Darkry
přečtené 245
Čaroděj Zeměmoří
2003,
Ursula K. Le Guin
Velice zajímavá četba nejenom pro ty co znají knihy ze série "Odkaz dračích jezdců" od Christophera Paoliniho. Sám totiž přiznává, že se touto knihou při psaní inspiroval a je to pravda. Celá princip fungování magie je velice podobný jako ten v Alagaesii. Příběh je ale samozřejmě úplně odlišný, ale to mu neubírá, naopak spíše přidává. Není to jen obyčejné řadově fantasy, ale v příběhu je skrytý i jakýsi hlubší smysl a po dočtení knížky se každý může zastavit a zamyslet se nad tím o čem kniha vlastně byla. Vřele doporučuji všem :)... celý text
Stormbreaker
2006,
Anthony Horowitz
krásně napsaná knížka, líbí se mi, že na rozdíl od většiny knih má i ústřední postava malého kluka svůj charakter. Většinou se hlavní postava v podobném typu literatury chová přesně tak jak se chovat má a jak to čtenář čeká a zanikají tak jakékoli její charakterové vlastnosti, to se Anthony Horowitzovi nestalo a navíc dokázal vyprávět dramatický příběh. Po delší době knížka, kterou jsem přečetl za jeden den :)... celý text
Běh o život
2011,
Richard Bachman (p)
King prostě umí psát. Dokáže v krátkých větách přesně vystihnout atmosféru, popsat charakter a chování postav i bez příslovců, které tak nenávidí (viz. Stephne King: O psaní) a umí stavět dialogy. Příběh je dobře vystavěný, dramatický a má v sobě i námět k zamyšlení. 4/5... celý text
Dlouhý pochod
2012,
Stephen King
Strhující kniha. Po přečtení obdivuji Kinga ještě daleko víc než před ním. Je úžasné, jak dramaticky a nevšedně dokáže autor popsat poměrně monotonní i když dramatický děj knížky. Na začátku jsem nechtěl věřit, že celá kniha bude doopravdy jen o tom, že těch sto chudáků půjde a budou postupně umírat, ale na konci jsem si uvědomil, že právě díky jednoduchosti děje se mohl autor zaměřit na psychologii chování jednotlivých hrdinů a sledovat postupnou změnu jejích vnímání smrti, svého dosavadního života i pochodu samotného. Skvělá kniha! Doporučuji. 5/5... celý text
O psaní: Memoáry o řemesle
2005,
Stephen King
Knihy, které se snaží učit "jak správně psát" většinou na milost neberu a jsem zastáncem toho, že člověk se musí naučit psát sám a navíc ne každý se může naučit psát. U knihy Stephena Kinga jsem se ale zastavil jednak proto, že z části je to autobiografie, která mě u Kinga zajímalo a jednak proto, že i část nazvaná "O psaní", která je jakýmsi návodem se u tak velkého autora nedá přehlédnout. O části životopisné se zmiňovat moc nebudu, protože je, jak jinak, úžasná, čtivá a ohromně zajímavá. Místo toho radši těch pár řádků věnuji Kingově návodu jak psát. Jak jsem řekl, normálně tyto návody odsuzuji, ale u Kinga to tak udělat nemůžu z jednoduchého důvodu, on je odsuzuje také. A díky tomu nepsal návod, ale psal spíš přehled toho jak píše on, čemu se snaží vyhýbat a jak při psaní postupuje, což bylo ohromně zajímavé a inspirativní. Rozhodně knihu doporučuji, protože Stephen King opět nezklamal.... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Líbí se mi, že se King v poslední v některých dílech odtrhává od horrorového žánru. Tato kniha je skvělým příkladem. Jediné co mi přijde v ní trochu sporné je počet postav. Když se na příběh dívám zpětně jsem nadšen, protože nepodal příběh jedné osoby, ale příběh celého města. Vysoký počet postav umožnil čtenáři prožít atmosféru v městečku mnohem intenzivněji. Na druhou stranu si myslim, že to přeci jen King trochu přehnal. Některé postavy by asi šly vypustit, protože hlavně v první půli knihy se mi postavy hodně pletly (to je možná způsobě zčásti i tím, že všichni mají samozřejmě americká jména, které se můžou člověku z našich luhů a hájů rozlišovat o trochu hůře). Jinak ale skvělá kniha. Doporučuji.... celý text
Z Buicku 8
2012,
Stephen King
Moje první kniha od Stephena Kinga. Příběh knihy je jednoduchý a rozhodně by se dal napsat daleko stručněji, ale i přes jistou rozvláčnost Kingovo umění psát, udržuje čtenáře celou dobu napjatého a příběh rozhodně nenudí. Na knize by mi ani nevadila její délka v poměru ke stručnosti příběhu, jako spíš stručný závěr. Celá příprava vyvrcholení je tak detailní a propracovaná, že čtenář čeká bohatý závěr, ale ten nakonec proběhne jen na několika málo stranách. Co ale musím ocenit je literární způsob vyprávění v dvou časových rovinách a v ich-formě z pohledu několika různých postav, což se moc často nevidí a líbilo se mi to (zvlášť když jsme se do minulosti dívali na tu samou situaci očima tří, čtyř lidí).... celý text
