Phoenix16.cz
komentáře u částí děl
Jedna z méně zajímavých povídek od Clarka. Především nezaujme tématem, i když napsaná je dobře. Chtělo by to do příběhu přidat trochu víc akce než souboj s jedním žralokem.
Povídka dobrá, hlavní hrdina sympatický, děj není sice lineární, ale naprosto srozumitelný. Docenit ji ale asi dokážou pouze ti, co znají celý dotyčný svět, ze kterého pochází.
Dobré, nenáročné, prostě zase někdo vymyslel něco zdánlivě nevinného a neškodného, ale vše bylo nakonec jinak.
Druhá povídka v této sérii je mnohem zajímavější jak po vypravěčské stránce, tak po fanouškovské. Kapitán Pike se musí vypořádat s pořádně zákeřnými mimozemšťany a zároveň je velice zajímavé alespoň v jednom příběhu vidět původní posádku Enterprise tak, jak ji Rodenberry zamýšlel.
Nic moc epizoda, nic moc povídka. Celý děj se odehrává u soudu a zpětná rekonstrukce příběhu není nijak zajímavá. Ani rozuzlení není moc originální.
Téma této povídky je tak blbé, až je dobré:-) Celou dobu jsem obdivovala, s jakým umem autor dokázal popisovat něco tak absurdního s takovým věděckým nadšením a zápalem, jakoby se jednalo o světoborný vynález.
Tato povídka mě ničím moc nezaujala. Ta trocha děje, co tam byla, se mi z hlavy vykouřila během pár dní, a zůstal pocit ztráty času čtením tohoto ne snad vyloženě blábolu, ale velice průměrné povídky, která nemá moc čím zaujmout.
V této povídce je poměrně neotřelá myšlenka postavení domu ve tvaru teseraktu, který povede do čtvrtého rozměru. Majitelé si určitě nemohli stěžovat na nedostatek místa, jenom vycházení z domu se náhle stalo trochu problematičtějším.
Tato povídka je spíše zamyšlení, jak by byla vnímána naprosto odlišná forma života, a jak by ona vnímala nás. Příběh není nijak zajímavý, jedná se o rozhovor dvou slunečních bytostí, které se omylem dostanou na Zemi. Jediné, co si čtenář z této povídky odnese, je jiných úhel pohledu na odlišné věci, nám neznámé.
Zajímavá povídka, která je založená na vědeckých poznatcích o Möbiově nekonečné pásce a možných vstupech do alternativních dimenzí. V podzemce zmizel vlak a čtenář má možnost sledovat jeho hledání, kdy se hlavní postavy snaží dovtípit, jak se to vůbec mohlo přihodit a co se asi děje s cestujícími, když je vlak pohřešovaný již několikátý den. Povídka má hlavu a patu, je založená na "skutečnostech", ale ani na konci se čtenářovi nedostane úplného rozuzlení.
Zajímavě pojatá budoucnost, tak trochu z Huxleyho Konce civilizace. Dva bratři mají oba stejné rodiče a ještě ke všemu jsou si podobní. No, a všichni na ně koukají jako na něco nepřístojného, starodávného a divného. Okolnosti je samozřejmě svedou dohromady, kdy musí zprovoznit robota na Merkuru. Povídka sleduje dvě roviny. Jednou z nich je sociální dopad "vyděděných" existencí a druhou je problém postavit dostatečně výkonný počítač pro robota, určeného do merkurovské atmosféry. Obě dějové linky se dobře prolínají a dohromady tvoří kompaktní příběh.
V jednoduchosti je krása. Tak by se dala shrnout tato povídka, protože je krátká, ale výstižná. Na pár stránkách dokázala říct všechno podstatné a dostatečně osvětlit pointu. Kdo ví, co by Shakespeare říkal na Padesát odstínů šedi či podobné "bestsellery" naší doby.
Člověk vs. superchytrý počítač. Kdo vyhraje? Samozřejmě člověk, protože je schopný kreativního myšlení. Otázkou je, co hlavní hrdina vymyslí, aby přelstil umělého protivníka.
Na pštrosa, který se pohybuje přískokem vpřed a zapichuje se zobákem do půdy Marsu už asi nikdy nezapomenu... Ale jinak je to dobrá povídka, která má dobrý příběh i spád. Že po tolika letech není aktuální? A co! Komu slouží fantazie, ten se od toho odprostí.
Při čtení téhle povídky vám asi nejprve naskočí Wellsův Stroj času, ale mě to stále spíš připomínalo A. I. Umělá inteligence. Základní zápletka s cestou časem do dob, kdy Slunce téměř vyhaslo, není nic objevného, přesto se povídka čte velice pěkně, je dobře rozplánovaná a nechybí nezbytné vyústění děje. Cestování času je však z hlediska fyziky trochu slabší.
Povídka vyloženě nezaujme tématem, ale prostředím, kde se odehrává. Těžká planeta evidentně funguje odlišně než ta naše, ale to je asi tak vše, co se dovíme. Je to povídka, ale i ta nemusí nutně být skoupá na informace. Tahle bohužel je. Sleduje hlavní zápletku a možnosti z odlišného světa využívá minimálně. Umím si z toho představit knihu.
Sice mi povídka nesedí do žánru SF, ale je dobrá, takže budiž Asimovovi odpuštěno:-) Dnešní člověk by byl velmi překvapen, zaskočen a uražen, kdyby se najednou objevil lepší/vyspělejší druh, který by ohrožoval naši samou existenci. Těžko si uvědomujeme, že právo silnějšího nás dostalo tam, kde jsme, a nikde není řečeno, že tam zůstaneme napořád.
Poměrně netradiční povídka už svým názvem. Nevzpomínám si, že bych od Asimova kdy četla něco podobného. Nacházíme se na univerzitě ve Federaci planet (ne ty ze Star Treku), kam dorazí prváci ze Země. Co jiného může napadnout starší studenty, než si z nich vystřelit a trochu je potrápit. To, že se jim to rychle vymkne z rukou, se dá čekat, ale jak na to zareagují naši? Ovládne je davová panika nebo si se situací poradí levou zadní...
Nápad na tuto povídku mi přišel už mimo "science" a příběh se spíše odehrával v druhé části "fiction". Sice se říká, že hudba léčí, ale tento způsob byl až příliš vyfantazírovaný.
Tato povídka je spíše detektivního rázu, i když se motá kolem robotů. Hlavním hrdinou je člen prezidentské bezpečnosti, který si povšiml malé nesrovnalosti, která odstartovala jeho hledání pravdy. Zároveň je povídka zamyšlením nad nadvládou robotů. Byla by to zkáza lidstva, nebo by nám to spíš prospělo?