Nenapsaný román

26.04.2021

Jak nám říká už předsádka, tahle povídka je verzí eseje Pan Bennett a paní Brownová...ani jsem ten esej nemusela číst, abych to poznala... To ale téhle povídce nijak neubírá.

"Nejlépe se člověk může před životem ochránit tím, že složí noviny do dokonalého čtverce, tuhého a tlustého, který nepropustí dokonce ani ten život. To jsem udělala, a s tímhle štítem v ruce jsem se na ni znovu rychle podívala. Pronikla mým štítem; upřeně se mi zadívala do očí, jako by na jejich dně pátrala po usazených zbytcích odvahy a proměnila je ve vlhkou hlínu. Stačilo její zachvění, aby zmařilo veškerou naději, zrušilo všechny iluze."

Dovolte mi citaci ještě jednu, tentokrát z knihy "Modernisté" profesora Martina Hilského.
"Virginia Woolfová na paní Brownovou nezapomněla. Nezamýšleným paradoxem její impresionistické metody však je, že naproti Virginii Woolfové sedí ve vlakovém kupé Virginia Woolfová."

A skutečně, to shrnuje tuto povídku výborně. Popis se tu zase jednou seknul, tohle není příběh dvou žen, je to příběh ženy jedné...