jiri.one
přečtené 181
Kladivo na démony
2016,
Jiří Pavlovský
Po Výtahu do pekla to vypadalo, že už ani Jirka Pavlovský, tedy autor a supervizor celé série, neumí napsat nic pořádného, ale já jsem rád, že mě tímto dílem vyvedl z omylu. Děj je tentokrát krásně zamotaný, proto je trochu těžké ho popsat v pár větách. Jde v zásadě o to, že démonské embryo ve Felixově břiše se konečně dostává více na scénu a Felix se rozhodne ten problém řešit a kde vzít odborníka na výškrab démona z břicha, že? Bohužel s tím embryem (které se tak nazývá pouze proto, že je v dutině břišní - stejně jako nenarozené dítě) má jeden megadémon nevyřízené účty a tak jde po Felixovi, aby si to s embryem lomeno démonem pořádně vyřídil. Jak elegantně a s gargantuovskou dávkou štěstí z toho pan Jonáš vybruslí, to už si musíte přečíst sami. Já jen mohu říct, že je to rozhodně super jízda a skvěle jsem se bavil. Dávám hodnocení 85% a nebýt vedlejší dějové linky, tak bych šel ještě o pět víc, ale nepřišla mi tak zajímavá, jako hlavní dění okolo Felixe a vždy jsem jí chtěl jen rychle dočíst, abych se dozvěděl, co Felix zase zvoral :).... celý text
Žrádlo pro psy
2015,
Darek Šmíd
Tak tohle není dobrá kniha. Je sice zajímavý nápad nechat do smotků masa vtahovat negativní lidské emoce a pak s tímto masem krmit obrovské psy. Nechat tyto psy zápasit v aréně je vlastně ještě lepší nápad, ale chtělo by to daleko více zabalit do tajemna a nebo to prostě jen nedoplňovat nechutnostmi. Přece jen bisexuální megapes, který svého soupeře ojede s důrazem na to, aby nevyvrcholil, tak o tom já teda číst vůbec nechci. No a ženská s dvěma pohlavními údy, s tím druhým (s druhou? :)) snad v kotníku nebo kde, nebo chlápek, který neustále masturbuje, aby na tyto dva údy trénoval, tak to je věc, která mě v příběhu vyloženě štvala. V téhle sérii chci číst o magii, chci se pobavit u Vincencovo jednostraně orientovaného chování a nechci se neustále děsit, že přijde nějaká další sexuální úchylárna! Dávám hodnocení 35% a to tlačím body nahoru jen kvůli dobrému nápadu, jinak by to dostalo sotva půlku.... celý text
Zabíječ zombií
2011,
Nathan Long
Předchozí díl Zábiješ šamanů byla jedenáctá kniha v sérii Zabíječ a byla prostě skvělá. Dvanáctá kniha na tu předchozí navazuje tak plynule, že si myslím, že je Nathan Long musel psát opravdu najednou a vytvořil tak jeden obrovský a zábavný příběh, který mě vtáhnul od samého začátku až do strhujícího konce. Jak už název napovídá, tak v tomto díle se setkáme s nemrtvými. Zombíci jsou velmi zajímavé téma a v knize je využito na maximum. Gotrek s Felixem společně s lidskými obránci se proti oživlým mrtvolám zabarikádují v Reikguardu, ale nekromant Heinrich Kemmler se hrad snaží dobýt jak silou, tak pomocí mnohých úskoků, které je velmi těžké odrazit. Nicméně jak všichni víme, tak Gotrek je z "ocelového těsta" a tak je nekromantovi více než důstojným protivníkem a i když Kemmler oživí trpaslíky tolik nenáviděného Krylla, tak jsou síly vyrovnané. Jak to dopadne, si už každý musí přečíst sám. Nebudu prozrazovat, jestli Gotrek konečně nalezne smrt, tím bych potenciální čtenáře určitě odradil. Zbývá mi už jen dát hodnocení 95%, které si tato kniha právem zaslouží. Doufám, že se Gotrekem a Felixem setkáme v nějakých dalších knihách. Zatím je Zabíječ zombií poslední knihou kromě ještě jedné s povídkami.... celý text
Zabíječ šamanů
2010,
Nathan Long
Dnes jsem dočetl knihu Zabíječ šamanů od Nathana Longa. Půjdu trochu proti posledním komentářům, které na tuto knihu zaznívají a zhodnotím ji prostě jako skvělou. V negativních komentářich jsem se dočetl, jak se čtenáři u této knihy nudili a chtěli, aby autor nechal Gotreka konečně zemřít. Na to musím říct, že v žádném případě! Gotrek a Felix se v jejich dalším příběhu dostávají po krátké zastávce v Altdorfu do Darkwaldu a okolí a hned od začátku je jejich dobrodružství velmi napínavé a opět velmi originální. Dostávají se dokonce na místo, kde už byli v knize Zabíječ bestií a vzhledem k tomu, že uteklo cca 20 let, tak zde potkávají také už dospělou Kat, kterou zde kdysi zachránili. Společně s Kat se musí oba hlavní hrdinové postavit armádě bestií, která čítá skoro 10 tisíc hlav a zabít jejich vůdce - šamana. Knihu jsem hltal od začátku do konce a nebýt asi 6 stran, kde se banda šlechticů nemůže dohodnout, jestli na armádu bestií skutečně zaútočí, tak jsem se opravdu ani nemohl nudit. Knize tedy můžu vytknout jediné a tedy to, že končí otevřeným koncem, který mě nutí okamžitě začít číst další, bohužel poslední zatím vydaný, díl. Takže dlouhý život Gotrekovi s Felixem a k tomu jim dávám 90% hodnocení! :-)... celý text
Vetřelec - Peklo
2015,
Christopher Golden
Třetí kniha o Vetřelcích je pro mě trochu zklamáním. Je tam totiž moc promarněného potenciálu. Autor to se slovy umí, umí budovat atmosféru plnou napětí a nutí člověka zatajovat dech - jenže to všechno přijde moc pozdě - vysvětlím dál. První vetřelec se na scéně objeví na stránce 163 a bohužel se jedná pouze o nositele zárodku (ten odporný pavouk, co se lidem přichytí na obličej). První skutečný vetřelec se narodí až na stránce 203 a je to tedy ten malinký, který ještě nevyvolává ten pravý strach. Po pár dalších stranách už ale kniha dostává spád a zbytek stránek člověk dostlova zhltne. Bohužel, knihá má jen 318 stránek, takže se jedná cca o 100 stran. Pravda, je to 100 stran, které jsou boží a dnešní noc se mi kvůli nim opravdu špatně spalo a když jsem šel na WC, tak jsem si raději rozsvítil, protože jsem se lehce bál :-). Ty poslední stránky mě opravdu vyděsily tak, jak má správný vetřelčí svět děsit. Příběh knihy vlastně mapuje příběh kolinie na planetě LV-426 těsně před příletem Ripleyové na tuto planetu ve filmu Veřelci (Vetřelec 2). Setkáváme se tu s holčičkou Newt, kterou ze zmíněného filmu všichni známe a jejíž příběh nás samozřejmě zajímá, jenže ten příběh nesmí zaplnit většinu knihy. Hlavní slovo mají mít vždy vetřelci, kteří dostali opravdu málo prostoru. Tentokrát je hodnocení opravdu téžké. Pokud bych hodnotil poslední třetinu knihy, tak bych mohl s klidným svědomím dát nejvyšší hodnocení, zbytku knihy bych tolik dát rozhodně nemohl. Hodnotím tedy na 85% - 15% jsem musel strhnout za nevyužitý potenciál v prvních dvou třetinách knihy.... celý text
Neuromancer
2010,
William Gibson
Knihu jsem nedočetl do konce, nedalo se to. Tak zmateně napsanou knihu jsem snad ještě nezažil. Mnohdy mi dělalo strašné problémy zjistit, co se v popisované situaci vůbec děje a se spoustou slov mi neporadil ani google. Nechápu, že se tato kniha stala takovou legendou.... celý text
Vetřelec – Odplata
2015,
James A. Moore
Druhý díl knížní série o Vetřelcích jsem s předběžným nadšením netrpělivě očekával, protože Probuzení bylo prostě dokonalé (hodnotil jsem 100%). Věřil jsem, že i když bude druhý díl jen z půlky tak dobrý, jako byla jednička, tak to bude pořád perfektní kniha. No, úplně to tak není. V prní řadě je potřeba říct, že Vetřelci jsou pro mě jedním z mála témat, u kterých se doopravdy dokážu bát. U jedničky jsem se bál jako malý kluk a doufal jsem, že u dvojky ten strach zažiji znovu. Ale bohužel, v této knize není po strachu ani památky. Autor to nevzal úplně za správný konec. Jednak jeho popis samotných vetřelců je hodně chabý. Přirovnává je k pavoukům, ke hmyzu nebo k robotům, takže ve mě nevyvolal strach, ale maximálně odopor nebo nechuť - ale třeba taky nic (žádný pocit). Dalším problémem a přijde mi, že i zásadní chybou autora bylo, že do knihy zařadil části, kde popisoval, co si vetřelci myslí! To je obrovská chyba, které knize hodně ubírá na tajemnosti. Vždyť vetřelci jsou nevyzpitatelní a nikdo neví, co doopravdy chtějí a můžeme se o tom jen dohadovat a o to víc se bát neznámého! Ale autor tohle porušil a díky tomu jste už nepřemýšleli, kde asi vetřelci znovu zaútočí a jestli vůbec, prostě jste očekávali, že to přijde a autor se s tím ani moc nepáral - žádné popisování stínů a strachu mariňáků, prostě najednou tam vetřelci byli a tak se střílelo. Nenašel jsem vlastně ani jedinou pasáž, která by byla alespoň zčásti tak napínavá, jako byly v jedničce skoro všechny (když v jedničce vetřelci, Timem Lebbonem popisovaní jako stíny, hnali Ripleyovou a její kolegy mimozemskou lodí a pak je pronásledovali starým městem, tak jsem málem omdlel z nedostatku vzduchu, když jsem celou dobu zatajoval dech :-)). Strach se tedy v této knize opravdu nevyskytuje. Kdyby tam nebyli vetřelci, kteří sami o sobě v člověku vyvolávají nepřijemné pocity, tak by se to ani hororem nedalo nazvat. Ještě je důležité zmínit, že v prním dílu se vetřelci objevili hned na začátku a už od začátku tedy vyvolávali strach a napětí. Tady se neobjevili dříve než po sté stránce, pouze jste o nich věděli, protože autor popisoval jejich myšlenky. Autor tedy nevyužil úvodních 100 stran na budování atmosféry plné strachu, ale vyplýtval je například na cestu Alana Deckera na Zemi (chcete snad číst v knize o vetřelcích o pozemských byrokratech?), kde se nic moc nestalo. Výše uvedené jsou věci, které mně osobně na knize vadily. Nicméně nechci aby to byla čistě negativní recenze, kniha to není vyloženě špatná. Jednička, nasadila laťku tak moc vysoko, že všechny další knihy už budou vždy pouhým jejím stínem. Vzhledem k přímému propojení knih s filmovou sérií, se nám nabízí ideální možnost srovnání. Vetřelec - Probuzení je jako film Vetřelci (Vetřelec 2), tedy napínavá děsuplná hrůza, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat. Vetřelec - Odplata je jako Vetřelec: Vzkříšení (Vetřelec 4), tedy akční jízda, která si z Vetřelců bere jen něco, nerespektuje pravidla "vetřelčího světa", přidává nějaké ty vtipy a i když nesplnila očekávání, tak se na ni koukat dá, ale za nějaký horor ji rozhodně považovat nemůžete. Probuzení ode mě dostalo právem 100%. Odplata si ode mě odnáší 80% - chtěl jsem dát méně, ale nakonec jsem jí pár bodů přidal, protože i když to není to pravé vetřelčí ořechové, tak se to čte dobře, kniha se dá zhltnout jedním dechem a i když se třeba na začátku příběhu nic moc zásadního nedělo, tak to rozhodně nebyla nuda. Zhodnitil jsem to tedy úplně stejně tak, jak jsem zhodnotil filmy Vetřelci a Vetřelec: Vzkříšení.... celý text
Zahalená říše
2007,
Richard A. Knaak
Měl jsem problém dostat se do děje - Nimth a jeho namyšlená populace, prapůvodní bytosti vtělené do země samotné, strážci, kteří sami nevěděli, jak se mají chovat a co mají dělat a navíc opravdu hodně postav s šílenými jmény. To vše přispívalo k tomu, že jsem se asi 80 stránek četl tak 14 ne-li více dní. Po osmdesáté stránce se to začalo zlepšovat a posledních 100 stránek už bylo zase perfektních, přesně v Knaakově stylu, ale zmíněné dějové nedostky se samozřejmě projevovaly stále. Nicméně jak už jsem zmínil, tak finále bylo skvělé. Nikoliv nějak extra akční, ale bylo zajímavé a originální, dokonce dost přemýšlivé, prostě finále jak má být. Takže i přes rozporuplné začátky se mi kniha na konec líbila a dávám 70%.... celý text
Bohové na Marsu
1996,
Edgar Rice Burroughs
Druhý díl dobrodružství Johna Cartera na Marsu pro mě byl ohromným překvapením. Ačkoliv už předchozí díl nebyl vůbec špatný, tak tento dokázal laťku ještě zvýšit a proto si mé hodnocení 80% plně zaslouží. John Carter se po 10 pozemských letech vrací na Mars. Bohužel jeho návrat tentokrát není na žádné místo, které zná, ale přímo do Údolí Dor, kam chodí Marťané zemřít. Štastná náhoda tomu chtěla, že první myslící bytost, kterou po vstupu na Mars uvidí, je opět Tars Tarkas. Společně s ním se hned po pár stránkách pouští do boje. Nejdřív společně bojují proti rostlinným lidem a bílým opicím, pak proti Thernům, pak se tito dva velcí bojovníci na chvíli vydají každý jinam, aby se ve finále opět spojili a ve velkém finále bojovali proti všem. Co musím knize opět vytknout, to je už jednou zmíněná "šťastná náhoda". Tentokrát se hrdinům přihodí tolik šťastných náhod, že už vás to při nejmenší nutí kroutit hlavou. Typickým přikladem budiž schození Soly ze vzducholodi, která pád přežije díky tomu, že čirou náhodou nepadala obrovské tisíce stop, ale čirou náhodou spadla jen dvacet stop na vrcholek jedné hory, nad kterou vzducholoď zrovna prolétala. Toto už je opravdu moc, ale těch příkladů by se v knize našlo mnohem více a tak tyto kazí celkový dojem z jinak opravdu zajímavé a originální knihy. Řekl bych, že je to dáno stářím knihy, kdy lidé v tehdejších dobách věřili na náhody mnohem více než teď a chtěli si o nich přečíst. Nicméně nebýt "faktoru náhody" tak je kniha super a mohu ji doporučit každému, dokonce si myslím, že není nutné mít už přečtený první díl. Sice tím přijdete o pár odkazů, ale jinak kniha působí celistvě i bez znalosti předchozí knihy.... celý text
