Dalších 365 dní přehled

04.09.2024

Opět žádné očekávání, ale místy už jsem se musela smát... No, vynechám vyloženě negativní komentář a shrnu tuto trilogii jednou větou... Už nikdy tu sérii číst nebudu.

Pokud knihu číst nechcete, ale zajímá vás, jak celá tahle šaškárna skončí, stačí si přečíst úvodní kapitolu. Pokud trpíte sebevražednými sklony jako já, vyhraďte si pár nekonečných chvil. Proč nekonečných? Protože při čtení budete mít pocit, že to utrpení nikdy neskončí. A je mi jedno, že autorka dala na konec knihy poznámku o tom, že nepodporuje ani neglorifikuje násilné a manipulativní vztahy, a že Massimo nemá být vnímán jako hrdina. Mám totiž pocit, že i naše autorka se do něj tak trochu zamilovala, když ho pořád popisuje jako nebesky krásného a dokonalého, poté, co zneužije svou vlastní manželku. Popravdě, ani náš nový kladný hrdina není nic moc. Pokud bych si měla vybrat mezi manipulativním únoscem, a stalkerem, tak si nevyberu ani jednoho a uteču do neznámé země pod novou identitou. Taky by mě zajímalo, kdy měla být Laura chytrá? Poté, co se nechala snadno zmanipulovat? Nebo poté, co nezabila svého násilnického manžela, když k tomu měla dokonalou příležitost? Být toto thriller, a ne naivní romantika, tak by byl Massimo na konci mrtvý fyzicky a Laura psychicky. Příběhů o manipulativních vztazích, kterým se snaží autoři čtenáře varovat, jsou mraky. A některé z nich jsou opravdu bravurně napsané. Ale série 365 dní, byť toto téma naservírovala, pravděpodobně ve stravitelnější míře, většímu okruhu čtenářek, ho nedokázala uchopit s úctou, chytře a na konci není dožadovaná satisfakce. Celé téma je uchopeno a zpracováno neuvěřitelně povrchně. Autorka se bojí (a nebo je jen líná) zajít víc do hloubky, a místo toho, aby nám přes sexuální násilí či frustraci pootevřela dveře do Massimovy zvrácené duše, čteme pořád a pořád dokola, jak má pěknej zadek a velký péro. Možná to někoho překvapí, ale i erotické romány mohou být napsány chytře. Ale asi už jsem příliš náročná.