kamibe přečtené 566

Jak se Vojta ztratil 2010, Petra Braunová

To je další moc pěkná knížka pro malé děti. Líbil se mi nápad s barevně odlišenými větami.

Hektor a tajemství lásky 2006, Francois Lelord

Taková milá hravá četba. Nenáročná, příjemná. Své poznatky o lásce označuje Hektor kytičkami. Posbírá jich celkem 27. Zde je příklad několika květinek: Květinka č.8: Sexuální touha je v lásce nezbytná. Květinka č.9: Ale ne napořád. Květinka č.10: Mužská sexuální touha může způsobit opravdové peklo. Květinka č.11: Žárlivost je od lásky neoddělitelná. Květinka č.12: Vášnivá láska uhasíná mezi osmnáctým a třicátým šestým měsícem společného života. Květinka č.13: Vášnivá láska je často strašně nespravedlivá.... celý text

Barvy života 2008, Petra Braunová

Je vždycky zajímavé číst o někom, koho třeba jen trochu znám, o jeho životě, názorech, příhodách. V knize jsou však i lidé, které nijak moc neznám. Někdy se mi rozhovor líbil, jindy moc ne. Myslím si, že paní Braunová napsala povedenější knihy, než je tato.... celý text

Prázdniny za všechny prachy 2005, Petra Braunová

Ano, je to velmi dobře napsaný příběh s velmi dobrými psychologickými vhledy.

Neuvěřitelné září - Tajný deník Tomáše S. 2004, Petra Braunová

Když jsem byla malá, hodně mě poutaly fantastické příběhy. S chutí jsem se do těch dob vrátila a nechala se unášet svižným dějem téhle knížky.

Česká služka aneb Byla jsem au-pair 2004, Petra Braunová

Já s Berankou (nebo s Berankem?) její (jeho?) názor nesdílím. Uznávám, že se každému nemusejí líbit autobiografické příběhy. Na rozdíl od Beranky (Beranka?) si však nemyslím, že si touhle knížkou autorka zvedala sebevědomí. Prostě sepsala příhody ze života, podobně jako sepisují cestovatelé své příhody z cest. Je tam humor i vážnost a není to žádná těžkopádná četba. Ano, knížky jsou pro lidi, ale jako si na sebe nevzmeme každé šaty, právě tak nemusíme číst každou knihu. To je právě bezva, že je na světě taková pestrost - mají tu místo všelijaké šaty, všelijaké knihy i všelijací lidé :-)... celý text

Hektorova cesta aneb hledání štěstí 2005, Francois Lelord

Podobně až naivně hravá knížka, kde namísto květinek o lásce sbírá Hektor tentokrát ponaučení o štěstí. Posbírá jich 23. Například: Ponaučení č.1: Dobrý způsob, jak si pokazit štěstí, je porovnávat. Ponaučení č.2: Štěstí jde často ruku v ruce s překvapením. Ponaučení č.3: Hodně lidí vidí své štěstí jen v budoucnosti. Ponaučení č.19: Slunce a moře je štěstí pro všechny lidi. Ponaučení č.20: Štěstí je způsob, jak na věci nahlížíme. Ponaučení č.21: Velký jed na štěstí je soupeření. V knize mne upoutaly některé věty: ~ Je velký omyl myslet si, že štěstí je cíl. ~ Tohle potřebují vědět všechny děti, jež chtějí přežít: my dospělí jsme hodnější na dítě, které se usmívá. ~ Když na něco často myslíte, o to méně se toho bojíte. ~ Kdekdo se zajímá o znečištění ovzduší, ale vůbec ne o duševní znečištění dětí. ~ Existuje vazba mezi upřímností a intenzitou úsměvu ve 20 letech a štěstím ve 40 !... celý text

Alžběta a Babeta 1979, László Hárs

Jedna z knih, co mi lidi donesli do školní knihovny a o které jsem nevěděla, zda ji tam nechat nebo ne, a proto ji nejdřív přečtu. Je to docela pěkně napsaný příběh s dobrou zápletkou a maličko napínavým vyústěním, ale je to fakticky staromódní – nejmodernější slovo je tam bigbít a natupírované vlasy a tak podobně. Nemůže s tím nic udělat ani docela svižný autorův styl (přiznávám, že jsem docela často přeskakovala, ale nebylo to proto, že bych se nudila, ale chtěla jsem to mít rychle přečteno). A pak – je tam tolik narážek na maďarské reálie, maďarskou historii a literaturu, že to naše mládež asi nepojme. Knihomola by dost možná zaujal spisovatel Jókai a jeho sto svazků dobrodružných románů (odkud si také hlavní postava Bety vypůjčila ten nápad s dvojčetem, který pak skvěle sehrála). Je příjemné, že na konci člověk najde seznam maďarských jmen a jejich výslovnost (není však seřazena podle abecedy), ale když není čtenář z těch, kdo si nejdřív knihu důkladně prolistujou, než se dají do čtení, tak mu to není k ničemu, protože na to narazí, až když dočte!... celý text

Bůh chodí po světě vždycky inkognito 2010, Laurent Gounelle

Celá kniha mi trochu připomíná Celestýnské proroctví. Taky se tu různá moudra halí do hávu akce a napětí. Jako kdyby autoři hledali cesty, kudy dodat takovéhle věci i lidem, kteří by po nich možná jinak nesáhli. Všimnu si, komu autor knihu věnuje, a říkám si, jestlipak se něco z toho příběhu tak trochu v bleděmodrém přihodilo přímo jemu – autorovi? Když se někdo chová jako oběť, moc těžko se mu to říká (většinou takovou klasifikaci odmítne) a moc těžko se mu ukazuje, že existuje i něco jiného, pro něj dosažitelného. Někdy se to dobro k němu musí přistrčit skoro po zlém. To se dělo Alanovi, který se pasoval do role oběti úplně a dokonale. Mnoho lidí chodí po světě a chová se jako on. Moc bych každému přála, aby potkal někoho, kdo by mu řekl: „…musíš si projít určitými zkušenostmi, které změní tvůj pohled na svět a díky nimž překonáš své obavy, pochyby, úzkost…“ a kdo by ho pak po té cestě nových zkušeností ještě doprovázel tak dlouho, až žák začne mít na učitele zlost, osvobodí se od jeho vedení a začne svůj život žít sám – plně a vědomě. Jestliže se mi tato kniha líbila, asi se můžu těšit, až vezmu do ruky autorovu první knihu, na kterou se v komentářích pějou jakési lepší ódy.... celý text

Třetí přání 2004, Robert Fulghum

Nejprve se mi moc nelíbilo, jak se přeskakuje z osoby na osobu, ale dalo se vytušit, že někde se ty osoby setkají. A tohle přibližování že bude také zajímavé. Po mnoho stránek jsem se poněkud nudila, pořád se tam na můj vkus nic moc nedělo. Ale protože jsem tu tlustou knihu chtěla dočíst, začala jsem si užívat těch drobných pozastavení, okukování, noření se do čehokoli, co se tu popisuje slovy či obrázky. Od chvíle, kdy se schyluje k setkání na nádraží Waterloo, to začíná být dost napínavé. A pak už jsem byla zcela zaujata a nechala jsem se unášet proudem krátkých kapitolek. Příjemně mě překvapilo, kolika barevnými obrázky je kniha protkána, a později mi vadilo, že už jsou jen černobílé. Jsou to jemně kolorované obrázky se spoustou drobných detailů a s popisky. Vícekrát se mi stalo, že jsem knihu musela odložit, abych si přečtené nechala na sebe blaze působit. Celé je to o složitých, obtížných, proplakaných, čistých cestách, kterými jedině se mohou lidé k sobě přiblížit. A krom toho, že mě baví, jak nás autor vede cestičkami k hlubinám duší hlavních postav, mě na této knize těší i to, že se tu podrobněji dozvídám něco o autorovi limeriků. Jako hlavní motto jsem si vybrala tuto větu (parafrázuji, v textu je to hezčí, protože je tam přirovnávání k opravdovému hudebnímu nástroji, velmi nezvyklému): Život je nástroj, který si nelze schovat na později, musí se na něj hrát.... celý text

Z vody a ducha. Rituál, magie a zasvěcení v životě afrického šamana 2006, Malidoma Patrice Somé

Dostala jsem se k prvním dvěma kapitolám, které mi poslal přítel po internetu. Byla jsem jimi naprosto uchvácena. V obchodech neznali ani knihu, ani autora. Koupila jsem si ji z internetu. Teď to čtu a je to nesmírně zajímavé. Vědecká zkoumání na poli lékařství, fyziky atd. jsou lidstvu jistě prospěšná, nicméně stejně prospěšné je poznávání jiných kultur do takových hloubek, abychom přestali užívat slov jako "nevyspělé civilizace" a "barbaři" nebo "rozvojové země". Protože právě v takové "rozvojové zemi" se může skrývat námi netušené spirituální bohatství. A o co vlastně jde na tomhle světě více než o to, abychom se dokázali navzájem domluvit, respektovat se a inspirovat jedni od druhých?... celý text

Velká cesta Malého pána 2008, Lenka Uhlířová

To byl moc krásný příběh. Takový životní koloběh - ukázka, jak my sami chodíme od ... k ... tak dlouho, dokud nestaneme na jakési vyšší úrovni svého žití. Proč mě při čtení neustále napadala paralela s kohoutkem a slepičkou, to jsem zjistila až dnes, když jsem našla webovky http://www.artmagazin.eu/galerie-vytvarniku/velka-cesta-maleho-pana-kniha-lenky-uhlirove-a-jiriho-stacha.htm Snažila jsem se odtamtud získat k článku v blogu onen měňavý obrázek, ale prý nebyl v tom správném formátu. A upravit ho jinak - na to ještě nemám vyšší softvérovou! Tuto krásnou knížku vřele doporučuji každému, kdo má rád obraznou řeč pohádek, kreativní ilustrace a neotřelou hru slov.... celý text

Slepování střepů. Komenského návrat 2007, Benjamin Kuras

Právě jsem se dala do čtení. A už po 30 stránkách si potvrzuji, že Kuras je stále na vysoké příčce mých oblíbenců. Jeho sloh plyne opět živě a všechno, čemu jsem kdysi jako dítě při dějepisu nerozuměla, je tu vyloženo tak dobře, že kdyby psal učebnice dějepisu Kuras, možná by tento předmět patřil k mým oblíbeným. A jaké nové pohledy na "učitele národů" mi tu autor předkládá! Děkuji.... celý text

Světlo mé samoty (Příběh Sáry Wittensbergové) 2011, Lubomír Müller

Mám ji právě rozečtenou. Ach, jak hluboké pravdy se tu píší na pozadí dramatického osudu! Od dopisů jsem se nemohla odtrhnout. A pak to líčení stejné hrůzy, když se stala její žákyni! Ano, Pan Müller umí psát vskutku bravurně. Jsem zvědavá, jaký bude konec.... celý text

Pět jazyků lásky pro svobodné a osamělé 2005, Gary Chapman

Ach, jak málo se známe! Pořád se učíme o něčem, co je kolem nás, a tak málo se učíme o tom, co je uvnitř nás! Jak je dobře, že je teď tolik knih, které nás mohou přimět o sobě více a příjemně uvažovat a také se víc poznávat. Takovéhle věci by se měly učit ve školách! To by bylo smysluplné! Doporučuji. Začtěte se. Objevte, zda jste spíš na slova ujištění, na dárky, na skutky služby, anebo spíše budete příznivěji reagovat na pozornost či fyzický kontakt. Pěkně tu autor vysvětluje například, co je a co už není dárek. A podobně pěkně rozebírá každý z jazyků lásky. Je to jedna z těch knih, které mohou pomoci něco změnit v našich vztazích.... celý text

Schody do Nebeského pokoje 2008, Lubomír Müller

Docela dlouho jsem tu knihu sledovala. Než jsem ji nakonec získala, uběhl téměř rok. Byla jsem jí naprosto okouzlena. Skoro čtyřsetstránkové čtení plné napětí a erotiky, velmi otevřeně a při tom hezky napsáno z pohledu vnímavého a citlivého kluka. Považuji to za autorovu zpověď, už chlapecké jméno hlavní postavy tomu napovídá – Lumír. Pro mne navíc paměťový výlet do dávné reality! Líbila se mi v závěru změna – deníkové záznamy. Chtěla jsem pozvat pana Müllera na autorské čtení do naší školy, ale nepovedlo se to. Mrzí mne, že si žáci, kteří už ze školy odešli, nemohli prožít něco tak výjimečného. Kniha koluje mezi mými přáteli a známými, ale žádný osmák ani deváťák z naší školy si ji doposud nepřečetl, což je škoda. Souhlasím s Aguškem (nebo Aguškou?) - jako film jsem si to při čtení představovala skoro jako samozřejmost. Jen víc takovýchto citlivých mužů-spisovatelů.... celý text

Oběti milostného nerozumu 2009, Lubomír Müller

Příběh volně navazuje na předchozí knihu Schody do Nebeského pokoje. Opět napínavé. Otevřené klučičí popisy. Přesto však mám dojem, že první kniha byla povedenější. Nevím, jak dalece budou obě knihy číst kluci, ale pro holky to jistě bude čtení velmi příjemné a obohacující. Možná kdyby si to přečetli kluci, zbavili by se ledasjakých svých předsudků. Na autorových webovkách zjišťuji, že pořádá besedy na školách. A kromě jiného tam má také krátké video, jak udělat výbornou vánoční pochoutku z hrušek.... celý text

Mimo řadu 2009, Malcolm Gladwell

Věděli jste, že pro to, abyste se stali v něčem opravdu, ale opravdu výborní, potřebuje tu věc cvičit deset tisíc hodin? Nebo proč má rýže tak výraznou vazbu na matematiku a proč asijské děti umějí počítat lépe než děti evropské? Z knížky se dozvídám mnoho zajímavostí o známých osobnostech, o géniích posledních let bouřlivého vědeckého vývoje i překvapivé příběhy o tom, co může mít rozhodující vliv při leteckém neštěstí.... celý text

Příběh Louise Braille 2012, Jakob Streit

Psáno dojímavým stylem, který připomíná knihu Edmonda de Amicis Srdce. Louis je vnímavý chlapec s živým vystupováním. Bohatými větami s úctou oslovuje dospělé, je vděčný za vše, co kolem sebe vnímá. Nezapomíná děkovat za všechno, čeho se mu dostává. Je to veskrze pozitivní kniha.... celý text

Jak přežít padouchy 2006, Benjamin Kuras

Na sto šedesáti stránkách si počtete o věcech, z kterých vám nebude úplně dobře. Zjistíte, jak velký počet padouchů kolem vás vlastně žije, ale vy jste to ani netušili. Dozvíte se o vymoženostech, o kterých byste radši ani nic nevěděli. No, žádná laskavá kniha to není! Posledních dvacet stránek stačí autorovi k tomu, aby nás přesvědčil, že se nemusíme cítit tak hrozně, protože tu jsou způsoby, kterými je možno padoušství eliminovat. Poslední kapitola začíná větou: "Bezmocnost druhých je základním předpokladem padoušství." Abychom nebyli bezmocní, k tomu dostaneme návody právě v této poslední kapitole s názvem Zásady přežívání. A nakonec se můžeme dočíst, že někteří padouši mohou být vlastně dobří. Benjamin Kuras patří k mým kultovním autorům. Mám ráda jeho svižný styl, kterým podmanivě vylíčí jak něco odporného, tak i něco překvapivého, dokonce snad i pěkného.... celý text