Charles Journet

švýcarská, 1891 - 1975

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 13 knih
Zlo
Zlo
Jako ohnivý šíp
Jako ohnivý šíp
Promluvy o lásce
Promluvy o lásce
Promluvy o Duchu svatém
Promluvy o Duchu svatém

Nové komentáře u autorových knih

Promluvy o lásce Promluvy o lásce

„„Je-li moje láska k Bohu silná, jestliže ho miluji horoucně a bláznivě, mohu pak milovat ještě jiné věci než jeho? Nebylo by nejlepší zůstávat v něm? 'Můj Bože, chci milovat jedině tebe, nikoho jiného!' Zdánlivě je v tom něco velice ušlechtilého, ale ve skutečnosti je to pobloudilé. Pokud miluji Boha, musím ho milovat takového, jaký je, ne takového, jakého si ho přeji mít. A protože on miluje všechno své stvoření, není možné, abych jej miloval a přitom nemiloval to, co miluje on.“ Čtu otce Journeta rád pro jeho schopnost podávat složitá témata jazykem, který je nejen srozumitelný, ale i v dobrém smyslu slova podmanivý. Chci říct, že ho čtu nejen proto, abych se něco dozvěděl, ale také proto, abych se potěšil a povzbudil. Promluvy o lásce by se zdály být úplně ideálním materiálem pro tento typ „dvojí“ četby, protože láska je přece téma jak bytostně poetické a duchovní, tak teologické. No, bylo tomu tak i nebylo. Vzhledem k tomu, že výchozími body těchto promluv byly otázky a odpovědi Tomáše Akvinského, bylo zde těžiště tentokrát trochu víc posunuto směrem k systematické teologii. Ale snesitelně. :-) (Přesto je to trochu legrační paradox, byť možná jen zdánlivě: v nedávno čtené knize stejného autora věnující se posledním věcem člověka bylo víc rozněcujících pasáží než v této :-) Vnímat texty Tomáše Akvinského pro mě není snadné, proto jsem uvítal vysvětlující a shrnující podání otce Journeta a byl za ně vděčný. Mohu to porovnat: někdy před dvěma lety jsem měl na stole knihu, ve které o lásce mluvil sv. Tomáš svými vlastními slovy z Teologické sumy a tohle je pro mě zkrátka schůdnější cesta k pochopení Tomášova vysoce strukturovaného myšlení. Navíc s rozšířením o myšlenky jiných, o vlastní úvahy, o přesah do životů křesťanů dnes. Líbilo se mi, že kniha kladla důraz nejen na lásku jako dar druhým a žití pro druhé (v křesťanské knize o lásce by cokoli jiného bylo překvapením), ale nezbytnost propojení lásky k Bohu, k lidem, k sobě i ke všemu stvořenému do jednoho. Když se naruší jeden z těchto aspektů, je narušeno vše! Jsme prostě propojeni. Stejně jako nebudeme spaseni sami, nemůžeme ani milovat sami. Není to náš soukromý projekt, ani to není uzavřená věc mezi mnou a Stvořitelem. Komunitní rozměr lásky je velmi důležitý, byť to vzhledem k tomu, jak je láska kulturně-společensky vnímána (jako vztah dvou a právě dvou) může znít na první pohled divně. Ale i Kateřina Sienská nám připomíná, že „Chceš-li růst v lásce, jedinou správnou cestou je modlit se, aby v lásce rostli tvoji bližní“. Základem lásky křesťana je samozřejmě vztah k Bohu. Přerušení vztahu k Bohu znamená redukci lidské schopnosti být dobrem a darem druhým – pak už nešíříme dobro a světlo, ale jen nějakou vlastní, nutně deformovanou, představu o dobru a světlu. Není to žádná novinka (neměla by být :-), ale je dobré si to připomínat. „Církev má srdce, a to srdce je láska. Bez lásky by se misionáři nevydali na cesty, kazatelé by nepromluvili a nic v církvi by se neuskutečnilo bez jejího hnutí." (sv. Terezie z Lisieux)“... celý text
— mirektrubak

Zlo Zlo

„Jsme bytosti na cestě... věta, která se v průběhu Journetovy eseje několikrát objevuje a vskutku mnohé osvětluje. Jsme stvořeni pro směřování k Bohu, pro tuto cestu se ale každý musí sám rozhodnout, každý volí, zda půjde cestou k blaženosti, nebo cestou k zavržení, protože jediné, co Bůh nemůže, je nás proti našemu vlastnímu rozhodnutí donutit ho milovat. Lásku nelze vnutit. Zlo kolem nás i v nás je velkým tajemstvím, Journet alespoň poodkrývá a nahlíží za oponu zla v jeho třech formách: zla v přírodě, zla viny a zla trestu. Nebudu se zde pouštět do nějakého odborného hodnocení teologického vyvozování, protože jsem na to až příliš velký laik, ale k formě eseje se vyjádřím. Journetovo psaní je systematické, do velké míry čtenářsky přístupné a logicky členěné. Rád se k jednotlivým pasážím ještě vrátím. Plánoval jsem zde uvést mnohé citace, ale zaujalo mě jich tolik, že jsem to vzdal. Myslím, že sentence v úvodu komentáře postačí.“... celý text
— Knišíl

Promluvy o milosti, o eucharistii, o Marii, o Duchu svatém Promluvy o milosti, o eucharistii, o Marii, o Duchu svatém

„Četla jsem po kouskách jako takové domácí exercicie, texty k meditacím. V některých místech to nebylo úplně jednoduché, tam, kde se text příliš blíží teologickému "živočichopisu". Ale nakonec mě vždycky oslovila myšlenka, důraz, inspirace, osobní pohled... některé části jsou jedním slovem nádherné.“... celý text
— Hanka_Bohmova

Zlo Zlo

„Pro člověka jako já, který má jen mlhavou představu o Bohu, získanou z médií, pár přečtených náboženských knih a několika setkání s členy evangelické církve,to bylo velmi těžké čtení.Obtížně jsem se prokousával teologickými termíny, bloudil ve sledování filozofie křesťanských myslitelů, snažil se pochopit vývody autora.Přiznávám , hodně jsem toho nepobral, jsem jednoduchý člověk, mnohokrát jsem chtěl knihu nedočíst, připadala mi jako obhajoba tvrzení že Bůh je za každou cenu dobro a hotovo. Ale vždy mě něco v textu zaujalo, nějaký postřeh, myšlenka, tak jsem ve čtení s přestávkami pokračoval až nakonec dočetl do konce. A musím uznat že je to velmi zajímavá kniha, zamyšlení nad Bohem, stvořením a zlem, které mi bylo v některých momentech novým pohledem na tyto věci.“... celý text
— tonysojka

Promluvy o posledních věcech Promluvy o posledních věcech

„"Vidíte, že realitu poznáváme tápavě a matně, skrze víru, a potřebujeme k tomu myšlenky a věty. Ale stává se, že na cestě, kterou nám otevřela víra, se dál než víra dostane láska. Když jdeme po této cestě dál, láska jakoby instinktivně nachází nevyslovitelné, absolutní. Má zavázané oči, protože ještě nenastal čas blaženého patření, ale i přes šátek na očích tuší, že jsou věci větší a pravdivější, než o jakých dokáže vypovědět víra. Proto svatý Tomáš vyslovuje tento úžasný výrok: Na zemi je lepší Boha milovat než znát." Charles Journet dokáže podat radostně dokonce i tak zdánlivě pochmurný teologický obor, jakým je eschatologie, nauka o posledních věcech člověka. V jeho podání to totiž není o strachu ze smrti, pekla, posledního soudu... Je mnohem víc průvodce krajinou křesťanské naděje. (Aniž by však ztratil cokoli z teologické přesnosti a přísnosti, žádné lacině zbožné rozněžnělosti!). Je průvodce putováním, na kterém nás neopustí pohled bohočlověka Ježíše Krista, kterého křesťané zrakem víry rozpoznávají jako toho, kdo přemůže bolesti a trápení světa a přivede lidstvo tam, kde bude stvořeno vše nové. Slovy biblické Apokalypsy: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo." Eschatologie je v tomto pojetí (jak ostatně musí být každý teologický obor) christocentrická. A také současná a neodbytně aktuální, vždyť eschatologické události jsou nejen záležitostí budoucího naplnění času, ale i probíhají právě teď v konkrétních křesťanských životech a společenstvích. Cením si také toho, že otec Journet dokázal ve svém výkladu představit velmi imaginární otázky způsobem, který je srozumitelný a má vnitřní logiku a soudržnost - jak mezi dílčími tématy v rámci eschatologie, tak i ve vztahu k dalším teologickým disciplínám. Aby to čtenář vnímal takto, musí s autorem sdílet křesťanské paradigma, samozřejmě, to je nezbytnost, protože předmět eschatologického bádání je neověřitelný jaksi ze své podstaty. Ovšem v Journetově podání sice není ověřitelný, ale zdá se mi uvěřitelný. "Být milován někým, kdo je nám roven, je již samo o sobě velmi krásné. Ale cítit se milován někým, ke komu bychom se ani neodvážili přiblížit pro vzdálenost, jež mezi námi panuje, je ohromující! Tu obrovskou lásku, s níž nám Bůh vychází v ústrety, nemůžeme vůbec nijak vyjádřit. Co tedy s nepřekročitelnou propastí mezi Bohem a dušemi, které stvořil? V nebi budeme milováni někým natolik jiným a takovou měrou, že naše srdce dokonale roztají..."“... celý text
— mirektrubak

Přejít na knížky autora