DědaMráz přečtené 68

Bubáci pro všední den 1962, Pavel Buksa

Ó Jeruzaléme! 1993, Dominique Lapierre

Výborná kniha i pro nováčky dané tématiky, rozhodně nenadržuje židovské straně, česká stopa bohužel jen tak lehce načtrnuta, stejně tak ostatních zemí ze "socialistického tábora", ale je třeba si uvědomit, že byla napsána počátkem 70.let minulého století. Doporučuji vygooglit si jednoduchý plánek Jeruzaléma a okolí v daném období a pak se budete lépe orientovat. Stejně tak by knize slušel širší (než v závěru je) medailónek důležitých postav + některých pojmů + dvě tři věty navíc k pojmů jako je Hagana, Stern, Irgun.... celý text

Přežila jsem Osvětim 1957, Krystyna Żywulska (p)

Četl jsem druhé české vydání knihy z roku 2021 (první 1957), které vychází z vydání synů autorky v nedávné době, bez cenzurních (autocenzurních) úprav. Kniha samotná, pokud jde o formální obsah a styl, není převratným analytickým historickým dílem o vyhlazovacím táboře, ani literaturou za kterou berete literární ceny, ale pohledem cca třicetileté ženy sepsaným bezprostředně po válce a vypráví „život“ v „nežidovské“ (autorka se po útěku z varšavského ghetta vydává za Polku) části ženského tábora Osvětim I a Osvětim II – Březinka v letech 1943-1945. Pokud bych tady skončil, tak se obávám, že by mohla být část čtenářů zklamaná, pokud by si neuvědomovala souvislosti. Pokud jste ještě nic o Osvětimi nečetli, tak tahle kniha není vhodným úvodem do tématu, je důležitá, všem ji doporučuji, ale pro začátečníky není, ačkoliv toto vydání obsahuje velmi důležité poznámky pod čarou, které pomáhají. Kniha je zajímavá tím, že popisuje pohled členky jednoho z „privilegovaných“ oddílů v Březince, který třídil ukradené věci obětí, částečně líčí likvidaci maďarských a řeckých Židů/Židovek. Nakladatelé a prodejci označují knihu za slavnou, někde i za jednu ze základních knih o Osvětimi. Nevím co na to říct, ale je třeba znát souvislosti. Kniha se dočkala nákladů ve statisících, protože byla vydána nejen v Polské lidové republice, ale i Československu (1957) – můj děda ji měl v knihovně, SSSR a také i na západě za železnou oponou. Autorka se stala obletovanou komunistickou odbojářkou, členkou Polské sjednocené dělnické strany, byla ve Hlavní radě Svazu polských spisovatelů, jinými slovy podporovala prosovětský režim na území Polska. Autorka svůj židovský původ tajila až do 60. let - zjevně tušila proč – a jakmile původ odhalila v jedné ze svých následujících knih tak posléze nevydržela protižidovskou štvanici koncem 60.let a byla z Polska vyštvána a do konce života žila, možná pro někoho paradoxně, v Německu. (Připomínám, že přeživší Slovák židovského původu Filip Muller, člen sonderkomanda, také dožil svůj život v Německu.) Nicméně její profil na wikipedii je pouze v polštině a němčině – ne že by to byla automaticky známka nějaké slávy. Nicméně její příběh po roce 1945 by stál za samostatný román.... celý text

Jak rabíni dělají děti 2019, Delphine Horvilleur

Nemohu si pomoci, ale ta kniha neodpovídá ani na jednu otázku, která se předestírá. Rozhodně nejde o nějaký brilantní text, ale o nějakou směs neukotvených, často jen nakousnutých úvah.... celý text

Auschwitz a spojenci 2020, Martin Gilbert

Zdejší anotace knihu naprosto vystihuje. Název by mohl navozovat dojem, že bude o tom, jak Spojenci (jejich představitelé) přemýšleli, rozhodovali, nerozhodovali, jak se radili generálové a úředníci atd. - nikoliv je o cestě informací (nejen o Auchwitz) k nim a o jejich reakci/nereakci. Nicméně jde o Spojence ze "Západu", o cestě informací na východ ke Stalinovi pár střípků, což mi přijde zvláštní. Kvalitní práce, super životopisné medailonky na závěr, kterými byste měli začít, protože vám ulehčí orientaci ve jménech v textu.... celý text

Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava 2019, Wolf Gruner

Kniha rozkročená hodně do široka, zaměřená na procesy (tohle slovo nesnáším) pronásledování a prameny, nikoliv na osudy lidí, ale to samo osobě nemusí být velký zápor. Doporučuji jako zdroj pramenů a podnětů pro mikrotémata dané problematiky. Nehledejte nějaké rádoby historické syntézy - odpovědi na otázky "PROČ" nebo příběhy.... celý text

Spravedliví!: Jak Poláci zachraňovali Židy před holokaustem 2020, Grzegorz Górny

Jde o knihu obrázkovou, kdy samotný text je určitě pod 50% obsahu. Sice se to tváří jako kniha o 300 stranách, ale je to čtení na odpoledne. Autoři smíchali základní data o šoa, fotky a dokumenty, popisky koncentračních a vyhlazovacích táborů a pár informací o situaci ve válečném Polsku a to proložili jmény polských Spravedlivých mezi národy, aniž by důkladněji, resp. někdy dokonce jakkoliv, analyzovali motivace, činy a osudy těchto lidí. Vulgárně a na rovinu řečeno pokud chcete nějaký základní vhled do tématu, tak se téhle knize vyhněte a hledejte na wikipedii heslo „Spravedlivý mezi národy (Polsko)“, protože tam to je velmi slušně zpracované a hlavně to mají i ozdrojované – na rozdíl od této knihy.... celý text

Audrey Hepburnová 2006, Barry Paris

Hrabal jsem se v knižním koutku ženy a našel tohle. Za fenomenální knihu bych to neoznačil, ale kdyby byla většina neautorizovaných biografií napsána takhle, tak by bylo určitě v literárním světě lépe. Upřímně nebavila mě "prostřední třetina" knihy, tedy léta herecká, to bylo vážně nudné, ale on ten herecký život možná takový bude, nevím. Samozřejmě některé věci jdou hodně po povrchu, ale já nemám potřebu řešit její vzhled nebo postavu nebo její popkulturní odkaz.... celý text

Co Dante neviděl 1966, Rudolf Vrba

Další individuální vypořádávání se s šoa. Na rozdíl od Vrbovy knihy méně zaměřené na vlastní úlohu, ale mnohem více emoční, což sebou i nese zvláštní literární styl, který je místy na hraně srozumitelnosti. Jsem tedy zvědavý na Bebjakův film jak se s tím vypořádal, protože z mého pohledu jde o knihu nezfilmovatelnou, na rozdíl od té Vrbovi, ale na tu už má někdo v zahraničí koupeny autorská filmová práva...... celý text

Podat ruku ďáblovi: Příběh poslední genocidy 20. století 2014, Roméo Dallaire

Těžká četba, nikoliv z pohledu obsahu, ale literárních kvalit. Nečetl jsem v originále, tudíž nemohu soudit, zda je to "kostrbatým překladem" jak tady někdo píše, nebo prostě tím, že to sepisoval voják a redaktor od nakladatele ho nedokázal zvládnout. Nejde ani tak o to množství jmen - v knize je v závěru alespoň nějaký amatérský pokus o něco jako rejstřík jmen s vysvětlivkou nebo seznam zkratek - označeno nesmyslně jako slovník, ale jde prostě o vypravěčský styl, kdy vlastně nejde ani o deník, ani knihu faktu, nevím jak to mám označit. Prostě na to jak závážný je obsah a jak se místy opravdu snaží pan generál psát co nejvíce upřímně a otevřeně (určitě byl omezen případnou odpovědností za prozrazení některých skutečností), je to prostě místy literárně nudné, ale možná za to může ten překlad. ALE odmítám tvrzení, že podle této knihy byl natočen film HOTEL RWANDA, protože ten film je proti této knize vylhaná hollywoodská pohádka. Nicméně kniha není pro toho, kdo o této genocidě slyší poprvé.... celý text

Jan Žižka 2019, Petr Čornej

Téhle knize nelze dát nic jiného než 5 hvězdiček. Tahle má vypadat historická práce čtivá i pro laika. Co velice oceňuji je kritický přítup autora ke zdrojové literatuře, kdy ale své argumenty v knize předestírá, ne jen šmahem odmítá bez věcných argumentů. Nejsem znalec husitského období, ale něco snad znám, ale přiznávám, že mne v podstatě až šokovalo kolik toho vlastně málo s nějakou přiměřenou "jistotou" víme o dané části husitského období (to smrtí Žižky nekončí), protože kdyby se mělo ve škole zkoušet z Žižky jen to co víme, tak na to asi stačí jedna vyučovací hodina a kniha by se mohla klidně jmenovat JAN ŽIŽKA - moc toho nevíme.... celý text

Tisíc a jeden vtip 1991, Ján Kalina

Měl jsem v ruce vydání z roku 1969. Zajímavá kniha jak po stránce obsahu, tak grafiky. Rozhodně nejde o nějaký atlas nebo sborník dokola omletých vtipů.

Kolymské povídky (sebrané spisy I.) 2011, Varlam Šalamov

Mengeleho děvče 2017, Viola Stern Fischerová

Kdo rozváže pás Orionu 2021, Aleš Rozehnal

Miss Ex-Jugoslávie 2020, Sofija Stefanovic

Souhlasím s tím, že se srbská autorka snaží vyprávět o dětství a dospívání mezi „dvěma světy“ s ironickým nadhledem, což mi udělalo velkou radost, protože osobně vnímám Srby, Chorvaty, Bosňáky, Albánce, jako národy, které se berou strašně vážně, patetické, neschopné sebeironie, což bylo z mého pohledu jedním z důvodů té strašné eskalace a zvěrstev, které si navzájem ve 20. století provedli. Nesouhlasím s tím, že je „skvěle“ vysvětlen konflikt, který vedl k válce v Jugoslávii v 90.letech, naopak, vysvětlení tam v podstatě nenajdete a myslím, že autorka to ani neměla v úmyslu, vždyť je ročník 1982. Ty věci jsou tam jen schématicky načrtnuty. Co už je více rozvedeno a popsáno, z pohledu emocí emigrantských Srbů je bombardování Srbska (Svazové republiky Jugoslávie) v roce 1999. Co jsem velmi ocenil byl spíše takový vhled do dětské a dospívající ženské duše, a srbské rodiny. Nejde o nějaké mistrovské literární dílo, místy je to v podstatě popis banalit, ale přijdou i vážnější rodinné chvilky, které jsou vyprávěny čtivě.... celý text

Dopisy přes zeď: Izraelec píše palestinským sousedům / a Palestinci odpovídají 2020, Josi Klein Halevi

Čtenářka "Bája89" to hezky stručně vystihla. Já bych jen doplnil, že dopisy mohou neznalému i trochu ozřejmit a některým připomenout proč i velká část liberálních Izraelců (Židů) nakonec postavení Zdi vidí jako věc nevyhnutelnou.... celý text

Jak byl vynalezen židovský národ 2015, Shlomo Sand

Shlomo Zand se sice narodil v roce 1946 v Linci, ale až do roku 1948 žil s rodiči (oba polští Židé přeživší holocaust) v uprchlickém táboře v bavorském Traunsteinu, poté emigrovali do Izraele. Zapojil se do komunistického hnutí, účastnil se bojů v Jeruzalémě během šestidenní války v roce 1967. Shlomo Sand je na obálce popsán jako izraelský historik, ale mnohem přesnější by bylo označení izraelsko-francouzský, protože velkou část svého akademického života trávil a tráví ve Francii. Myslím, že tohle vše je hodně určující. Velice těžko se kniha nějak shrnuje do pár vět. Mám ji doma v knihovně už pár let. Pokusím se o to. Z mého pohledu je to takový eintopf cizích myšlenek, nicméně řádně citovaných, mnohdy dokonce i věkem ověřených, kdy hodíte do kastrolu Marxe, Webera, Spinozu, Starý a Nový zákon, Talmud, Senecu, Stalina, Herzla, Hitlera a další, nebo jednodušeji řečeno jako když pejsek s kočičkou pekli dort z toho co mají rádi. Ale ten výsledek mě jako historická a vědecké práce nepřesvědčil, respektive je to maximálně na úrovni nějaké rozsáhlejší diplomové práce dvacetiletého studenta, nikoliv šedesátiletého muže. Kniha svým zápalem hodně připomíná „Průmysl holocaustu“ od Normana Finkelsteina. Oba někteří nálepkují jako „Sebe-nenávidějící Židy“ , mě spíše napadá rčení, že ani tisíc mudrců nepochopí jediného blázna, který plive do studny, ze které pije. Pokud si chcete jen potvrdit svůj světonázor jako zdejší komentátoři „bubka“ a „bulat“, tak si knihu jen půjčte v knihovně, prolítněte a nazdar. Pokud jste přemýšlivý skeptici, tak si ji můžete koupit a brát ji jako vodítko pro přečtení zdrojové literatury z knihy, ale pak už vám v životě nezbude čas na nic dalšího. A pravděpodobně stejně nic nevymyslíte. Z mého pohledu modernější a stručnější vhled do izraelsko-palestinské věci najdete v knize „Dopisy přes zeď: Izraelec píše palestinským sousedům“ od Josi Klein Haleviho.... celý text

Dobrovolník 2020, Jack Fairweather

Zdejší anotace knihy nelže, můžete z ní vycházet. Osobnost Witolda Pileckého jsem obecně znal, viděl jsem o něm polský televizní film, ale ten byl velmi slabý. O knize jsem nevěděl ani autora neznal a náhodou se mi dostala do ruky až v českém vydání. Z knihy je poznat, že autor toho hodně načetl a je zaujatý tématem a hlavní postavou, nejde o nějakou suchou analitickou historickou práci; já bych knihu označil jako o pokus o rekonstrukci života Witolda Pileckého se zaměřením na období uvěznění v Osvětimi. Obecně kvituji, že v závěru byl jakýsi přehled všech důležitých vedlejších postav s připojením odstavce o jejich osudu za války nebo po válce, pokud ji přežili, a také fotografické přílohy v textu. Kniha je vyprávěna ve třetí osobě a je specifická tím, že popisuje život nežidovského polského vojáka (v utajení) v Osvětimi v letech 1940-1943, tudíž velmi důležitých pohled z jiného úhlu, ale co je důležité, že nezůstane jen u tohoto "koncentráčnického" tématu, ale jsou popsány i skoro neuvěřitelné osudy kurýrů, kteří cestovali válečnou Evropou se zprávami do Londýna a je i naznačeno politické zákusilí ohledně zveřejnění zpráv, úvah o bombardování Osvětimi apod. Určitě mi kniha nezodpověděla všechny otázky, ale to jsem nečekal. Kapitola poválečného osudu Pileckého je krátká, ale pro Poláky morálně ostudně zdrcující.... celý text

Nesvobodné asociace - Psychoanalytik vzpomíná na Holocaust 2014, Gottfried R. Bloch

Knihu jsem oběvil naprostou náhodou a rozhodně doporučuji jako další střípek do literatury šoa. Poctivé psaní.