Soud pana Havleny
Povídka od:
Karel Čapek
Z knihy:
Povídky z druhé kapsy, Kapesní povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek), Povídky z jedné a druhé kapsy
O soudních prázdninách nebyly případy, a tak si je soudničkáři vymýšleli. Problém byl s případem, že jeden člověk si koupil papouška, naučil ho sprostě nadávat sousedce a ta žalovala toho pána a spor vyhrála. Ministerstvo spravedlnosti se ale ohradilo, že takový případ se nemohl stát, protože by za něj ten člověk nebyl trestně odpovědný, není to trestný čin. To rozezlilo Havlenu, koupil ptáka, atd., ale soud ho neodsoudil a on to nepřenesl přes srdce.
Soud pana Havleny
Rok vydání originálu: 1929
Komentáře (6)
Přidat komentář
A tohle bylo dobré! Taková soudnička, to je něco! A heleďte se, Halvena měl pravdu v prvém případu. Tam, tak jak já čtu současnou právní úpravu, nemohu si být jist tou prvorepublikovou, vskutku došlo k urážce na cti a to ve formě úmyslného činu, přičemž majitel zvířete odpovídá za škodu jím způsobenou. V civilním procesu je to podle mne vcelku jasné. Problém nastává v případu samotného pana Havleny. Dolus chybí! Jemu vůbec nešlo o urážku sousedky a sousedka to ani jako urážku nebrala. To že prohrál svůj spor, to je v pořádku. A sám si za to může!
PS A mimochodem, také by patrně šlo uplatnit prostou negatorní žalobu, ano... v takovém případě by Havlena patrně vyhrál (tedy prohrál) jak v případě fiktivním, tak v případě vlastním.
Opět mistrovsky napsáno. Povídka o soudnictví, o profesní cti a dvojím chápání stejného problému.
O této povídce jsem pak ještě nějakou dobu přemýšlel, úžasně vymyšleno a napsáno.
Bylo to zajímavé a vtipné.