kedlis
přečtené 254
Kim Čijong (ročník 82)
2019,
Čo Namdžu
Upřímně se mi to nečetlo špatně, každopádně mě mrzí absence hlubší dějové linky, která by nás více vcucla do víru korejské společnosti, která je (mimo jiných i dosti krásný věcí) plná sexismu a kulturního nátlaku. Je to určitě kniha, která se snaží objasnit hororovou realitu, ale je trochu nešťastně sepsána.... celý text
Digitální minimalismus
2019,
Cal Newport
Newport představuje digitální minimalismus v éře sociálních sítí, influencerů apod. Je to určitě super úvod do problematiky, já osobně jsem o tom už něco věděla a proto pro mě nebylo vše nové a šokující. Ale jako souhrn to bylo bezva, neškodí si věci zopakovat a vidět to napsané černé na bílém. Kdybych měla vypíchnout co se mi moc nelíbilo, tak by to byly příklady ze života celebrit, prezidentů a lidí s pasivním příjmem, jelikož to je přeci jen trochu odklon od "obyčejných lidí" a hlavně mladých lidí v této době, jejichž život je prakticky od narození spojený se sociálními sítěmi.... celý text
Vše o mé dceři
2021,
Kim Hjedžin (p)
Částmi zajímavý příběh starší dámy z konzervativního prostředí, sledujeme její zápolení se životem, stárnutím a starostmi spojenými s tlakem společnosti. Dále se příběh točí okolo zklamání z chování vlastní dcery, nepochopení jejího stylu života a sexuální orientace. Z vyprávění mi mnohdy bylo smutno, obzvláště z částí o stáří, důstojnosti a zacházení se staršími v domovech pro seniory. Vyprávění a sled událostí v knize působí dosti nesrovnaně a zmateně, mnohdy jsem nevěděla která bije a zda jsem se ocitla ve vzpomínce, přítomnosti nebo v nějakých představách, bohužel to mi bránilo se pořádně začíst. I když je to příběh z Jižní Koreje a společnost tam je opravdu o poznání konzervativnější než u nás, lze zahlédnout střípky stejného myšlení a chování, se kterým se můžeme setkat i zde.... celý text
Podělaným navrch
2018,
Becky Albertalli
Odložila jsem Červená, bílá a královsky modrá a začala jsem číst toto, jako z bláta do louže. Molly mi chvílemi přišla neuvěřitelně otravná a i když dokážu pochopit nízké sebevědomí a nejistotu kterou pociťovala, tak mi její chování drásalo nervy. Bylo nám tolikrát řečeno jak si hlavní hrdinka rozumí se svou sestrou, ale my jsme už vpadli do období kdy se mezi nimi rojí spíše rozbroje, takže se celému jejich poutu nedalo tolik věřit. Navíc je Cassie tak strašně sobecká a sebestředná. Na jednu stranu (ne)obyčejný příběh o dospívání, vývoji, sesterském poutu a první lásce, na druhou stranu většinu příběhu tvoří výlevy teenagerů a jejich "vtípků", typického plížení se z domu ve stylu USA filmů, nadbytečného dramatu apod. Což nemusí být vždy špatně, každopádně tohle konkrétní zpracování se úplně netrefilo, ale svou cílovku si to určitě najde. Můžeme se zbavit toho, že feministka = nesmí myslet na muže? Jeez... celý text
Má temná Vanessa
2020,
Kate Elizabeth Russell
Tohle se nečetlo lehce, ale zřejmě to mělo ten správný efekt, bylo mi během čtení opravdu úzko. Všechny popsané pocity hlavní hrdinky od zmatku, strachu, zadostiučinění až po nenávist byly popsány opravdu bravurně a to vlastně i celý její život, pro oběť jako je Vanessa to zkrátka nikdy neskončí a táhnout se to s ní bude navždy. Opravdu bych si přála jiný konec, ale to spíš pro svůj vlastní pocit, jelikož jinak se k příběhu hodí, je zkrátka krutě realistický. I když mě hlavní hrdinka občas štvala, bylo její chování vzhledem ke způsobenému traumatu naprosto očekávatelné. 15 leté dítě bez kamarádky kvůli které opustila domov, nemá dobrý vztah s rodiči a ocitne se pod drobnohledem učitele, kterého svým způsobem obdivuje, on si ji postupným oťukáváním dožene tam kam chce a poté není cesty zpět. Padne i typická hláška "vyspělá na svůj věk", která je jí vtloukána do hlavy, aby se cítila o to více výjimečná. Pro oběti nebývá výjimkou, že traumatické vzpomínky ze své mysli vytěsní a zůstane jen to "dobré" nebo více únosné. Ostatně přišla o řádné dětství a není šokující, že svým myšlením a chováním (např. dělání naschválů, neuklízení apod.) zůstala v 15 letech. Hlavní padouch učitel Strane mě opravdu zvedal ze židle, veškerá jeho manipulace, slizké chování, vkrádání se do hlavy, obviňování a dělání ze sebe chudáka je vskutku typické pro podobné případy a chtělo se mi z toho zvracet. Ať už je jeho chování vrozené, nebo sám prožil nějaké trauma, nic z toho nedělá jeho činy snesitelnějšími. Tutlání prestižní školy se nedivím, ostatně i reakce na hnutí "Me too" a veškeré obviňování obětí je něco, s čím se bohužel můžeme v dnešním světě setkat pomalu každý den. Doporučuji pro všechny kteří nemají slabý žaludek.... celý text
Můj příběh
2019,
Michelle Obama
Dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací. Michelle jako černoška to měla v roli první dámy o dost těžší než její předchůdkyně, ale nenechala se tím položit a šla si za svým, což je opravdu úctyhodné. Zároveň i přes nechuť k politice využila obrovské příležitosti a zasadila se o důležité věci. Osobně mi nepřišlo že by v knize bylo až moc povídání o rasismu, naopak jsem to očekávala jelikož je to (bohužel) součástí našich životů, obzvlášť v USA která má tak velký problém s policejní brutalitou, ještě k tomu když je Michelle sama černoška a zkušenost má z první ruky. Na ženách se s urážkami samozřejmě nešetří. Dokázala v knize ukázat i "lidštější" stránku jako když vyprávěla o silném vztahu s její rodinou, o kouření marihuany nebo o tom, jak právnické zkoušky napoprvé neudělala. Naprosto mimo realitu mi přišel příběh o tom, jak si zaletěli 2 letadly do New Yorku na večeři, přitom se Michelle přílišná pozornost přitahována přítomností tolika agentů, zastavení provozu apod. nelíbila, to by vyšlo líp zajít do nějaké restaurace ve městě. Taky jakákoliv zmínka o Obamovi byla jako vystřižena z příběhu o superhrdinovi, skoro jako by bylo kouření jeho jedinou vadou. Moje poslední výtka je ta, že navzdory zajímavému příběhu se kniha táhla, ale chápu že Michelle není spisovatelka.... celý text
Chlapec, krtek, liška a kůň
2021,
Charlie Mackesy
Milé (pravdivé) větičky u kterých pokýváte souhlasně hlavou, ale ta kresba, ta je opravdu nádherná.
Dvě místa na slunci
2018,
Becky Chambers (p)
Nejdřív jsem myslela, že mi bude chybět parta z prvního dílu, ale tohle je opravdu super rozšíření světa poutníků a postavy mě chytly za srdce. Obzvlášť třeba AI, kterým v reálném životě neholduji. Jelikož se autorka v knize soustředí jen na dvě hlavní postavy dal se jejich příběh prohloubit. Skvělé myšlenky, které jsou opravdu nenuceně vneseny do příběhu tomu všemu dodaly třešničku na dortu (tak to bylo i v prvním díle) např. konsent, rasismus ale i mnoho dalšího. K tomu všemu je to prostě čtivý jako blázen.... celý text
Ženy z Bohnic
2020,
Edna Nová
Zajímavý styl psaní, příběhy vás za srdce nejspíš úplně nechytí, ale i tak to není četba k zahození. Cením dodatky na konci knížky o psychickém zdraví!
Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu
2017,
Becky Chambers (p)
Sci-fi a vesmírné prostředí mě obvykle moc neláká, ale takhle kniha patří mezi výjimky. Zajímavé prostředí, různé rasy a mezirasové vztahy. Postavy jsem si vcelku oblíbila a byly mi sympatické. U některých pasáží jsem se i dobře zasmála. Spoiler: Svým způsobem se nic moc neděje a zápletka v podobě rozzlobené planety tak nějak proplula kolem ačkoliv se zdá, že by mohla být o něco zajímavější. Každopádně život na poutníkovi je vcelku zajímavý a já jsem to zkrátka žrala.... celý text
