Hruškovitý

09.02.2024

Z mnoha povídek, které GRRM napsal, má tato potenciál být nejzapamatovatelnější a podle mě i nejlepší, protože z podstatné části představuje horor či spíše diskomfort všedního dne, který se v určité podobě může dít kde komu - jak autor říká: Samozřejmě, že ho znáte. Každý zná nějakého Hruškovitého.
Autor zde předvádí to, v čem je dobrý a díky čemu jsou jeho knížky oblíbené - dokonalé uvedení a představení ústřední postavy, co nosí, kam chodí a co dělá.
Našla jsem mnoho názorů lidí, podle nichž byl konec antiklimaktický - ale nebyl by po tak mistrovském vygradování atmosféry takový úplně každý konec?
SPOILER:
S každým typem konce by se našly nespokojené skupiny lidí. Kdyby se z Hruškovitého ukázal být jen nějaký neškodný nešťastník s chromozomem navíc, některým by se nelíbil downplaying obav zvláště mladých žen ze stalkerů.
Kdyby to byl obyčejný násilník jak z Jessiiných snů, byl by konec příliš obyčejně krutý.
Za mě je skutečný konec asi nejlepší možný, pro moji oblibu příběhů s koloběhem, navíc jako by zde autor reflektoval svoji vlastní zkušenost, zkušenost se stárnutím a příliš těžkým a neohrabaným tělem, nicméně narozdíl od starých lidí, Hruškovitý z toho zná jednu cestu ven - předat svoji mizérii někomu jinému.

12.03.2021

Tak tohle bylo divný. Byl bych býval napsal „divné“, ale to by nebyla pravda. Tohle bylo divný. Zatraceně divný.

Hruškovity je povídka s podivně husou atmosférou Možná to souviselo s mým rozpoložením při čtení, ale zdálo se mi, že je to povídka s asi nejhutnější atmosférou v celé sbírce Snové písně. A jak Martin tu atmosféru buduje? Jedním rádoby zaostalým chlapíkem, sýrovýma křupkama a špetkou toho smradu. Povídka není v samotném reálném příběhu nikterak drastická, jedinou vyjímkou snad mohou být sny Jessie, ale jinak se tam neděje nic, ale opravdu nic, co by vás mělo napnout. A přece vás povídka napíná. Opravdu je skvělá.

Až na jednu věc. Na konec.

Spoiler, tak pozor.

Konec byl takový… Nevím, prostě jsem asi čekal něco jiného. Povídka mohla v klidu zůstat u zcela běžné autosugesce některých nepříjemností, možná strkání ve stavu blouznění křupek do kalhotek a podobně a nemuselo se do toho úplně nutně tahat nadpřirozeno. To jí v bytě nemohl ukázat, já nevím, své oblíbené autíčko z dětství? Nemohl jí ukázat své kreslůvky? Cokoliv? Proč tohle? To je jediná moje výtka, jinak to bylo, jak jsem již napsal, skvělé.