než pan Klvaňa. Poslední kapkou však pro mě byl Projekt 2025 Americké Heritage Foundation. Trump i Vance se od něj otevřeně, důrazně, opakovaně distancovali. I Heritage jasně prohlásila, že je to jejich projekt, ne Trumpův. Jakékoli spojení s Donaldem Trumpem bylo opakovaně vyvráceno. Autor se ho přesto pokusil spojit s Trumpem. Když se vytasil s touto stokrát vyvrácenou lží, měla jsem dost. Toto není politický komentář, není to biografie, je to politický pamflet nejhrubšího zrna hraničící s bulvárním tónem Blesku.“... celý text
— drakamena

---

Fenomén Trump - Poslední vzpoura bílých mužů

„„Doba je nervózní, protože se začínají hroutit jistoty a nikdo neví, kde to skončí.“ Citát z knihy Nedbal jsem poměrně nízkého hodnocení a přečetl si knihu, ve které je jedním z témat staronový prezident USA. Musím konstatovat, že to bylo čtení poučné. Například jsem se dozvěděl, že pokud někdo blbě kouká, vypadá jako Václav Klaus vystavený veřejné kritice. Také jsem se dozvěděl, co znamená „měkká bigotnost“. Prozradím jen to, že to má něco společného s menšinami i obyvateli Prahy. Samozřejmě se také probíralo téma rasismu. Kdysi se za rasismus považoval rasismus. Dneska se za rasismus považuje prakticky všechno. Navíc se vždy najdou Eskymáci, kteří ochotně poradí, jak přežít horko. Možná to ale vidím moc tmavě šedě.“... celý text
— Česneksmedem