bleska
přečtené 180
Vychoval mě gangster
2013,
Père René-Luc
Autor je nepochybně charismatickou osobností. Knížka mě ale trochu zklamala. Čekala jsem trochu větší vhled do jeho nitra, příběh obrácení puberťáka v jediné chvíli mi nepřišel moc věrohodný. Některé pasáže mi přišly jako ohraná klišé. A konec až příliš idylický. Nevím, jestli by tato kniha dokázala mladého člověka inspirovat k hledání Boha. Snad ano.... celý text
Cesta k lásce
2012,
Anthony De Mello
Tony se s námi nemazlí - ber a zkus nad tím co říkám přemýšlet, nebo běž, a dál si žij svůj život plný pocitů neštěstí, prázdnoty, samoty a depresí. Je hodně radikální, ale takoví většinou duchovní mistři jsou. "Napadlo vás někdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šťastni, a tak ať děláte pro své štěstí cokoliv, musíte zákonitě neuspět? Je to, jako kdybyste počítač naplnili matematickými rovnicemi a pak po něm chtěli verše ze Shakespeara. Chcete-li být šťastni, první, co musíte udělat, je nikoliv vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vůli či přání, ale pochopit a poznat, jak vás vlastně naprogramovali. Stalo se to takhle: Nejdříve přišla společnost a ta vás naučila věřit, že nebudete šťastni bez jistých lidí a bez jistých věcí. Podívejte se kolem sebe: všude lidé doslova postavili své životy na nezpochybněném přesvědčení, že bez jistých věcí - peněz, moci, úspěchu, uznání, dobré pověsti, lásky, přátelství, duchovnosti, Boha - nemohou být šťastni. Co z toho se hodí na vás?"... celý text
Minutová moudrost
2011,
Anthony De Mello
"Neštěstí mohou přinést růst a Osvícení," řekl Mistr. Pták měl svůj úkryt v uschlých větvích stromu, který stál uprostřed rozlehlé pusté planiny. Jednou vichr strom vyvrátil, a tak musel ubohý pták letět stovky mil, aby si našel nový úkryt - až nakonec dorazil k celému lesu stromů a všechny byly obtěžkané ovocem. Kdyby uschlý strom přežil, nic by ptáka nepřimělo, aby se vzdal svého bezpečí a odletěl.... celý text
Knihy a typografie
2011,
Martin Pecina
Vzhledem k tomu, že mám s knižní grafikou také co do činění, mě velmi pobavily tyto řádky. "Přežije-li navržené grafické řešení připomínky redakce, korektorů, redaktorů a náhodných kolemjdoucích, doputuje i k autorovi textu. Každý literát je umělec. A má bratra, ženu, matku, přítelkyni nebo kamaráda. A ti všichni mají vlastní představy o tom, jak by kniha měla vypadat." Je neuvěřitelné, jak si každý myslí, že dělat grafiku je ta nejjednodušší věc na světě. V životě by mě nenapadlo mluvit řidiči autobusu do toho, jak má řídit autobus. Nebo v divadle začít kritizovat herce a radit jim, jak mají hrát.... celý text
Tokijské květy
2011,
Aleš Palán
Knihu jsem četla před dvěmi lety. Ale dodnes mám v paměti, jak silně zacloumala některými představami a iluzemi o tom, co je to křesťanská víra. Velmi ozdravně a očistně. A i když to bolelo, díky za to!... celý text
Jak se křesťanství stalo náboženstvím. Recepce pojmu religio v Tertuliánově Apologetiku
2012,
Denisa Červenková
O kontemplaci
2014,
Jan Šedivý
Knížek o meditaci, (jak by se také kniha dala nazvat) vychází velké množství. Autoři se snaží nasytit poptávku současného čtenáře, který je přesycen informacemi, technickými zázraky a extrémními zážitky všeho druhu. Paradoxně se mu ale nedostává toho nejdůležitějšího – hlubšího poznání smyslu vlastního života. Proto hledá různé cesty, které by mu pomohly. Proč tedy další kniha s tímto tématem? A čím je trochu jiná? Přijde mi dost důležité, že autor je původem Čech (tedy přesněji Moravan). Zajímavý je i fakt, že je pevně zakotven v katolické víře a knížek o meditační praxi v současném katolickém/křesťanském prostředí v Čechách zase tak moc nevychází. Někteří lidé, hledající duchovní cesty jsou zklamaní, když zjistí, že křesťanství se u nás hlubším sebepoznáním a spiritualitou, která vede pod povrch modlitebních úkonů moc nezabývá. Můžou si z toho vyvodit, že tato náboženská praxe je povrchní a bez obsahu. Opak je ale pravdou, nicméně literatura velkých křesťanských mystiků minulosti je bohužel psána jazykem pro dnešní dobu těžce pochopitelným a je velkým oříškem i pro překladatele. Tuto knihu proto velmi vítám a doporučuji. Zpočátku text působí velmi jednoduše a prostě, ale právě v tom je jeho síla. Autor si plně uvědomuje, že základní skutečnosti života jsou často jednoduché, a pokud je člověk dokáže vnímat a prožívat každý den, nalézá vnitřní odpovědi na otázky duchovního hledání. O tom, jak hluboce je tento text promyšlen a promeditován, jsem se přesvědčila poté, když jsem chtěla z knihy vybrat krátký úryvek. Pokaždé, když mi nějaký kousek textu připadal jako ten pravý, nemohla jsem se udržet a ve čtení jsem pokračovala dál a dál. Každé další slovo pro mě bylo čím dál víc důležitější a každá následující věta dávala textu hlubší smysl. Tato kniha patří mezi ty, které opakovaným čtením zrají spolu se čtenářem. Úryvek z kapitoly Být a jednat: „Je-li rovina schopností a dovedností tou jedinou, na níž se navzájem setkáváme, budou rozdíly zjevné. Existují lidé v něčem lepší a v něčem naopak méně dobří, osoby samostatné a závislé. Tam, kde se lidé setkávají výhradně na rovině "umím něco, co ty neumíš", či "mám něco, co ty nemáš", nebo i dobře míněného "udělám pro tebe, co můžu", je důsledkem stav, ve kterém se ocitáme jako vítězové či poražení, jako slabší nebo silnější, jako nezávislí či naopak závislí na druhých. Naštěstí existuje i jiný způsob setkávání. Probíhá na úrovni našeho bytí a spočívá v jednoduché a vědomé přítomnosti. Tato úroveň nás spojuje se všemi lidmi. Zde jsme si všichni rovni. Život, kterým jsi ty a kterým jsem já, to je jeden život. Jestliže je člověk ukotven v přítomnosti a je si toho vědom, pak je v daném okamžiku prost závislosti na svém já. Z jeho bytosti lze vycítit uvědomělou přítomnost a v jeho očích se zračí bytí, nikoli jeho ego. Ostatní to potom vnímají a cítí se v jeho společnosti akceptováni a milováni v tom nejlepším slova smyslu. Proto bychom spolu neměli jednat jen jako dospělý s dítětem, silnější se slabším, lepší s méně dobrým, nýbrž především jako člověk s člověkem.“... celý text
Jak zacházet se zlým
2003,
Anselm Grün
Dovolím si místo svého komentáře k této knize použít část jejího Závěru. Přesně popisuje o co tady jde. "Z toho, jak boj s démony popsali Evagrius Pontský, Atanáš a Kasián poznáváme, že staří mniši měli mohutnou zkušenost v zacházení se zlým, v zacházení se stínem, s obsahem nevědomí. Ohrožení zlem popisovali mytologickou řečí jakožto útoky démonů, což jim bylo pomocí k zacházení s tím, co C. G. Jung nazývá našim vlastním stínem nebo personálním a kolektivním nevědomím. Mniši dovedli pojmenovat ohrožení, která jim z nevědomých obsahů hrozila. Nikterak je nepotlačovali, nýbrž nechali je vyplout na denní světlo, stavěli se jim a tak je zbavovali jejich nebezpečnosti. Dnes bychom v psychologické terminologii toto nebezpečí označili jinak. Avšak ani psychologie nedovede svou empirickou řečí vyhmátnout, co se za ohrožením skrývá. Mytologický jazyk ponechává za vším psychologicky srozumitelným ještě prostor pro neuchopitelné a pouze vytušitelné. Psychologie dokáže popsat pouze empiricky poznatelný odlesk skutečnosti, avšak skutečnost sama se jí vymyká. Na své cestě k Bohu prožíváme vždy znovu fascinaci zlem, zakoušíme, jak se nás snaží okouzlit. Psychologie pak popisuje, jaké psychické a fyzické jevy se přitom odehrávají. Co se ale za touto fascinací skrývá - ono tajemství zla, které se odráží ve všech náboženstvích, filosofiích a mýtech všech národů, to se psychologickému bádání trvale vymyká. Mytologická řeč starých mnichů si nenárokuje dokonalé proniknutí těchto věcí, chce člověku jen podat pomocnou ruku, aby s nimi dokázal správně zacházet. C. G. Jung se domnívá, že mnoho neurotických poruch je způsobeno tím, že v našem nevědomí existují obsahy, pro něž dnes není pojmenování. Jsou tedy neoslovitelné a nevypověditelné, proto nemohou přejít do vědomí. Vznikají tak zdánlivě nepodložené fobie, obsese, hypochondrické představy, přepjaté názory atd."... celý text
Falešné představy o Bohu
2010,
Karl Frielingsdorf
"Mnoho lidí se vyhýbá konfrontaci s vlastní minulostí z obavy, že by ve svém nitru odkryli nepřekonatelné "propasti", a ze strachu, co by z temných sklepních prostor budovy jejich života mohlo být vyneseno na světlo. Tak žijí "povrchně", jen v horních patrech svého domu, aniž by blíže poznali "základy", na nichž dům spočívá. Vyjádřeno obrazem stromu života: žijí v horních částech stromu, ve větvích v listech a plodech a nemyslí na kořeny a skrytou vrstvu matky země, v níž je strom jejich života zakořeněn a ze kterého prostřednictvím kořenů příjmá potravu. Tito lidé spotřebovávají mnoho sil a stojí je to velké úsilí, aby se potlačováním, popíráním a odštěpováním, zastíráním, harmonizováním, racionalizováním a jinými obrannými mechanizmy vyhnuli vypořádáním se s minulostí."... celý text