Anna415
přečtené 182
Zápisník jedné lásky
2013,
Nicholas Sparks
Dobře – řeknu to asi takhle: už dlouhou dobu ve mně kniha nevyvolala takto protichůdné názory. Ještě ve druhé třetině jsem byla radikálně přesvědčená, že se mi kniha nelíbí a že se opravdu nutím, abych ji dočetla. Ale pak se něco změnilo. Jakmile se autor vrátil do „současnosti“, text začal být čitelný, procítěný a celkově pěkný. Největší problém jsem měla s dějem z minulosti. Absolutně mi neseděla třetí osoba vyprávění a děj mě kvůli tomu vůbec neoslovil a připadala jsem si, jako bych četla nudné výpisky ze školy... on tohle, ona tamto. Hlavním postavám jsem nevěřila jejich dialogy a celkově mi to přišlo takové studené. Ano, u poslední kapitoly jsem si i pobrečela (dobře, ukápla jen slzička), ale i tak... po druhé bych po této knize dobrovolně zřejmě již nesáhla. Četla jsem i mnoho recenzí podobných té mé a stejně tak srovnání s filmem, který prý je takřka bezchybný. Ten jsem bohužel ještě neviděla, ale díky Bohu mě kniha až tak neodradila, a na film se ráda podívám. A jak to máte vy s touto knihou? Skončil děj podle vás šťastně, nebo smutně?... celý text
Hořím pro tebe
2021,
J. T. Geissinger
U této knihy jsem si vážně spravila chuť. Oproti předešlé knize, kde by čtenář pořádný děj pohledal (tedy nepohledal), tohle byla opravdu po dlouhé době pěkná, čtivá a velmi oddechová kniha. Čtenář se u ní zasměje, ale pozor, i pobrečí. Nebo tedy alespoň mě slzička kápla v jeden moment. Co se týká hlavních postav, nemám asi co vytknout. Jejich životy jsem jim plně věřila, dialogy i přemýšlení tak akorát, bez vyhraněných náladovostí či jiných hereckých dovedností. Co bych možná v prvních pár kapitolách vytkla, nebo měla alespoň malé poznámky, tak to bylo nevyzpytatelné chování hlavního hrdiny. Nicméně, v průběhu knihy autorka postupně odhaluje jeho životní příběh, a s každou novou informací ho tak čtenář začne více a více chápat. Takže ani toto po přečtení knihy nespatřuji jako úplnou výtku. Kupodivu se musím i přiznat, že jak nesnáším poznámky v knihách, lepíky či ohnuté rohy za účelem zapamatování si určité pasáže, zde jsem (poprvé za svůj život, když nepočítám odbornou literaturu) udělala výjimku a ohnula jeden roh stránky. Jedna pasáž tam totiž byla tak skvělá a motivující, že mi to nedalo a porušila jsem svoje nepsané pravidlo – pro ty, co knihu četli nebo se chystají číst, mluvím o stránce číslo 84. Celkově tedy knihu hodnotím jako velmi zdařilou a rozhodně doporučuji k přečtení.... celý text
