Foibe oblíbené citáty

„ A tak se ten den stal dnem čekání, což byl hřích, jak dobře věděl: okamžiky se mají využívat, čekání je hřích jak vůči času, který má přijít, tak vůči současným okamžikům, které člověk opomíjí.“
— Neil Gaiman

„ Richard si všiml, že události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou ho najednou.“
— Neil Gaiman

„ Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe. Kdo nic nechápe, je bezcenný. Ale ten kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí. Čím hlubší poznání, tím větší láska. Kdokoli si představuje, že všechny plody dozrávají s jahodami, neví nic o hroznech.“
— Erich Fromm

„ Nikdo není takový, jaký se zdá, a skoro všechno s výjimkou upřímné zrady, je lež a podvod. A toho dne, kdy zjistíme, že sami nejsme jiní, přestaneme mít chuť žít dál.“
— Jo Nesbø

„ Tak trochu jsme doufali, že jednou třeba potkáme lásku, ale moc jsme se tím netrápili, protože se nám zdálo, že na to máme ještě spoustu času. Láska nám připadala jako něco příliš definitivního, a proto nezajímavého, a byla to přece láska, co zruinovalo naše rodiče. Láska je odsoudila k životu naplněnému hypotečními splátkami a opravami domu; k nezajímavému zaměstnání a k brouzdání po rozzářených uličkách supermarketů ve dvě odpoledne. Doufali jsme v lásku jiného druhu, v lásku, která by si uvědomovala naši lidskou křehkost a promíjela nám ji, a přitom nijak neumenšovala naše velkorysejší představy o sobě samých. Připadala nám docela dobře možná. Nebudeme-li o ni příliš úporně usilovat, nebudeme-li kvůli ní panikařit, může se stát, že nás taková vysněná, obohacující láska jednou potká. Pokud si dokážeme někoho takového vůbec představit, pak taková osoba určitě někde existuje. A mezitím nás musí uspokojovat sex.“
— Michael Cunningham

„ Máš to v sobě, tak se to opovaž někde nechat ležet, protože jestli to najdu vyhozené v popelnici, tak tě k ní vlastnoručně dotáhnu a budeš to muset zase vyhrabat; a věř mi, že najít ztracený ideál dá zatraceně moc práce ...“
— Michael Cunningham

„ Ve světě vlků panuje čest a přímost, které jsou osvobozující. Není tam žádná diplomacie ani zachování dekora. Svému nepříteli sdělíte, že ho nenávidíte, obdiv vyjádříte sdělením pravdy. Taková přímost ale mezi lidmi nefunguje, ti jsou mistři lstí a úskoků. Nevypadám v těch šatech moc tlustá? Stýskalo se ti po mně? Když se nějaký člověk na tohle vyptává, nechce znát skutečnou odpověď. Chce slyšet lež. Po dvou letech života s vlky jsem zapomněl, kolik lží je potřeba, aby si člověk vybudoval vztah. Vzpomněl jsem si na obrovského vlka v beta v Québeku, o kterém jsem věděl, že by bojoval na smrt, aby mě ochránil. Věřil jsem mu, protože on věřil mně. Ale tady mezi lidmi bylo tolik polopravd a milosrdných lží, že bylo těžké rozpoznat, co je skutečné a co nikoli.“
— Jodi Picoult