Dave_Jame
přečtené 365
Zajatci času
1996,
Joe Dever
Jedenáctý díl série ve mě nechal po dohrání rozporuplný pocit. Nemalá část knihy je značně lineární, a tvoří ji buď jednolité kusy textu, přerušené pouze odkazy na další jednolitý kus, popřípadě odbočky, v podobě krátkého doplnění informací poskytnutého zvolenými schopnostmi. Dokonce jsem zde narazil i na úsek, který je jednolitý kus textu, a přitom vás odkazuje hned na další odkaz v knize. To už není gamebook, to je kniha rozdělená na zbytečně moc kapitol! Na druhou stranu, nemůžu popřít, že závěrečné třetina, plná nelehkých nepřátel, dokázala vytvořit i atmosféru napětí, kterou jsem v této sérii už dlouho nezažil. Nedokážu si představit, jak se s onou plejádou protivníků vypořádá hráč, který za sebou nemá výhody schopností a vybavení získané z předchozích 10 knih, a rozhodne se Zajatce času vyzkoušet jako samostatné dobrodružství. Herní zážitek tedy za 3. Moc expozice, značně lineární, závěrečná štvanice potěšila. Čtvrtou hvězdu dávám jen proto, že říše Daziarnu byla opravdu příjemné zpestření prostředí, a na rozdíl od předchozích knih dýchala svou vlastní atmosférou.... celý text
Čas jako dar
2007,
Steph Swainston
Sníženou známku v porovnání s prvním dílem, jsem se rozhodl udělit ne pro kvalitu knihy, ale pro to, jak pracuje se zavedeným světem. Kniha je napsaná velmi zdařile, a podává další důkaz o schopnostech autorky, děj je však tentokrát přímočařejší a postrádá ono zmatené napětí prvního dílů. Prvky podivna jsou mnohem vzácnější, až do míry, kdy působí jako náhodná výplň stran, a závěrečná Deus ex machina. Bez nich čtenáři zůstává kvalitně napsané námořní dobrodružství, s lehkými prvky fantasy, kterému nejvíce škodí skutečnost, že má pouze jednu stěžejní dějovou linku, v rámci které jsou mezi hlavními událostmi nemalé proluky.... celý text
Ta jediná z cest
2018,
Ivo Hury
Ah Torwolfe, tak rád bych ti dal lepší hodnocení, ale to by ti tvůj tatínek nesměl do krve vnutit tolik základních a často zbytečných chyb. Nemůžu říct, že je v knize vše špatně. Jeden nebo dva nápady byly i zajímavé. Bohužel jsem si v knize víc uvědomoval jejích nedostatků, než kladů. Některé z nich mohu připsat autorově nevypsanosti, jiné své hlouposti. Ty nejhorší však kazí knihu už ze své podstaty. Mnohdy jsem měl pocit, že knize chybí jakákoliv struktura. Jeden den je družina v nížinách vyhřátých teplem pozdního léta, druhý v horském průsmyku kde na ni padá sníh. Na jednu stranu si autor dá práci s vytvořením vlastního světa a alegorické víry v jednoho boha, na druhou má potřebu se odvolávat na kmenové skupiny z reálné historie. V jednu chvíli naznačí rozsáhlejší konspiraci a tajemné zákulisí, jen pro to, aby vše nechal záhy plavat. A to vše jen proto, že pan autor má jen jediný cíl, a to je nám všem říct, že jeden bůh = zlo, mnoho bohů = dobro. Pane Hury, já vás chápu. Neuráží mě co chcete říct, ale jsem zklamán z toho jak to říkáte. Ono by totiž bylo mnohem lepší, kdyby postava, která má představovat ono zaslepené jednobožství v družině, a kterou jste si vybral jako osobního otloukánka, zároveň nebyla tou jedinou opravdu zajímavou postavou, kterou jste v celém díle napsal. Co je jednou z nejdůležitějších částí každého příběhu? Postavy. To jak se mění, a jak rostou. Když se zaměřím na jednotlivé postavy zjistím, že trio trpaslíků je na začátku stejné jako na konci. Mladá alchymistka, která plni roli milenky a matky celé družiny, což bych považoval za spisovatelský hřích už samo o sobě, je na začátku plná snů, a na konci jsou její sny více méně splněny, aniž by prošla nějakým osobním vývojem. Samotný Torwolf je v předmluvě tak idealizován, až jej sám autor nonšalantně popírá jak v doslovu, tak v ději, a dokonce v předmluvě samotné, a to hned na její další stránce. Jediný rytíř víry prochází nějakou změnou. Má co získat, co ztratit, co o sobě zjistit, a kam se posunout. A jediné na co se autor zmůže, je ponižovat ho, a pak zabít. Na konci své knihy autor píše, jak je pro něj dílo důležité jako nástroj zachování atmosféru díla, které ho inspirovalo. Jak se mu protiví současné populární ztvárnění. Je ironii, že víc než originálu, se konečný produkt podobá právě oné zpopularizované podobě. Nevím zda byl autor tak zaslepený svou vizí, tak trochu pokrytec, nebo se mu jen opravdu nepodařil vtip, ale ve výsledku mi byla předložena kniha, která v sobě měla potenciál, ale byla zadušena svým vlastním tvůrcem.... celý text
Povolání: Zaklínačka
2012,
Olga Gromyko
Mé dva týdny upířích prázdnin. Dobrá, jednoznačně nepatřím do cílové skupiny pro tuto knihu, kterou odhaduji na opačný chromozóm a polovinu mých let, přesto si myslím, že má kniha nemálo kladů. Hlavní postava je vskutku sympatická, a nad humorem, prostupujícím napříč celým dílem, jsem se nejednou pousmál. Dokonce ani ono naivně romantické pojetí upírů jako tvorů "ve skutečnosti normálních, hodných ale nepochopených, trpících předsudky ostatních" nijak nenarušovalo můj požitek z knihy. Přesto však nemůžu s klidným srdcem dát za 4/5 z jedno prostého důvodu. Základ příběhu je děj, a právě ten mi tu po dlouhé stránky chyběl. Sledovat koketování hlavních postav poskytujících autorce prostor pro vykreslení jejího ztvárnění upírů je sice fajn, ale když si uvědomíte, že kniha je skoro u konce, a děj se tak trošku zapomněl někde na začátku, dokáže to onen jinak příjemný zážitek trochu pokazit. Knihu bych přesto doporučil těm, kterým byla určena a je dobré mít u sebe knihu, kterou se nemusíte bát doporučit i mladším čtenářům.... celý text
Legenda o Rovenu
2016,
Jindřich Rohlík
odpad!
Tak, konečně dočteno. A nyní mohu knihu s klidným srdcem ohodnotit. A výsledkem je, že bych dokázal napsat esej o všem, co toto dílo dělá špatně. Od příšerných postav, přes zbytečný děj bez konce, po trapný pubertální humor, který se až moc snaží. Je to literární vtělení dvou náctiletých, které jste přeslechli v MHD, nebo hry na hrdiny hrané v zaplivané putyce. Když jediná pozitivní věc, kterou o knize dokážete říct, je skutečnost, že ilustrace a zpracování obálky jsou celkem hezké a kvalitní, tak je něco opravdu špatné. S hrou to má pramálo společného, zejména atmosférou, a jestli si autor takto představoval úvod do své několikadílné série, dovoluji si tvrdit že fatálně selhal. Nečekal jsem že kdy takové hodnocení nějaké knize dám, a o to víc mě mrzí že je to kniha od českého autora, ale Legenda o Rovanu je první kniha, u které si upřímně myslím, že nikdy neměla být napsána.... celý text
Psí zima
2008,
Petra Neomillnerová
Mé druhé setkání s tvorbou paní Neomillnerové mi jen potvrdila můj prvotní dojem. Dojem prvoplánové nadrženosti, povrchnosti a lacinosti, která se místy až nevkusně vnucuje. A přesto, když se vám podaří odsunout tuto část díla do pozadí, a překousnete těch pár okamžiků, které překročí vaši osobní hranici vkusu, naleznete ve zbylém textu střípky něčeho vskutku zajímavého. Jestli má Psí Zima nějakou silnou stránku, tak je to z mého osobního pohledu jednoznačně základ jedné ze dvou stěžejních dějových linek. Vzpoura lůzy, která se dobrovolně vzdá své lidskosti. Pohled do mysli těch co tak učinily, i těch, kteří jejich rozhodnutím trpí. Byly to přesně tyto chvíle, které mě donutily číst dál. A neopomenu pochválit ani druhou dějovou linií, která má též své světlejší chvíle. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby se autorka vykašlala na to, používat pohlavní styk místo interpunkce ve větách, a na místo toho dovolila svým postavám se trochu charakterově rozvinout, proto že i přes častý popis křivek lidských těl, valná většina z nich působí značně ploše. Zda si kniha zaslouží z mého pohledu své hodnocení si nejsem zcela jist, ale kvalita zápletky a čtivost celého díla si nezaslouží, abych od něj lidi odrazoval.... celý text
