Venkovský lékař
Povídka od:
Franz Kafka
Z knihy:
Venkovský lékař, Povídky, Proměna a jiné povídky, Povídky I. – Proměna a jiné texty vydané za života
Popis není zatím k dispozici.
Ein Landarzt
Rok vydání originálu: 1918
Komentáře (6)
Přidat komentář
Závěr z historie jako sen: když Jednou následuješ falešný poplach nočního zvonu - už nikdy nejde to opravit. Fatalismus Kafky. Pocít ze snu, že jsi byl podveden, zrazen a že nemužeš si a nikomu pomoct, i když jsi lekař.
2 listy, 4 stránky, 1863 slov. Přečtení trvá pár minut, ale přemýšlení nad touto povídkou je dlouhodobé.
Podobně jako v dalších Kafkových povídkách panuje nejistota, stísněnost...
V r. 2017 do animované jedenadvacetiminutové filmové podoby převedl japonský režisér Kódži Jamamura.
Povídka evokuje velmi děsivou atmosféru, ale zároveň u mě navodila pocit snu. Scéna, kde koně strkají hlavy do oken, i jejich předchozí objevení z kůlny, pak odkazuje na nadpřirozené síly. Některé prvky mi však stále nejsou jasné, hlavně věty o sekyře zatínající se do stromu...
Na gymnáziu, když jsme se učili o Kafkovi, hledala třídní profesorka text k přečtení, který by nám Kafku přiblížil. Vybrala povídku Venkovský lékař - zřejmě z důvodu, že Kafkův strýc vykonával povolání lékaře v Třešti, která spadala do okresu našeho gymnázia, a Kafka sem údajně za strýcem jezdil. Když jsem si přečetl od Kafky všechna jeho díla, která on sám koncipoval jako díla literární (nemám na mysli deníky a soukromou korespondenci), došlo mi, že pravým důvodem k výběru této povídky naší profesorkou nemusela být jenom ta blízká Třešť. Pro mě zůstává krátká povídka Venkovský lékař nejlepším, co kdy Kafka napsal - respektive ta povídka je v podstatě Kafka koncentrovaný do několika stran textu. Kdo chce poznat Kafkův styl, měl by si přečíst právě tohle dílo.
petrn vystihnul docela přiléhavě charakter té povídky jako snové, s nenadálým a nepravděpodobným dějem. Na mě to vše působilo naprosto přízračně - pregnantnější výraz jsem nenašel. A pointu bych nehledal, stejně jako v celém Kafkovi - vždyť celý Kafka je o absurditě, která pointy postrádá už ze své podstaty.
"Radujte se, pacienti,
lékař vám leží v posteli!"
Povídka ve mě budí pocit snu. Vše je tak nepravděpodobné a nenadálé - čeledín, který vyleze s koňmi z chléva, jízda po cestě, situace v pokoji nemocného, i samotné reakce doktora. Pointa mi ale jaksi uniká, snad kromě vyjádření pocitu, který člověk pociťuje, když pro něco zdánlivě důležitého obětuje něco jiného, čehož důležiost si uvědomí, až když to ztratí.
Horečné snění, či jakési delirium. To je nejjednodušší popis této povídky s tak hutnou atmosférou, že si nejsem jist, zda jsem vůbec při jejím čtení dýchal, svět se dál otáčel a nespadl-li měsíc z oblohy.
Kafka psal lepší a horší povídky, pochopitelné a méně pochopitelné, většinou zajímavé. Tato je jedna z nejlepších, nejzajímavějších (pro mou osobu) a z těch méně pochopitelných.
Nejsem si vůbec jist, jak povídku vyložit, jak si ji přebrat, nedej bože, jak ji zamýšlel sám Kafka. A upřímně mi to vůbec, ale vůbec nevadí. Ke Kafkovým povídkám se podle mne dá přistupovat pouze čistě individuálně. Nebudu zde proto rozvádět své myšlenkové pochody. Ale musím se svěřit s tím, že ďábel – čeledín, mi skoro připomínal Poeovské nadpřirozené síly.