adorata adorata přečtené 220

☰ menu

Tartuffe

Tartuffe 2006, Molière (p)
5 z 5

Klasický Moliére - hlavní postava po celou hru rozvíjí svou neřest a ve výsledku ji, díky hlouposti těch ostatních, dovede téměř k dokonalosti. Jak by se toto mohlo číst špatně (-:... celý text


Toulavý autobus

Toulavý autobus 2003, John Steinbeck
4 z 5

Tuto knihu jsem i přes minimální počet stran četla třičtvrtě roku s obavou, že se k závěru neprokoušu. Nakonec to dobře dopadlo. Stále mi nejde pořádně do hlavy, že v ní Steinbeck popisuje pouze jedinný den! I přes hodně nesnadné čtení ji hodnotím velmi kladně. Nejsilnější (a pro onu čtivost také nejzabijáčtější) jsou charakteristiky jednotlivých postav. Úplně všechny postavy do nejhlubší myšlenky rozebral, hlavní i vedlejší. Ve výsledku dokázal to, čeho u mě ještě žádný jiný autor nedosáhl - ve všech postavách jsem se aspoň trochu našla a ani jedinná mi nebyla sympatická. Může to znít jako negativní kritika, ale já ho za to obdivuji. Právě ty dobré knihy se někdy čtou obtížně.... celý text


Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Mé srdce pohřběte u Wounded Knee 1976, Dee Alexander Brown
5 z 5

Evropa má své vlastní emotivní historické momenty - Bartolomějská noc, čarodějnické procesy, upalování údajných kacířů, holokaust atd... I tak stojí za to seznámit se s touto situací. Tato kniha popisuje postoj velké části bílého obyvatelstva k řešení "indiánské otázky", jako postupnou genocidu. Že základy dnešního amerického světa nebyly zrovna čisté tušíme z hodin dějepisu, ale málokdo už ví, jak strašně to vypadalo v praxi. Skutečnosti se blíží třeba fakt, že v některých rezervacích žili jejich indiánští obyvatelé v podobných podmínkách jako v koncentračních táborech nebo že byli vyhlazováni například tím, že je běloši zbavovali prostředků, díky kterým po generace přežívali (bizoni, koně). Jakékoli podrobnější informace o tom, jak bezohledně se společnost dokáže chovat je užitečné znát.... celý text


Duch Llana Estacada

Duch Llana Estacada 1966, Karel May
4 z 5

Tato kniha u mě po dlouhá léta sloužila jako kniha poslední záchrany - vždy, když jsem měla špatný pocit a černé svědomí, že málo čtu, instinktivně jsem se na ni vrhla. Ono se není čemu divit, není příliš obsáhlá, zato velmi čtivá (což urychlí a zpříjemní dobu nad ní strávenou). A není nad ten hrdý pocit, že jsem zase něco přečetla (-:... celý text