Pavel Eisner citáty

Jan Ort, Vincy Schwarze, Emil Janovský, Ferus Homo, František Chlumský, Jan Fárek, Jan Horáček, Jan Orel, Jana Barborová, Jaroslav Dlouhý, Josef Machuta, Karel Babor, Karel Benda, Marius Hartman, R. Černý, Vít Sochor · pseudonymy

česká, 1889 - 1958

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (7)

„Bože velký, Bože mocný, jenž jsi stvořil češtinu, dej a učiň, aby byla jako holubička v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré; zubové její podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné; jako provázek z hedvábí červeného dvakrát barveného rtové její, a řeč její ozdobná; a hrdlo její jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štít mužů udatných, kteříž nedají obec za koláč; a nemluví pod obálkou, aniž skládají slova svá pod obinušty; ať je jako lilium mezí trním a jako jabloň mezi dřívím lesním; a vyhlaď z přemyšlování synův i dcer jejích všelikou závist a dej jim lepší slovce pro nenávist; a učiň, ať uschne ruka, která napíše, že louka je zelenou; učiň, aby byla jazyk hojný a zbrojný, a dej, aby tančila v řetězech, a nikdy liběji než v řetězech; a učiň, aby strdí tekli rtové její a med a mléko byly pod jazykem jejím, a vůně roucha jejího byla jako vůně Libánu; a výstřelkové její byly zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu; nardu s šafránem, prustvorce se skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými; a vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu; a dej, Bože velký, Bože mocný, aby vál větříček půlnoční a přišel větříček polední, a provál zahradu její, ať tekou vonné věci její, a ať přijde milý její do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své; a aby šedesáte bylo královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu, jediná však byla naše holubice, naše upřímná, jedinká při matce své, neposkvrněná při své rodičce; a polož nás jako pečeť na srdce její, jako pečetní prsten na ruku její. Aby silné jako smrt bylo milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její řeřavé, plamen nejprudší; aby vody mnohé nemohly uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí; a učiň, aby byla zeď, a prsy její jako věže; takž aby byla před očima našima; aby pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré zachovala těm, kdo přijdou po nás; a aby kdežkoli bude v krajině naší tělo, tuť se shromáždily i orlice slov jejích; a abychom zahanbeni byli před syny a dcerami svými, jak málo jsme ochutnali z jejího štěpu, a aby se na ryncích rouhali šedinám našim, nerozumějíce již drsnatému hlaholu našemu; a učiň ji vyvolenou mezi dcerami Slova; a tvrdou ji učiň a svatou, aby byla, jakož se dí latině: TEMPLUM IN MODUM ARCIS neboli hlaholem naším: CHRÁM I TVRZ na věky věkův, Amen.“ — Chrám i tvrz

„Dovolte, abych pověděl, že není žena nejkrásnějším tvorem stvoření: je jím stárnoucí muž anebo stařec, vydaří-li se.““ — Chrám i tvrz

„Jazyk je skříňka Pandořina, napěchovaná dary dobrými i nedobrými. Umožňuje myslet i nemyslet, hořet ohnivým keřem ducha i blbnout.“

„Může se stát, že jazyková kultura národa pokulhává za jeho jazykem. To je případ váš, vy lidé čeští. Máte v rukou stradivárky, a hrajete na nich jako šumaři.“

„Skutečná národní jazyková kultura se měří podle toho, jak vypadají vyhlášky o kontumaci psů.““

„Slast každému, kdo popatří.“ — Chrám i tvrz

„Věřte mi, věci jsou složitější.“ — Chrám i tvrz