Na Moravě nekvetou olivy podobné

Český režisér a scenárista řeckého původu George Agathonikiadis se po dlouhém váhání konečně odhodlal k literárnímu zpracování vlastních, osobitě pojatých zážitků z dětství. Vzpomíná na své prarodiče, s nimiž vyrůstal, na školu a učitele, kteří ne vždy chápali postavení dítěte-cizince, na první erotické zážitky, tajné návštěvy kina, všelijaké lumpárny prožité se svými kamarády. Vypráví příběhy drzé, milé, plné něhy, s velkou lidskostí. Snaží se zachytit pomíjející okamžiky, které buď pohltil čas, nebo se ztrácí v nekonečnu. Příběhy jsou někdy absurdní, ale plné energie a fantazie. Autor citlivě popisuje exodus dětí po občanské válce v Řecku, ocitajících se v naprosto neznámém městském prostředí a v jazykové i sociální izolaci. Postupné a mnohdy konfliktní překonávání těchto bariér spolu s trvale přítomným steskem po domově jsou hlavními motivy této mozaikovité prózy. Není to v žádném případě čtení pesimistické! Mnohé epizody čtenáře pohladí či rozesmějí. George vypráví své příběhy s humorem i poezií. Jejich postavy mají blízko k lidem s Hrabalovskou perličkou na dně své duše, kterou on sám kolem sebe hledá a nachází. Sám tvrdí: ,,Člověk bez paměti je vydán na milost iluzorní existence."... celý text