Marůš13 Marůš13 oblíbené citáty

☰ menu

 „ Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co děje.“
— Harper Lee
„ Návyk posuzovat podle vnějšího zdání je zakořeněn v lidském srdci tak pevně jako hlemýžď ve své ulitě.“
— Boris Vian
„ "Keď stratíš smiech, stratíš oporu." [Prelet nad kukučím hniezdom]“
— Ken Kesey
„ Každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží.“
— Stephen Chbosky
„ Je to zvláštní,protože někdy,když čtu knihu tak myslím,že jsem postava v té knize.“
— Stephen Chbosky
„ "Dočetl jsem knihu "Jak zabít ptáčka". Mám dojem, že je to ta nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl, ale takový pocit mívám vždycky, dokud si nepřečtu nějakou další. " ( Ten, kdo stojí v koutě )“
— Stephen Chbosky
„ ... někdy se lidé uchylují do světa vlastních myšlenek, aby se nemuseli zapojit do skutečného světa. (Ten, kdo stojí v koutě)“
— Stephen Chbosky
„ Zoufat si mohou jen ti, kdo vidí neodvratný konec. (Společenstvo prstenu,Pipin Bral)“
— J. R. R. Tolkien
„ Ne každý kdo bloudí je ztracen.“
— J. R. R. Tolkien
„ Jediný sen je silnější, než tisíce skutečností.“
— J. R. R. Tolkien
„ „Já?Ne,mluvím k sobě,to obvykle starci dělávají,vyberou si nejmoudřejšího z přítomných a k tomu mluví."(Gandalf,Dvě věže)“
— J. R. R. Tolkien
„ Měj trpělivost.Jdi,kam musíš jít a doufej "Dvě věze"“
— J. R. R. Tolkien
„ Nestačí pouze prodlévat ve snách a zapomenout žít.“
— Joanne Rowling
„ Nelituj mrtvé, Harry. Lituj živé a především lituj ty kdo žijí bez lásky.“
— Joanne Rowling
„ Někdy je třeba volit mezi tím, co je správné a co je snadné.“
— Joanne Rowling
„ Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři. Jestliže toto je dáno, všechno ostatní z toho vyplyne.“
— Eric Arthur Blair
„ Existují okamžiky, kdy se vyplatí bojovat a být poražený, než nebojovat vůbec.“
— Eric Arthur Blair
„ Být pravověrný znamená nemyslet - nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.“
— Eric Arthur Blair
„ Byla jednou jedna vlna, která milovala skálu, kdesi v moři. Pěnila se a hučela okolo ní, dnem i nocí ji líbala a objímala svými bílými pažemi. Vzdychala a plakala, prosila ji, aby k ní přišla. Milovala ji, bouřila okolo ní a podemílala, až se jednoho dne skála vzdala a úplně podemleta spadla do její náruče. A najednou tu už nebyla skála, s níž si bylo možno pohrávat, milovat a opřádat ji sny. Vlna se cítila zklamána a obelstěna a hledala si novou skálu."“
— Erich Paul Remark