JP
přečtené 998
Hluk
1997,
Petr Halmay
Nálada doby tu určitě je. Z momentu do momentu, člověk prochází a snad i chápe tyhle, asi hodně osobní, vzpomínky autora, které jsou ale zároveň bez kontextu spíše jen jakýmsi zábleskem. Moc se z toho chytit nedá, zároveň to ale není vůbec špatné. "Přiznám se, že ani přesně nevím, proč to vykládám. Tento text není veden touhou cokoli rekonstruovat. Je pouhým pokusem o určitý způsob existence. Pocit naprosté výlučnosti zvuků a světla vzbuzuje představu přesahu, vyústění do nějakého jiného rozměru. Když nyní vidím svoje tělo, jímž protéká jas lampy, připadá mi, že hoří tímtéž ohněm jako kterákoli rostlina. Průzračné tělo pod lampou v hustém šeru, způsobilé dávat život. Vidím, jak z mého těla vystupuje tělo jiné, nadané toutéž silou, promítá fantastické obrazy do koutů noci. Odjaktěživa toužím napsat příběh svého života, abych posléze zjistil, že neexistuje. Cokoli, čím jsem žil a co se jevilo v ten který čas zcela oslnivě, ztratilo význam. A přesto se zdá skoro nemožné, aby příběh neexistoval. Jakási viditelná nit přece být musí." ""Napíšeš mi?" zeptala se ho s toutéž živelností, na kterou ani po letech nemohl zapomenout. "Asi spíš ne," zapálil si. Veliká okna planula do ulice skoro jako oheň, u kterého se hřáli, když civilizace skončila."... celý text
Boarding Home
2006,
Guillermo Rosales
Guillermo Rosales byl dost nasranej spisovatel a člověk, co hodně zápasil s vnitřními démony, byla u něj diagnostikovaná schizofrenie, byl to nadějný fabulant, co uplatňoval svůj talent, ale taky měl vztek a byl to komunista a pak zase nebyl, byl schopný mlátit svoje přátele a pálil svoje rukopisy, ke kterým se i (pokud to jinak nešlo) propáčil, i přestože se je jeho matka snažila zamknout a schovat. Navštívil i Československo. V 'Boarding Home' je hlavní hrdina, autorovo alter ego, tak trochu chytrej jak rádio, protože byl komunista a přečetl všechnu vyšší literaturu a je z Kuby a je poněkud dobrovolně hospitalizován v ústavu, kde jsou chovanci ojebáváni dvěma despotickými vychovateli, kde se chčije na zem a dělají všechny možný chuťovky. V tomhle panoptiku se pohublý hlavní hrdina, který má, řekněme, občas problémy s agresivitou a prořízlou pusou, snaží najít svoje místo, zatímco jím zmítá vnitřní nepokoj. Později se, po pestré řádce vedlejších postav, objeví na scéně hospitalizovaná žena se jménem Francis, která ho v podstatě nechá ji škrtit a znásilňovat, znásilňovat a škrtit... a tak se do ní náš Mirek Dušín zamiluje, aby se pak spolu rozhodli utéci a začít nový život... syrové čtení, se vztekem pod povrchem, nemilosrdné, stejně jako Rosales a jeho život sám, ale zároveň asi taky nic novýho pod Sluncem.... celý text
Jiné básně
2018,
Nicanor Parra
Úderná sbírka (samozvaného) antibásníka Nicanora Parry, kde, pokud neznáte jeho styl, vám možná chvíli potrvá se na tu údernost naladit, ale za mě vyvstává především jeho nemilosrdná ironie, se kterou nešetří absolutně žádné téma. Škoda, že je asi dost obtížné docenit pravé kvality autora, jako je tenhle, pokud čtenář neumí španělsky, přijde mi, že je to zase jeden z těch případů (jako třeba Céline). Je toho i dost málo publikováno v angličtině, i jiných překladech, pro nás ne, ale v rámci španělsky mluvících a publikujících zemí je Parra velké jméno a úplně jinde a vůbec mě to nepřekvapuje, protože i takhle mě to dost zaujalo a četl jsem s dost slušným zaujetím.... celý text
Inventura
2018,
Kamil Bouška
Tolik pocitových asociací a nuancí, které text vyvolává a jak mezi tím vším přechází, ač vás místy jakoby až záměrně hypnotizuje svojí skoro až dutostí. Možná je to mým vlastním rozpoložením... a možná jsem se chytil do pavučiny.... celý text
Teorie o čínské duši
2009,
Carlos A. Aguilera
"Když jsem se jednoho z nich zeptal, kudy se dá jít na záchod, odpověděl Don't problem, baby a zůstal na mě civět. "?" (...) Meditace, mystifikace o groteskní vizi Číny, kde všechno tak nějak spíše tušíte okolo, zatímco jedete ze situace do situace, i když kontext úplně nechápete.... celý text
NID
2019,
Tašo Andjelkovski
O rytmu a o narušování rytmu. Jako když sleduju box. Významově to pořád skáče mezi totálním prázdnem a významem, co se snaží být tak hluboký, že ani nejde odhalit (protože tam není a převezl jsem vás, červi!). Nakonec se ale nelze zbavit dojmu, že je to převážně o hraní s formou - trochu mi to v té hravosti připomnělo texty WWW Neurobeat. Tašo patří k těm, kteří slovy zrovna moc neplýtvají, pro případ, že by jich byla škoda.... celý text
Hovory s T. G. Masarykem
1990,
Karel Čapek
Dost podnětný ponor do mysli toho, kdo, pokud vás to zajímá, vlastně T. G. Masaryk byl. Dětství, "sen o maturitě" (taky se mi občas zdá). Bystrá mysl s rozhledem, dokonce se vyjadřuje i k otázkám jako dnešní "NoFap", zdravá strava; nekouřit, nepít, "nejíst příliš vejce, slyšel jsem, že to prý není zdravé". "Člověk si stěžuje, když nemá rád svoje povolání." Pokrytec Tolstoj, rádoby asketa a mužik. Ruský lid vs jejich vládci. Smetana. Svatopluk Čech. Neruda. Masaryk byl světový, stejně jako jeho názory. Filozofická část je trochu hůře uchopitelná, řekl bych (ač obsáhlá sdostatek). Bavilo mě Masarykovo časté používání ani ne tak anglismů, ale vyloženě anglických výrazů (czenglish) - možná protože mi to připomíná DJC.... celý text
Skutečná cesta ven
2022,
Patrik Banga
V první třídě jsem velice často zapíral, kdo rozpoutal rvačku ("Yep, thats me."). A pak se většinou stejně zjistilo, jak to bylo a viník byl potrestán. To, že vám pak ti samí lidé nevěří, když řeknete pravdu tak, jak byla, je tak nějak nasnadě. A stejně tak mi přijde zvláštní, jak dotčeně Banga reaguje na to, že Gadžové se dívají na Romy tak, jak se na ně dívají. Banga tu totiž staví tenhle naivní obraz oběti v demokratické společnosti. Ale jsou za tím podložené zkušenosti. A v obecné rovině je lidem jedno, že jeden, dva, sto, tisíc, takoví nejsou, když drtivá většina je. Integrace vietnamské menšiny, většinou daleko skromnější (opět, i jejich menšina má tu a tam řekněme aspekty organizovaného zločinu, ale jak se chovají, jednají, jejich přístup není iritující), mi přijde zdařilejší, čistě pro srovnání. Pokud se bavíme o autobiografickém aspektu samotného textu, o Romovi, který se dostal ze svého zázemí k novinařině, je to ok, pro někoho to může být inspirující. Za sebe doporučuju spíše knihu 'Tatitatitati' od maďarského autora Tamáse Jónáse, která je, řekl bych, mnohem lepší. Na Bangovi je zajímavé to, že je to tuzemsko a během devadesátek+, ale jinak asi nic, nemluvě o tom, že jeho vlastní bratr vydal taky autobiografii, kde je vše zase řečeno obráceně, což se taky vzájemně úplně nevylučuje, ale působí to úsměvně a ironicky, protože jakoby si člověk říkal, že ty předsudky vždycky nakonec mají něco do sebe. Magnesia opět cpaná hlavně z politických důvodů.... celý text
Proudy
2019,
Václav Kahuda (p)
Je to taková ta klasická kahudovská lyrika, co jde "odnikud nikam" - devadesátá léta, Česko, samé barvité popisy krajin, nálad, postavy, co se snaží bojovat se svojí realitou, s nudou, s vlastním životem; samý kundy, samá špína, sex, díry, prdele, hrdina nerad dívky líbá (dělá to jen kvůli nim) zato je ale expert přes všechno ostatní (de Sade hadra). Otisk doby, otisk nálady, které se snaží být záznamem tehdejšího života a myšlení. Nevím jestli si myslet o množství eskapád Kahudovy fikce spíše to, že zažil toho sexu tolik a je to takovej Turbo Lover ("Than we race together, We can ride forever!"), nebo vlastně vůbec žádný, když o tom tak vehementně a často mluví. Ale co na tom sejde, jestli to byla realita nebo ne, když je to realitou téhle fikce, že? A co na tom sejde, když to tam Kahuda zdánlivě sází, jak kdyby cokoliv, co ho napadne bylo hodno záznamu - protože třeba je. Ale zároveň jeho knihy často působí jako laciný péčko, komedie. Ale i tak věřím, že jde pořád o pozoruhodný zjev na poli moderní české prózy, který, když vás jen trochu něčím osloví, tak bude člověka bavit.... celý text
Impérium
2018,
Ryszard Kapuściński
Výtečná syntéza Ryszarda Kapuścińského (z roku 1993), kde dává víceméně skvěle nahlédnout do ruské mentality během ale i po rozpadu Sovětského svazu, kam podnikal cesty v průběhu let. Vzhledem k současnému dění je zde skvěle načrtnut fakt, že Rusko bez Ukrajiny je jaksi jen "odsunuto na sever do lesů". Obraz Ruska, jaké bylo, jaké je a jak přemýšlí. Země bohatá na suroviny, ropu, zemní plyn, rudu a snadnou monopolizaci. "Špatná půda a její bohatství jsou proti lidu a podporují silnou státní moc - to je jeden z velkých paradoxů Ruska." Na to, že jde o třicet let starý text polského reportéra, je 'Impérium' stále stejně aktuální jako v době vzniku, především, protože se neopírá o nějaké internetové dezinformace, orientované jedním či oním směrem, ale o legitimní, nezaujaté zkušenosti.... celý text
Jazyky pravdy
2023,
Salman Rushdie
Jak je mým typickým zvykem, začít s autory u jejich nejméně reprezentativní práce, tentokrát mě zastihl Rushdie v období, kdy mi dlouhé romány nic neříkají a tak jsem si k seznámení zvolil jeho 'Languages of Truth' (2021), sbírku esejů, kterou jsem si asi týden předtím, než jsem se do knihy pustil, listoval v knihkupectví (ale samozřejmě jsem na ni už několikrát narazil a dumal, jestli si knihu nekoupit), viděl známá jména, Beckett, Vonnegut. Je to převážně o umění, umělcích a svobodě slova (i např Aj Wej-wej v Číně, jehož dokumenty jsem jednu dobu celkem sledoval), což je samozřejmě téma, pro tohohle autora téměř ikonické, přes Írán (fatvu) a útoky; nemluvě o tom, že před necelým rokem byl Rushdie pobodán (což je v Anglii denní chleba, innit? ale stalo se to v NY). V téhle sbírce je ale zajímavé nahlédnout za oponu, co oceňuje, někteří autoři byli i moje krevní skupina, nejvíc mě oslovila ta závěrečná část o Beckettovi (překládám to volně) "Já, o kterém nic nevím... (...) Muž, který mluví úžasně anglicky se rozhodne mluvit francouzsky, což mu činí velké potíže. Takže je povinen obezřetně volit svá slova, přinucen se vzdát plynulosti a najít obtížná slova, se značnými potížemi a posléze, po všem tom hledání, to vše zase dá dohromady v angličtině, nové angličtině, obsahující veškerou složitost francouzštiny, hrajíc si s myšlenkou druhého jazyka, s novou angličtinou, která má sílu změnit angličtinu navždy. Tohle je Samuel Beckett. Tohle je jeho dílo. Je to věc, která mluví..."... celý text
Trojjediný prst
2011,
Elsa Aids
2006-2011. Rané texty Elsy Aids. Zdá se že tady se ještě hledal a tak to je hodně o bloudění lesy, přírodou a tmou. Na jednu stranu je 'Trojjediný prst' mnohem obraznější, lyričtější, snová a i textem nahuštěnější sbírka. Hodně popisování. Ale taky je to dost ukecané, "odnikud nikam" a paradoxně obsahově nejednoznačné, až vás ta lyrika jaksi taksi nudí, unavuje. Tohle mě tolik nechytilo. "V byzantském království z horkého těsta, na ostrůvcích v moři šťávy. V nejisté hloubce, kde se prsty skládají v polštářcích, kde pot zanechává svoji líheň. V teplých krajinách tvého zadku."... celý text
Prázdná duše. Sexuální TENSION (napětí); temné, špinavé, živočišné. Řekl bych, že tohle je pro dost specifickou obec, která rozumí dynamice, kde se mísí touha s nenávistí, kde se mísí chtíč, který ale naráží s realitou toho, co chtíč přináší. Rozkol života. La petite mort. "I dont pay them for sex. I pay them to leave." Realita ve vší nahotě. Nějak tomu rozumím, chápu. Prázdno po odmítnutí, prázdno po neodmítnutí. Definitivně asi ne nic, s čím by souznělo ženské publikum, ale líbí se mi to právě pro ten vyhraněný tématický rámec. O sexu s ženami, o jejich tělech, o tom, jak o nich mluví, jak je vnímá, jak je popisuje. Vlastně na tom mnohdy není nic ani zbla poetického... a současně je to poetické do morku kostí.... celý text
Nosorožec
2008,
Eugène Ionesco
"...jančit kvůli několika lidem, co se rozhodli změnit kůži." Z prken absurdního divadla přímo do reality. V rámci aktuálního dění, v rámci dění, které provází lidskou rasu vlastně tisíce let, se paradoxně nic nemění. Mění se jen způsoby, jak k tomu lidi přimět, nebo jak je přimět přemýšlet. A na konci dne, kdo jediný stojí proti tomu všemu, než někdo obyčejný, nedochvilný násoska Bérenger, který začne být později tak trochu paranoidní, ale kdo má zároveň jasno. "Je třeba jít s dobou."... celý text