Zahrady v Kew

13.05.2021

Zahrady v Kew jsou asi první povídkou Virginie Woolfové, ve které jsem se neztrácela. Nejsem si jistá, co přesně to o ní vypovídá, ale rozhodně ne to, že by byla méně krásná.

"Prózy Virginie Woolfové připomínají plátna malířů, kteří pracují v plenéru a jejichž obrazy voní sluncem, vodou a vzduchem. Stejně jako obrazy impresionistů zvěčňuje Woolfová pomíjivý okamžik, podává ten nejdetailnější záznam nejjemnějších záchvěvů světla a barev. Jeden okamžik bytí rozkládá na množství zážitků a vjemů. aby ve zcela všední skutečnosti objevila neobyčejnou krásu." (Modernisté - Martin Hilský)

Víte, moje vlastní chvalozpěvy na Hilského mě začínají trochu unavovat, ale... jeho vhled do textů je zkrátka neuvěřitelný.

"Na oválném záhonu se hlemýžď, jehož skořápka byla asi tak dvě minuty zbarvena červenými, modrými a žlutými skvrnami, právě velice pomalu sunul se svou ulitou kupředu a začal se lopotit přes hrudky hlíny, které se rozdrolily a odkutálely pryč, když přes ně postupoval. Zdálo se, že má před sebou nějaký cíl, a v tom ohledu se lišil od podivného zvysoka našlapujícího hranatého zeleného brouka, který se mu pokusil překřížit cestu, na vteřinu se zarazil s rozechvělými tykadly, jako by zvažoval, a pak stejně rychle a nevysvětlitelně uskočil na opačnou stranu. Hnědé útesy s hlubokými zelenými tůněmi, ploché čepelovité stromy, kymácející se od kořene až po vrcholek, oblé šedé balvany, rozsáhlé zvlněné plochy z tenké praskající látky - všechny ty předměty stály hlemýždi v cestě mezi dvěma stonky a jeho cílem. Dříve než se rozhodl, zda klenutý oblouk uschlého listu obejde nebo jej zdolá přímo, prošly kolem záhonu další lidské nohy."

Woolfová má neuvěřitelný smysl pro detail. Úplně to vidím před očima... barvy, pohyby... Možná také trochu pomáhá, že mám slabost pro hlemýždě, ale nehledě na to... tohle je moc krásná povídka.