Herbert West: Reanimátor
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Uvězněn s faraóny, Měsíční močál, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Celoživotným snom doktora Westa je vyvinúť sérum, ktoré by mŕtve telo človeka priviedlo späť k životu. Westa spoločnosť postupne odsúdi a jehoho žiadosť o pokusoch na ľudských vzorkách je rázne odmietnutá. Doktor sa však nevzdáva a jeho sen sa stáva posadnutosťou. Ako ďaleko je schopný zájsť ? Čo všetko je Herbert West ochotný urobiť pre to, aby svoju posadnutosť zasýtil ?
Herbert West: Reanimator
Rok vydání originálu: 1922
Komentáře (7)
Přidat komentář
Super, série několika příhod o psychicky úchylném vědci bez zábran a morálky, který si hraje na nekromancera moderního věku. Vše očima jeho něco-jako-kamaráda. Velmi čtivé a příjemně znepokojivé, v rámci Měsíčního močálu jeden z top příběhů.
Zatiaľ jedna z najzaujímavejších poviedok od Lovecrafta, ktoré som stihol zo zbierky prečítať. Rád som sa zoznámil s predlohou k známemu hororu Re-animátor z roku 1985. Celkom ma prekvapil spôsob, akým Lovecraft opisoval černocha (tú africkú obludu), v dnešnej dobe by to asi nezgustlo moc chvály. Jediná vec, ktorá mi na poviedke vadila bolo neustále rekapitulovanie predošlých udalostí a zoznamovanie čitateľa s pozadím príbehu (keďže šlo o samostatné poviedky, spojené do jednej). Za to však hviezdičku neuberiem. 5*
Povedená frankensteinovská povídka o vědci libujícím si v oživování mrtvol. Jak už to tak chodí, vše se nakonec obrátí proti svému stvořiteli - 70 %
Celou dobu jsem měl pocit, že jsou mi některé aspekty povídky známé. A ejhle, vzpomínka na starý horrorový film Reanimator z osmdesátých let.
Dobrá povídka, která krapet pozměnila můj pohled na zombie.
Tato povídka měla jednu velkou výhodu proti ostatním v rámci sbírky. A to sice délku, jednalo se totiž o složeninu ze série povídek. Tím pádem se člověk stihne vžít více do děje. Na mém hodnocení je to hned znát, velmi se mi líbila. Malou kaňku způsobenou spojením série udělalo shrnování předchozího děje, takhle v jednom celku to působí zvláštně a připomíná to seriálové "v minulém díle jste viděli". Ale není divu, když původně jednotlivé části vycházely s delší odmlkou. Takže 4 hvězdičky.
"Like one who, on a lonely road,
Doth walk in fear and dread,
And, having once turned round, walks on,
And turns no more his head;
Because he knows a frightful fiend
Doth close behind him tread."
Herbert West jistě patří mezi čtenářsky nejpřitažlivější povídky autorovy. Je přitažlivá tematicky, stylisticky i atmosfericky.
Jak se tu snažím opakovaně prezentovat, Lovecraftovy povídky jsou mimořádně aluzivní, intertextuální. U Westa je to očividné. Každý ví, že se jedná o jakousi variaci na Frankensteina. Ale zde Lovecraft, naštěstí nekončí. Jeho pohled a jeho provedení je zcela svérázné. Jednak rozšiřuje spektrum řešeného. Jistě, mohl by frankensteinovsky pouze tvořit těla. Lovecraft se však vydává do hlubin nikoliv toliko shelleyhovské filosofie, ale moderní vědy sice samozřejmě zcela špatně - , ale jeho vědecko-filosofický pohled na život je poutavý a je svým způsobem osvěžující. Text, blížící se svým způsobem spíše k novele, byl vydáván po dílech, které jsou, kupodivu, tematicky relativně samostatné. Autor přistupuje v každém jednom díle k rekapitulaci, která je však zpravidla provedena poměrně nenásilně. Udržuje člověka ve střehu a pomáhá mu při změnách témat udržovat přehled. A to právě pomáhá ve změně témat, v možnosti jít hlouběji. Proto West jednou může pouze oživovat, jednou se zajímat o mimoneurální vědomí, jindy sešívat těla.
Nadto do textu vplétá různé odkazy, například na biblické texty, nebo výše vypsanou básničku z Frankensteina. Text tak získává na zajímavosti a občas dokonce poetičnosti. Filosofické podtexty (jistě, poměrně ubohé, ale snaha se cení) jenom dokreslují celkové schéma.
Pokud bych se měl nějak vyjádřit k obsahu. Mám patrně dvě poznámky. Jednak, zajímavá je osoba, na kterou je vyprávění fokalizováno, pro nedostatek lepších pojmů řeknu vypravěč. Mimochodem, neznáme jeho jméno, nebo jsem ho jen úspěšně odignoroval? Každopádně, je zajímavé, jak kniha postupně nabírá na obrátkách. Dějových, ale i v osobnosti postav. Westova cyničnost a lačnost nabírá stále na obrátkách. Je to horší a horší a vypravěč to tak i komentuje. Ale zajímavé je, že sám pokrytecky ignoruje to, že jeho cyničnost musí gradovat stejně jako ta Westova. Vypravěč v tomto ohledu působí jako neexistující entita, jako duch, který pouze symbolicky přidržuje Westovi nástroje. Lze si ho snad představit jako jakéhosi indiferentního démona stojícího po boku hlavní postavy. Ale to je asi tím, že vedlejší postavy autor většinou nechává tak nějak mrtvé.
Druhá poznámka se týká šesti výstřelů. To je jedna z konstant Lovecraftova díla. Šest výstřelů, prázdný bubínek. Smrt něčeho velice ošklivého. Doporučuji k zapamatování, motiv se vícekráte vrátí.