Terva
komentáře u částí děl
„V Praze těchto dní,
po konci světa
a po jaderné válce,
není mnoho funkčních hospod,
ale pro policajty se vždycky nějaká najde.“
Dalibor Vácha mě zklamal. Detektivní příběh zpočátku vypadal slibně. Tak nějak jsem to dočetl, ale moc se mi do toho nechtělo. Ani na ty trifidy jsem se nechytl. Vlastně mě to celé zklamalo. Anotace vypadala slibně, ale obsahově nic moc.
Citát: Dobře, soudruhu profesore.
„Já zjevně ze
subsaharské Afriky
nepocházím!
Vždyť jsem blondýna, sakra!
Připadá ti to k smíchu?“
Roman Bureš a jeho povídka „Za Sofii“ mě posedla tak na půl. Četl jsem jeho příběhy Inferium a tak jsem se podivil, co to tady s hlavní postavou vyvádí. Je to snad nějaká spojnice? Povídka je na můj vkus příliš dlouhá a ti islámisti – no, geny se někde musí najít. Mám k tomu své výhrady, a jinak průměrný příběh hodnotím 60%
Citát: Nebudeme to zdržovat.
„Musíme je
probudit
a nechat zemřít.
Protože tak
je to správné.“
Lukáš Vavrečka je pro mne úplně nový spisovatel. Tedy nový, on toho napsal docela dost, ale já od něj nikdy nic nečetl. A podle této povídky soudím, že jsem udělal dobře. Postapo a virtuální svět. To mě nikdy nešlo dohromady. Asi nemám geny na to, abych toto spojení chápal. Ale jsou v tom některé povedené myšlenky a tak za 40%
Citát: Kde je můj malý bráška? „V Edenu, lásko.“
"Červenější rajče, kulatější broskev,
létající velryby a co přijde dál?
Krásnější ženy
a poslušnější manželky?
Postaví si nové lidi."
Michaela Merglová a její Sousedská láska je jeden z těch několika málo velmi povedených příběhů v této antologii. Je v tom smrt, život, láska i nenávist. Jeremiáše jsem úplně chápal a jsem rád, že vše vzal do svých rukou. Je to o lidech a jejich chtíči, bezmocnosti a závisti. Geny, které má lidstvo vštípeno nevratně v sobě, se jen tak neztratí. Jedna jediná povídka, kde jsem se opravdu zasmál. Konec je perfektní.
Citát: Tak že změnili stromům duše?
„Měla byste být
trochu nadšenější,
doktorko.
Zastavíte
mezidruhovou válku.“
Jakub Mařík docela zklamal. Od něho jsem čekal . . . sci-fi. A vlastně jsem ho dostal. Ale tak nějak pokroucené a zpočátku vůbec nepochopitelné. Válka, cestování časem a chaos – tak nějak se dá shrnout obsah tohoto příběhu. Není to špatné, ale to provedení, prodlužování a nerozhodnost to trochu pohřbila.
Citát: Vyřešil jsem problém a na terase jsem za půl minuty.
„Měl byste ho víc živit,
Vladimíre Jefimoviči.
Je moc hubený.
Mladý muž ve vývinu
potřebuje pořádnou stravu.“
Ondřej Neff napsal politickou fikci. Proč si zrovna vybral Sovětský Svaz, Moskvu nebo Kreml, to ví jen on. Mám takový pocit, že to je také jedna ze šuplíkových povídek, která v době covidu dostala novou genovou injekci. Prostředí a vlastně ani obsah jsem vůbec nepobral. Jediná povídka v této fantasy antologii, které jsem přidělil odpad.
Citát: V této složce jsou nezvratné důkazy o tom, že Stalin žije.
„Ve světě lidí
se od nepaměti
vždy děje vše,
co je možné,
ne to, co je dovolené.“
David Šenk přispěl do této antologie celkem povedeným příběhem. Akcelerace aneb Brightonská hvězda ode mě získala tři hvězdy. Příběh je o přeměně. Když se někdo chce stát hezčím a lepším člověkem, potřebuje nějakou tu genovou manipulaci. Hlavní role patří Pamele. Její potřeba ji tak trochu zažene do kouta. Doufám, že jsem pointu správně pochopil a proto dávám 60%
Citát: Akcelerace? Genetické modifikace? Synor Konter se od jakýchkoliv nelegálních praktik zcela kategoricky distancuje . . .
„Oni pro nás nepřiletí.
Nepostaví novou loď.
Ani by nás nenašli.
Ten skok byl úplně neřízený.
Reaktor už se tavil.“
Pavel Fritz napsal velmi povedený příběh. Děj se odehrává na cizí planetě po ztroskotání raketoplánu s lidskou posádkou. Mě osobně se tohle líbilo. Má to nápad, napětí a dobrodružství. Je to sice trochu smutné a sem tam by to mohlo být živější, ale i tak je to jedna z těch dobrých povídek v tomto svazku.
Citát: A pak se to, co měl za mrtvé, jednoho podvečera vrátilo domů.
„Čas je to jediné,
co nám tu neschází.
Snažím se ho
využít k přemýšlení.
Zůstat člověkem, zůstat vědcem.“
Julie Nováková napsala pro tuto antologii dizertační práci. O Sovětském svazu jen v dobrém. Námět celkem dobrý, prostředí mohlo být jiné. Mám pocit, že když od pánů Kotlety a Kotrmana dostala za úkol napsat něco o genech, tak prostě šáhla do šuplíku a vyndala nějakou svou starou povídku. Těžko věřit, že by psala o Sovětském Svazu a nikdy jinak.
Citát: Sověti vyvážejí obilí, zatímco my tady málem mřeme hlady!
„Bývala to pěkná země.
Zelená, kam ses podíval.
Louky. Pole. Vinice.
Teď . . .
teď je nejhezčí v noci.“
Jan Hlávka pojal svůj příběh po svém. Ostatně, to on dělá furt. Dejte mu jakýkoliv svět a on se na něj vrhne. V tomto případě se jedná o slušné a sem tam dobrodružné hledání včel. Má to nádech tajemna a povedený konec. Nejde se v tom pár pasáží u kterých jsem musel i víc přemýšlet, ale i tak jen za 80%. Něco tomu chybělo.
Citát: Znám vás. Pojďte se mnou a já vás dovedu k zatracení.
„Všechno to začalo
úplnou náhodou.
Myslím, že tak to prostě
v životě chodí
a ve vědě dvojnásob.“
Tomáš Petrásek a mé první setkání s jeho tvorbou. Bohužel nevděčné téma ho vyburcovalo natolik, že napsal vědeckou stať u které jsem nepochopil snad nic. Můj genový fond asi není tak dokonalý. Jen díky Katce jsem nedal odpad a Martina mě bylo trochu líto.
Citát: Vážený pane Darwine!
„Postihuje to lidi
úplně náhodně.
Bohaté
i chudé,
s tím nic nenaděláme.“
Jan Kotouč se vydal ve své povídce na jinou planetu. Respektive na Colbran. Příběh je nezáživný a skoro mě nebavil. A pointa tomu také moc nepřidala.
Citát: Ale co můžete ztratit?
„Kdyby nebylo otce
moderní genetiky,
nebylo by ani
moderní genetiky.“
Kristýna Sněgoňová někdy dokáže mile překvapit. Tady tak trochu převzala geny z jednoho známého Českého filmu a na jeho obsahu vypracovala celkem dobrou povídku. Bohužel je v ní jeden velký kiks. A tím je cesta zpět. Že by se nikdo z odvážlivců, kteří se vydávají na cestu záchrany, nezeptal, jak se dostanou zpět?
Citát: Děláme to proto, že máme strach nedělat nic.
„V takovejch chvílích
mě fakt sere,
jak kurevsky
jsem si jistej,
že mi nepřeskočilo.“
Negan. To slovo ve vás okamžitě vyvolává negaci. Jak já jsem tohoto chlápka nesnášel, když se v seriálu poprvé objevil. Ale postupem času jsem zjistil, že krom Daryla Dixona je to vlastně jedna z nejlepších a nejikoničtějších postav série Živí mrtví.
Citát: Jsem prostě tady a povídám si se zkurvenou baseballovou pálkou!!!!
„Stal jsem se guvernérem.
Abych to mohl dělat, musel jsem se stát někým,
kým nejsem.
Musím být silný,
rozhodný a musím být brutální.“
Kdo zná příběhy ze světa Živí mrtví, určitě ví, kdo je Guvernér a proč si na počátku apokalypsy sechnal tolik akvárií. A rybičky do nich rozhodně nedává. Krátký, brutální a výstižný.
Citát:ů . . . a začnu tvojí hlavou.
Jednoduchá reklama na tesařské kladivo. Trochu napětí, trocha humoru, ale jinak vážný příběh.
Citát: Tohle kladivo je speciální. Zachránilo mi život.
„Všude kolem mě
ožívají mrtví lidé . . . .
Neměla jsem se toho dne
pokoušet dostat domů.
Měla jsem zůstat v kanceláři.“
Je až s podivem, jaká se stala z Michonne krutá gazela i když je to vlastně kancelářská puťka. Ale situace si vyžádala, aby byla tvrdá a nekompromisní. Dozvěděl jsem se, kdo jsou vlastně ti dva mrtví, kteří ji na řetězu doprovázejí. Tohle je fakt silný příběh.
Citát: Byla jsem na sebe tak pyšná, že jsem na vteřinu skoro přestala být smutná, když jsem vám usekávala ruce a čelisti.
"Připadá mi,
že bereš
konec světa
docela
v pohodě.“
V tomto úvodním příběhu je krásná dvojstránková kresba hned na začátku. Skoro jsem měl chuť vzít fixy a dobarvit si jí. Hlavně ten malej skůtr, s postavou na něm sedící, by si barvy zasloužil. Hlavní hrdina Jeff je bráchou jednoho významného muže v Americe. Nebudu prozrazovat, kdo že to je, ale věřte, až to zjistíte, hned vám trkne. Musím však napsat, že jsem nějak nepochopil, proč si Claudie vybrala zrovna tohoto člověka v Barceloně. Kvůli baterce to asi nebylo, ale jiná alternativa mě vůbec nenapadá. Černobílá a celkem povedená kresba a trochu nelogický děj mě nutí udělit jen tři hvězdy.
Citát: Jsou pomalí jako šneci! Utíkej a budeš v pohodě!
„Prohraj nebo přežij,
třes se o život,
vždy se ale vyvaruj,
mých
železných bot.“
Nejkratší povídka v tomto svazku, Je vlastně jen na osm stránek. Jednoduchá, akční a úsměvná. Je tam i příslib budoucího použití železných bot.