Zlatý skřipec / Zlatý cviker
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Případy Sherlocka Holmese, Návrat Sherlocka Holmese
Holmes řeší případ vraždy mladého muže. Nejprve to vypadalo, že nikdo neměl žádný motiv a jedinou stopou byl zlatý skřipec. Nicméně se pojednou objevily pohnutky zločinu v prapodivném světle.
The Adventure of the Golden Pince-Nez
Rok vydání originálu: 1904
Komentáře (7)
Přidat komentář
Nnno Jistě vcelku zajímavý případ, vyznačující se ovšem jedním z těch ukázkové absurdních a spíše míně racionálních konců. Otázka se stojí, líbí se mi absurdní konce? Běžně detektivky nečtu, Holmes je výjimka, a jedním z důvodů jsou právě absurdní rozuzlení. Ale Holmesovi jsem to očividně ochoten odpouštět, takže nevím, proč se tu nad tím vůbec pozastavuji. Je to absurdní, ale je to vcelku fajn.
Jedna z mých oblíbených povídek. Možná proto, že není tak často audiočtená a filmovaná, takže ji člověk může "objevit". Má přitom vše co mám v Holmsovi rád:
- vyjmenování jiných případů s atraktivními tituly, které si chcete přečíst, ale jsou jen zmíněné
- je tam variace na: "řešil jsem mnoho případů, ale myslím že žádný nebyl tak kromobyčejně...."
- je tam bizarní postavička s prapodivnými zvyky - tentokrát porofesor, jehož cigaretovém penzu jsme se jednou s kamarádem hodně nasmáli.
To že si všichni špatně vyloží stopy a že Holmes ví všechno první při pouhém pohledu na kokosákový běhoun beru jako jasný standard bez kterého bych povídku "nekoupil"
P.S.: Jako vždy si představuji v hlavní roli Jeremy Bretta
Taková pěkná sympatická zápletka, pořádný předmět doličný a i když myslíte, že jste něco uhodli, stejně si na konci nadáváte, že vás nenapadly stejné dedukce :-)
Tohle se mi líbilo. Rozuzlení bylo celkem nečekané, ale taky asi díky mé nepozornosti, protože vodítka jsou zde podávána tak, že se z nich dá lecco uhodnout. A pokud se snad někomu zdá krátkozrakost dámy přehnaná, věřte, že se zkušeností krátkozrakého člověka můžu potvrdit, že opravdu přehnaná není.
Tak nějak mě tato povídka zrovna zklamala. Čekal jsem, že se z ní vyklube víc, než opět jen dobrodružně-milostná historka (Doyle tahle řešení používá často a skoro vždy ve stylu červené knihovny), ani ten Holmes toho moc nepředvede kromě oklepávání popela. Zápletka samotná je zpočátku zajímavá, ale stojí na hliněných nohou a není moc co rozvíjet a nad čím přemýšlet.
Co všechno prozradí zlatý skřipec v ruce mrtvého? Holmesovi stačí málo a nic ho nezastaví v odhalení pachatele.
(SPOILER) Profesorův tajemník umírá a sděluje svoje poslední slova: „To byla ona.“ Mrtvý drží v ruce brýle, které by mu zjevně neseděly, a Sherlock z nich vyvozuje podobu vražedkyně. Následuje další z Holmesových podivností, kdy se rozhodne vyslýchat nemohoucího profesora, vydatně při tom kouřit a klepat popel na koberec. Nevím, proč se Watson ještě diví. Holmes vždycky rád zkoumal stopy, jak předvedl v mnohých povídkách, a protože tentokrát mu ty venkovní moc neřeknou, rozhodne se vykouřit tolik cigaret, dokud nebude na koberci vrstva popela a vražedkyně, která se vrátí, do ní bude moct udělat stopy nové. Schovaná žena nakonec po vyslechnutí přesných Holmesových dedukcí přichází na scénu a docela si libuje v tom, jak dávný zamotaný příběh osvětluje. Oceňuju, jak byla povídka místy vtipná, ty cigára, no to by nikoho nenapadlo. Rozuzlení je překvapivé a pachatel ho musí dovysvětlit, protože ač se Sherlock zdá občas jako jasnovidec, z jedněch ztracených brýlí přece jen nelze vyčíst životní příběh. Hezká povídka.