JackieDecker
přečtené 155
Prokletí Salemu
2008,
Stephen King
Prokletí Salemu je další horor od Stephena Kinga. Jeho děj se odehrává v malém americkém městečku jménem Jerusalem’s Lot, kam se po letech vrací spisovatel Ben Mears, který tam strávil svá nejšťastnější léta. Léta poznamenaná jedinou černou událostí a to návštěvou starého domu vysoko na kopci, kde pár let před jeho narozením zabil jeho majitel poté, co zahubil svou ženu. Chce se tam vrátit a napsat román o něm, ale dům je již koupený. A tak mu nezbývá, než si najít jiné ubytování. Tím však příběh Lotu (jak ho místní zkracují) teprve začíná. Kdybych četla nejprve Prokletí Salemu a teprve poté Nezbytné věci, zřejmě by mé hodnocení bylo ještě lepší. Avšak ve stínu Nezbytných věcí, mi příběh Salem’s Lotu nepřipadal tak uchvacující a dech beroucí. Chvápu však, že se někomu nemusí číst vůbec dobře. Přeci jen když jsou v tak temných věcech zapleteny i malé děti, není to vůbec nic pěkného. Atmosféru měla kniha dobrou, ale výjimečná byla jen v několika momentech. Co se charakterů týče, byly jako vždy perfektně zmáknuté. Některé lidské osudy jakoby byly vystřižené z reálu. Vše uvěřitelné. A obzvlášť působivou byla myšlenka, jak snadno se může zlo usídlit a bujet prakticky kdekoliv. Jak zmizení pár lidí vlastně dočista zanikne a ujde zraku. Za asi největší klad Prokletí Salemu považuji konec. Přesně takový konec, jaký by měly hororové příběhy mít. Byl to konec, který absolutně dával smysl. Nebudu zde prozrazovat o čem přesně kniha je, to byste přišli potenciálně o většinu zážitku. Za sebe mohu říct, že bych knihu hodnotila čtyřmi hvězdičkami a to proto, že mi připadalo, že atmosféra knihy trochu pokulhává. Ale jinak mohu příběh vřele doporučit všem, kteří se rádi bojí.... celý text
Nezbytné věci
1993,
Stephen King
Netajím se tím, že Král hororu, Stephen King, je můj vzor a navíc také oblíbený autor. Tuto knihu mi doporučil táta a tak jsem se do ní bez větších obav zakousla. A udělala jsem setsakra DOBŘE! Prostředí amerického maloměsta se náramně hodilo (většina hororů se odehrává na malých městech, nebo odlehhlých tajemných místech) a bylo dokonale vykresleno včetně všech detailů, jako letopočty, značky aut, smíšlení jednotlivých obyvatel, jejich zvyky... Prostě všechno. Atmosféra byla dusivě napjatá, jako v letníém horku, než přijde bouře. Člověk ví, že přijde, už po prvních pár "kupujících" tuší o co půjde, ale přesto nemůže přestat číst, protože mu to pořád vrtá hlavou. Hlavní záporák, je zde vělmi zláštní. Zdá se být milý, ale Vy přesto víte, že je úlisný. Dělá lidem radost za poměrně "nízkou" cenu, ale Vy víte, že to co jim doopravdy přináší je utrpení a smrt. Ne, že by se snad do něčeho namočil, ne na to je příliš chytrý. Využívá lidské touhy, slabosti, předsudky, bolest strach pýchu... a splétá jejich osudy jako nějaký bizarně groteskní pavouk svou síť smrti. Kniha je psána tak, že čtenář ví přesně, co se děje v zákrytu. Nemusí dedukovat jako šerif Pangborn. Sleduje ty lidi a jejich životy vepsané na stránkách, jakoby snad všechny existovaly jen z jednoho jediného důvodu. Aby se dočkali otevření Nezbytných věcí. Skoro každý má hluboko v srdci a mysli něco, po čem touží. Ale jakou cenu je ochoten člověk zaplatit aby to měl? Pro každého z nich znamenala koupená věc něco jiného. Pro někoho vzpomínku na klid a zesnulé, pro jiné naplnění erotických snů, ten nejlepší dárek pro maminku (který však nikdy nebude darován), doplnění sbírky baseballových karet, naději na vyléčení z alkoholismu a lepší život, úlevu od stále se zhoršující nemoci... Tak proč to nevyšlo? Kniha je založená na psychologii lidí a to přesně na ní obdivuji. Všechny postavy jsou vykresleny realisticky a člověk může jen žasnout nad tím, jak málo vloastně stačí, aby se rozpoutalo vražedné peklo. Jeden jediný týden stačil, aby se lidé zmasakroval ia městečko Castle Rock se téměř odebralo na věčnost. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, to přece tomu šerifovi MUSÍ dojít! Ale ono to nebylo tak jednoduché... Měla jsem sto chutí křičet na něj i na Polly. Nettie jsem obrečela. Z Brianova zoufalého činu jsem byla ještě zoufalejší... Je to šílené. Šílené ale uvěřitelné. Někdy opravdu stačí málo. Trochu pro mne byl "zklamáním" konec příběhu. Jsem ráda za to že to přeili, ti, kteří to přežili, ale byl-li ten muž skutečně nadpřirozená bytost, Ďábel, chcete-li, proč dělal ty malé droné přešlapy, díky nimž byl nakonec odhalen? Možná, že právě proto, aby si lidé mohli vybrat. Aby měli možnost se zamyselt a pochopit. Pokdu to byla zadní vrátka práva volby, je až děsivě šokující kolik lidí ji nevidělo, nebo vidětnechtělo. Na Nezbytných věcech nebyl vlastně vůbec děsivý padouch jako takový. Ne, ta pravá a nefalšovaná hrůza spočívala v tom, kolik zla jsou lidé schopni napáchat kvůli maličjkostem. Kvůli věcem, které jsou staré a ohyzdné a k ničemu. Kvůli kumpárnám, falešným dopisům a jak snadno si člověk je schopen udělat názor. Jak jednoduše vzplane nenávist doslova na nože... To opravdové zlo je v lidech a kolikrát je až nechutné... Za mě je to VYNIKAJÍCÍ kniha pokud máte chuť ponořit se do temných zákoutí lidské mysli.... celý text
Světlo pulsaru
2015,
Aleš Pitzmos
Takže… Kdybych měla hodnotit pouze čtivost a atmosféru příběhu, musela bych dát rozhodně pět hvězdiček. Autorův styl je čtivý sám o sobě, pojetí Ich formy dobře zvládnuté i s použitím sugestivních prvků pro přikování čtenáře k hlavní postavě tak, že spolu a neustále akčním dějem a dobře zvládnutelnými psychologickými prvky, nedovoluje čtenáři pokládat vlastní otázky a ten tak může pouze hltat další text, aby se dozvěděl odpovědi na všechny své otázky až ve chvíli, kdy mají být položeny. Jenže to by jaksi nebylo tak úplně objektivní… Byly tam totiž i věci, které mi vadily. Kupříkladu dvojnásobné použití slova „futuristický“, které by ve sci-fi popisu používané být nemělo, protože je nic neříkající. „Stanice vypadala jako futuristická činka“ – Ano, vím přesně co si pod tím mám představit :D Ale to by byl detail. Horší už je, že celkově tam těch popisů moc nebylo. Chápu, že autor potřeboval udržet akční děj, ale mrzelo mě, že o spoustě věcí nevím jak vypadaly. Za co chválím je jeho schopnost, když už popisy použil vyložit je Desmondovýma očima tak, že se čtenář pro ten okamžik skutečně stává autorovým hrdinou a vidí totéž co on. Co mne zklamalo hodně, byl konec. Některé zvraty byly očekávané, některé méně. Vadilo mi konečné rozhodnutí Natalie a vadila mi absolutní pravda o Sarah. Ale i to bych překousla. Romantická linka hrála celou dobu druhé housle a nic z toho z topho vyloženě červenou knihovnu také neudělalo. Dokonce bych řekla, že to k jejich charakterům svým způsobem patří. Ale jako čtenář bych byla překvapenější (a spokojenější), kdyby to bylo jinak :). Závěrečný osud Světla Pulsaru a Carinaa pro mě byl ale největším zklamáním. Čekala jsem po takové úžasné jízdě něco víc… Ale jak říkám, Desmond Sommers je sympatický hlavní hrdina a jeho přítel Boccaccio „Bok“, snad možná ještě víc. Každá z okolních postav a její chování dává v konečném kontextu smysl. A za asi nejlepší prvek celé knihy beru použití Desmondovy dcery Flory, která byla příjemným oživením celého příběhu. Nejmenší a přitom nejdůležitější „členka posádky“. Nakonec jsem tedy váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale dávám 4, protože u mne zvítězil fakt, že jsem knihu přečetla všeho všudy za tři dny. A určitě si pořídím i nějakou další autorovu knihu.... celý text
Draci Paní oblohy
2009,
Tracy Hickman
Zatím ze všech dílů Dragonlance ságy asi nejnepovedenější díl. Ale to může být i tím, že jsem čekala víc Kitiary, víc ze zkoušky Pána Sotha... A nakonec půlku knihy obsadil trpaslík, šotek, elfové a rytíři. Jako měla jsem Briana, Arana a Dereka ráda. Skon Brianův vývoj až do chvíle, kdy si vzal Sturma za panoše byl vynikající. Ale popravdě to bylo tak nějak vše. Když už jsem se přenesla přes družinu a konečně v samém závěru knihy se konečně opět dočkala Kitiary, přišlo mi to jako "veni, vidi, vici". A rytíř smrti? Proč se nakonec rozhodl právě takhle? Nepochopila jsem. Bylo to takové nijaké... Já samozřejmě chápu, autory, že potřebovaly vysvětlit jak došlo k tomu, že se tam Kit vůbec vydala. Napsali otom knihu. Zkáza Feal-Thase a i Ariakas a všichni velmistři + Iolante všechno to bylo úžasně promyšlené a hezké. Ale tak nějak mi přišlo, že tím koncem, který měl být vyvrcholením knihy a na který jsem se těšila ze všeho nejvíc, to tak nějak zabili. Ale to už je jedno, kniha přečtena a teď jen čekat, až se mi podaří sehnat další díl.... celý text
Zachráněná sovička
2015,
Sue Mongredien
Četla jsem knížku dceři před spaním a příběh se mi moc líbil. Avšak styl psaní mi nesedl. Copak ta napůl přeložená jména, to by mi nevadilo, ale spíš celkově se to nečetlo moc hladce, což když je to knížka hlavně pro děti je menší mínus. Ale zase je to pouze můj názor.... celý text
Našlo se koťátko!
2014,
Sue Mongredien
Podobně jako u Zachráněné sovičky. Nádherný příběh. I se mi líbila kniha víc než ta první, ale bohužel se to stále četlo trochu obtížně.
Králíček Káťa
2017,
Lily Small
Rozkošné pokračování série ó kouzelném lese, které se malým dětem rozhodně zavdecilí
Kočička Kiki
2016,
Lily Small
Nádherná, milá knížka pro děti. Na čtení před spaním nebo jako první četba úplně dělaná.
Pejsek Puntík
2016,
Lily Small
Moc krásný příběh pro děti. Doporučuji všem rodičům pro jejich ratolesti.
Děti z Bullerbynu
1962,
Astrid Lindgren
Četla jsem knihu ve škole v rámci povinné četby, tehdy jsme ji přečetli úplně celou, ale jediné co si z knihy pamatuji byla scéna s mlhou. Kniha mi přišla nic neříkající a chování dětí neuvěřitelné. Což samozřejmě bylo způsobeno jak rozdílem generačním tak prostředí. Když vyrůstáte ve městě, těžko vám budou blízké strasti a radosti vesnického života. Nemyslím si že je kniha špatná, ale mě samotnou zkrátka nijak neoslovila a nezanechala ve mě žádný dojem.... celý text
Den Trifidů
1990,
John Wyndham (p)
Dlouho jsem váhala si knihu přečíst, ale na doporučení táty jsem tak učinila a rozhodně jsem nelitovala. Přesto, že doba studené války už je dávno pryč, alespoň v té podobě, která nám byla po druhé světové válce předkládána, tak je příběh zajímavý a poutavý. Řadím knihu mezi ty nadčasové. Je totiž úplně jedno jestli by to to přišlo ze sovětského svazu, z vesmíru nebo třeba ze sousedovi zahrádky. Úžasné na tom bylo, že se sešlo několik navzájem nepropojených (nebo možná ano, ale to už je na představivosti čtenáře) událostí, které zasáhly svět a lidstvo. Představa, kdyby ze dne na den 99% obyvatelstva najednou osleplo, je dost šílená sama o sobě. A když si představíte že se v tom všem zmatku pohybují inteligentní masožravé květiny, které se pohybují doslova, máte před očima hotový armagedon. Akorát že nikdo kolem vás ho nevidí. Říká se, přišel k tomu jako slepý k houslím. Po přečtení této knihy už vám toto rčení nikdy nebude připadat obyčejné. Přiznávám, že mě z ní svým způsobem stále mrazí.... celý text
Vikomt, který mě miloval
2005,
Julia Quinn
Knihu jsem četla před několika lety a na to že nejsem zrovna vášnivou čtenářkou romantické literatury, tato kniha se mi líbila. Postavy tam působily realisticky a líbily se mi některé detaily. Celkově se to četlo lehce a příjemně. I konec byl příjemný.... celý text
