Hani77
komentáře u částí děl
Mně se příběh líbil, vč. toho konce. Takhle by to mělo být vždycky i v životě, že odměnu dostane ten, kdo se o ni doopravdy zaslouží :-).
Povídka je docela i poučná, věřím, že se může jiným líbit, ale mně bohužel nesedla. Nemůžu dát vyšší hodnocení.
Příběh mě bohužel vůbec nezaujal, dočetla jsem ho jen proto, že jsem čekala, jestli mě alespoň závěr překvapí nebo zaujme. Podruhé rozhodně povídku přeskočím.
Pro mě nejhezčí povídka z celé knihy, pořád na ni musím myslet, protože ten závěr byl opravdu hodně překvapivý a také velice poučný.
Není to špatné povídání, ale přeci jen jiné kapitoly jsou zajímavější, tak abych rozlišila úroveň, musím dát jen 4*.
Roztomilé, veselé i smutné vyprávění o jedné velké kočičí rodině. Nechybí typický Čapkův humor.
Tady musím dát o 1* méně. První část o kočce byla zajímavým popisem kočičího mateřství, ale část o fence už byla "nedokončená". Myslela jsem, že to bude takové zajímavé srovnání, ale něco mi tam chybělo.
Veselé povídání o módnosti psích plemen :-). Najdeme zde i několik úžasných myšlenek, které sice asi naštvou pejskaře, ale plně s nimi souhlasím.
"Chováte svého vlčáka v domácnosti nebo v rodinném domku, kde se může
pohybovat na několika loktech dvorku; vezmete ho na pět minut na
řemínku ven, aby se vyvenčil, a myslíte si, že ho máte rádi. Ale takový
velký pes má tolik fyzické síly a takovou stavbu těla, že potřebuje
aspoň dvě hodiny, aby se vyběhal, aby se rozehnal dlouhými skoky, aby
se fyzicky vybil. Váš pes je vězeň; je to jestřáb v kleci. Vlčák se hodí pro
šafáře nebo zámeckého pána; ale nehodí se do města."
"Nenapadne vás chovat si jako domácí zvíře antilopu
nebo divokého osla, protože jim nemůžete dát dost pohybu; ale u psů
na to nemyslíte. Rád bych vám to připomněl."
Povídka mě pobavila, přestože nejsem chovatelkou psů, nikdy jsem nebyla na jejich výstavě a mnohá plemena ani neznám. Povídka je psaná s nadsázkou a humorem. A dokonce z ní plyne i jedna důležitá rada pro majitele bytů, aby si kupovali psy plemen, kterým vystačí jejich byt, a aby netrápili velké psy, stvořené pro pohyb v přírodě, domácím vězením, "ve kterém se zvrhají ve zlé a nemocné psy".
Do Dášeňky se mi vůbec nechtělo, protože jsem ji četla mnohokrát jako samostatnou knížku, naposledy asi před 2 roky, když ji měla dcera jako povinnou četbu, abych si ji také znovu připomněla. Ale jo, i přesto, že ji člověk zná nazpaměť, tak se pořád čte velice dobře. Karel Čapek měl krásný styl psaní a uměl psát pro děti i pro dospělé.
Povídka humornou formou líčí náročný život všech matek, vč. těch psích :-).
Krásně popsaný psí život fenky Iris. Karel Čapek uměl psát nadčasově a na jakékoliv téma :-).
Mně se tedy ani tato pohádka nelíbila. Nechápu, jak autor tak nesmrtelných pohádek mohl napsat i takovéto slabé "povídačky" o ničem.
Mám pocit, že při některých pohádkách autorovi docházel dech. Ano, poučení v ní je, ale patří k pohádkám, které mě moc nezaujaly.