Portréty dětí
Povídka od:
George R. R. Martin
Z knihy:
Nečekané variace, Snové písně 2
Příběh starého a osamělého spisovatele, kterému někdo, asi jeho dcera, posílá obrazy, na kterých jsou hrdinové jeho nejlepších románů. A ty postavy pak každou noc ožívají.
Portaits of His Children
Rok vydání originálu: 1985
Komentáře (3)
Přidat komentář
Martin je nazýván posledním americkým romantikem. Považuji tento "titul" za velmi výstižný, avšak v celém jeho díle (a této povídce obzvlášť) je vidět, že k tomuto literárnímu směru (nebo přinejmenším jeho tématům) přistupuje nesmírně tvořivě, kriticky a konstruktivně.
Portréty dětí si pokládají otázku, zda-li je správné utéct před neuspokojivou skutečností do fikčního světa k imaginárním postavám. Po k diskuzi vybízející Za jediný včerejšek ze Zpěvů hvězd a stínů je to další povídka na toto téma, avšak oproti ní se autor staví k útěku před realitou daleko negativněji. Nebo je možná jen přímočařejší. Netvrdím, že zde Martin svůj názor násilně vnucuje, to vůbec ne, avšak určitý posun je za těch osm let zcela očividný. Mě sice více oslovila mnohoznačná Za jediný včerejšek, avšak musím přiznat, že i tentokrát jsem se při čtení díky sevřenému vyprávění ani na moment nenudil a nezměněného mě po sobě Portréty dětí také nenechali ani zdaleka.
Lehce nadprůměrná povídka z už tolik opotřebovaného námětu ožívajících obrazů - 60 %
Začátek lehce děsivý, prostředek zmatený a přecházel do krutosti a konec by prostě...no, sakra! Rozdrtil mě. Rozdila mě závěrečná volba spisovatele. Stejně jako píše Krub, hned jsem si vzpomněla na povídku "Za jediný včerejšek.", která na mě měla stejný efekt. Zařadilo se to mezi moje top.