Celephais

07.07.2023

Já mám tenhle snový vesmír, ve kterém se putuje ke Kadathu, žijí v něm ultharské kočky a potulují se tam na vysokých nedostupných horách ti druzí bohové, hrozně ráda.

20.10.2021

Tato krátká povídka o člověku, který si ve snu vytvořil vlastní království a nakonec se v něm usídlil je zajímavá nejen kvůli dualitě pohledu na drogy, kterou nám poskytuje – nebudu dále rozvádět, každý si z toho vemte co chcete, jen bych tu povídku nečetl dětem – je mnohem zajímavější z jiného pohledu. A zase jsme u Snového putování k neznámému Kadathu. Nejen, že hlavní protagonista příběhu, feťácký král Kuranos je přímým účastníkem pozdějšího Lovecarftova veledíla, ale spisek obsahuje i mnohem větší množství později důležitých motivů. Jestli se nemýlím, a je to možné, ale nemyslím si to, je v této povídce úplně poprvé zmíněn Innsmouth; určitě je to jedna z prvních zmínek o něm. Dále nelze pominout zmínku o bájném Lengu, který sehraje jistou roli hned v několika dalších povídkách. Zde bychom také mohli spekulovat, kdo to vlastně ten kněz Někteří říkají, že je to jakýsi předobraz posla a duší bohů, Nyarlathotepa. Osobně bych spíše stál za alternativou – Hasturem, každopádně je to zajímavá zmínka, která nebude zapomenuta. A jistě jsem alespoň na jednu důležitou věc zapomněl, ale to asi nevadí. Zkrátka se jedná o povídku jednak velice pěkně nostalgicky napsanou, jednak o informačně zajímavou pro HPL universum ouchyly jako jsem já.

Ta Věc, řkou, nosí masku hedvábnou,
žlutou, jejíž záhyby tvář tají
nezemskou. Čím však záhyby se dmou,
strachy se raději ani neptají…