Okamžiky bytí

19.07.2021

Někdy by mě vážně zajímalo, kdo ty anotace vymýšlí - staropanenská učitelka klavíru budiž, příběh moc ne, ale ok. Které zemřel bratr, dobrá. Její jediný příbuzný??? Ne, jasně si pamatuju, že jsem četla, že její sestra trpící astmatem žije v Edinburghu.

"Její bratr byl mrtev. Její sestra měla astma a věřila, že podnebí v Edinburghu jí dělá dobře."

Vidíte?
Jedná se o další verzi eseje Pan Bennett a paní Brownová (začínám zvažovat, že toto prohlášení bych asi měla označovat jako spoiler...) a... no, Dáma v zrcadle se mi líbila víc. Zatímco některé Virginiiny povídky jsou uzavřené nečekanou pointou, tahle ji vlastně nemá - což samo o sobě může být pointou, ale celkově se mi jiné povídky zkrátka líbily víc. To nicméně nic nemění na tom, že je to znovu naprosto skvostně napsané s řadou poetických perel.

"A Julia působila podobným dojmem, jak tu seděla pootočená na židličce u klavíru a usmívala se. Vidím ji na poli, vidím ji na skle, vidím ji na obloze - krásu; ale já k ní nemohu; já ji nedostanu - já, jako by dodala a přitom tak charakteristicky zaťala pěst, která ji tak vášnivě obdivuji, že bych dala celý svět, jen kdybych se jí mohla zmocnit! Zvedla karafiát, který upadl na zem, a Fanny dál pátrala po špendlíku."

Uf, už při prvním čtení jsem vnímala takové zvláštní napětí, ale teď, když se na to dívám znovu... jak vůbec někdo může v souvislosti s touhle povídkou použít slovo "staropanenské"? Na druhou stranu ho používají i ve spojení s Emily Dickinsonovou a... XD Ale to jsem odbočila, vážně to vidím jen já, nebo má tahle povídka silný homoerotický poddtón? Dobře, škrtněte to, přečetla jsem si ještě jednou konec a už žádné pochyby nemám. Jsou ale Slaterovy špendlíky vážně úplně tupé?