Plevel
Povídka od:
Julie Nováková
Z knihy:
Zákon genu
Do prestižní šlechtitelské stanice Leninovy zemědělské akademie míří zahraniční delegace, aby byla ohromena úspěchy sovětského génia Trofima Děnisoviče Lysenka, díky nimž SSSR a spřátelené země mají dostatek potravin, zatímco USA trpí hladomorem.
Komentáře (4)
Přidat komentář
Připomenutí Lysenka (na kterého jsem naštěstí zdárně zapomněla, indoktrinace zřejmě zdárně nefungovala ;-), gulagů a využití vědy pro změny... Nebylo to špatné. 75%
Tentokrát se řeší morální dilema a téma sovětských gulagů a odplaty či zaprodání se, vše v kulisách alternativních 50. let 20. století. Plno vědeckých faktů a vysvětlování.
V Plevelu vidím zatím asi nejdůkladnější přípravu na téma sbírky. Je za tím vidět opravdu hodně studia tématu, díky čemuž se to místy může jevit trochu moc odborně, ale to už je hodně subjektivní. Nastavená pravidla dávají spoustu prostoru k zamyšlení, jakým směrem by se svět po takovém objevu vydal. Za mě silnější 4*.
„Čas je to jediné,
co nám tu neschází.
Snažím se ho
využít k přemýšlení.
Zůstat člověkem, zůstat vědcem.“
Julie Nováková napsala pro tuto antologii dizertační práci. O Sovětském svazu jen v dobrém. Námět celkem dobrý, prostředí mohlo být jiné. Mám pocit, že když od pánů Kotlety a Kotrmana dostala za úkol napsat něco o genech, tak prostě šáhla do šuplíku a vyndala nějakou svou starou povídku. Těžko věřit, že by psala o Sovětském Svazu a nikdy jinak.
Citát: Sověti vyvážejí obilí, zatímco my tady málem mřeme hlady!