Ithaka
oblíbené citáty
„ Můj vztah ke knize je staromódní. Mám rád její váhu, hrubé stránky i vůni. Na knížku můžete vylít kávu, nebo dokonce postavit horkou konvici, můžete ji propálit cigaretou. Mlčí, nepotřebuje elektřinu. Nic nepotřebuje. Chcete-li, přečtěte si ji, nechcete, můžete ji položit na poličku nebo ji vyhodit do smetí. Můžete ji polít slzami, vínem, krví, spermatem. To všechno na ní zůstane jako vzpomínka na čtenáře. Můžete do ní vložit květinu. Když jsem byl ve Standfordu, četl jsem si v tamní knihovně deníky ruských důstojníků, kteří opustili Rusko hned po občanské válce. Deník jednoho končil ve chvíli, kdy v Oděse nastupoval na loď. A na poslední stránce byla větvička akátu. A co může iPad? Slzy nebo krev z něj stečou, nic po nich nezůstane.““
— Vladimir Georgijevič Sorokin
— Vladimir Georgijevič Sorokin
„ Najít krásu ve smutku, naději ve ztrátě a důstojnost v prohře – v tom je skutečné umění života.“
— Arthur Miller
— Arthur Miller
„ "Až jednou vyrosteš a já tady už nebudu," řekla mi má matka, "a v životě se ti zle povede, zajdi k vodě, v níž mne můžeš spatřit a pak ti budu umět pomoci."“
— Viktor Schauberger
— Viktor Schauberger
„ Je třeba přijmout hořkou pravdu, že nikoho nezajímá, co si o světě myslíme; jestli jsme s ním spokojeni, jak se nám líbí, co je špatně a co dobře. Dost lidí ale může zaujmout, jaké to bylo, když: se to řezalo tenkrát u Thermopyl, princ Hamlet vyšetřoval vraždu, když přijela babička na Staré bělidlo.“
— Alexandra Berková
— Alexandra Berková
„ Pokud mají například ve dveřích klimatizaci foukající z obou směrů, pak si drž kilt.“
— Miroslav Fišmeister
— Miroslav Fišmeister
„ Evropské jazyky jsou si nádherně podobné — přečteš si něco
staronorsky nebo vizogótsky, a ejhle, ta slova se rozloupnou jako slupky kaštanu a padají do dlaní tvé mysli, záříce!“
— Miroslav Fišmeister
— Miroslav Fišmeister
„ (...) a já se kolikrát kloním k tomu, že šťastní lidé jsou vlastně v skrytu moudří, i když se zdají hloupí. Co je hloupější a činí člověka nešťastnějším než chytrost! (Dětství kouzelníka)“
— Hermann Hesse
— Hermann Hesse
„ "Slyší, jak za okny žijí lidé a svět, a ví, že je z něho vyřazen, avšak nezabije se, neboť zbytek víry mu říká, že musí toto utrpení, toto zlé trápení vychutnat ve svém srdci až do konce a že toto utrpení je to, nač musí zemřít."“
— Hermann Hesse
— Hermann Hesse
„ Když jen jednou ulevím v trápení nebo žalu, když jenom jednou pomůžu v bolesti. Když jenom zvednu ptáčka vypadlého z hnízda, anebo zmírním něčí neštěstí. Pak nežila jsem nadarmo, nesešla na scestí.“
— Emily Dickinson
— Emily Dickinson
„ Bože velký, Bože mocný, jenž jsi stvořil češtinu, dej a učiň, aby byla jako holubička v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré; zubové její podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné; jako provázek z hedvábí červeného dvakrát barveného rtové její, a řeč její ozdobná;
a hrdlo její jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štít mužů udatných, kteříž nedají obec za koláč; a nemluví pod obálkou, aniž skládají slova svá pod obinušty; ať je jako lilium mezí trním a jako jabloň mezi dřívím lesním; a vyhlaď z přemyšlování synův i dcer jejích všelikou závist a dej jim lepší slovce pro nenávist; a učiň, ať uschne ruka, která napíše, že louka je zelenou; učiň, aby byla jazyk hojný a zbrojný, a dej, aby tančila v řetězech, a nikdy liběji než v řetězech;
a učiň, aby strdí tekli rtové její a med a mléko byly pod jazykem jejím, a vůně roucha jejího byla jako vůně Libánu;
a výstřelkové její byly zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu; nardu s šafránem, prustvorce se skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými; a vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu; a dej, Bože velký, Bože mocný, aby vál větříček půlnoční a přišel větříček polední, a provál zahradu její, ať tekou vonné věci její, a ať přijde milý její do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své; a aby šedesáte bylo královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu, jediná však byla naše holubice, naše upřímná, jedinká při matce své, neposkvrněná při své rodičce; a polož nás jako pečeť na srdce její, jako pečetní prsten na ruku její. Aby silné jako smrt bylo milování, tvrdá jako hrob horlivost;
uhlí její řeřavé, plamen nejprudší; aby vody mnohé nemohly uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky
zatopí; a učiň, aby byla zeď, a prsy její jako věže; takž aby byla před očima našima; aby pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré zachovala těm, kdo přijdou po nás; a aby kdežkoli bude v krajině naší tělo, tuť se shromáždily i orlice slov jejích; a abychom zahanbeni byli před syny a dcerami svými, jak málo
jsme ochutnali z jejího štěpu, a aby se na ryncích rouhali šedinám našim, nerozumějíce již drsnatému hlaholu našemu; a učiň ji vyvolenou mezi dcerami Slova;
a tvrdou ji učiň a svatou, aby byla, jakož se dí latině:
TEMPLUM IN MODUM ARCIS
neboli hlaholem naším:
CHRÁM I TVRZ
na věky věkův,
Amen.“
— Pavel Eisner
— Pavel Eisner