žlučníkář komentáře u knih

Mám snad v očích roblošón? Jsem se sám sebe ptal, když mi do nich spadla první povídka. Skvěle to odsejpalo prakticky pořád a na to, kdy to žežulka smolil, tak super nápady. Poskládal to pěkně, jen co je pravda. Chvíli je to scifi a pošuka s živym nábytkem bych chtěl vidět i na vlastní oči a třeba bych se tam nechal i zaměstnat. Nebo vyhláška o nepotřebnejch lidech. To kdyby bylo, asi bych si posral kalhoty i boty. Celý je to prokládaný kraťoučkejma příběhama. Tahle barevná brožurka mě dost bavila.

17.01.2020

No hele, já si teda myslim že kdybych tu knížku v půlce rozerval a tu první půlku hodil do kamen, tak bych o nic nepřišel. Možná bych tim spíš vydělal trochu času. Bylo to jako jíst nastavovanou kaši se šmoulovou zmrzlinou. Tu kaši nemám vůbec rád a s tou zmrzlinou je to dost divný.

To ale bylo jenom do půlky. Pak to začne docela sypat a dokonce se začne i něco dít, třeba něco jako příběh. Na jednu stranu se mi zdá, že to co se dělo je vlastně docela dobrý, ale ve výsledku je to docela smutný drámo. Zase jsem se nechal nachytat na něco kouzelnýho a ve skutečnosti mi to připadalo, jako kdyby to psal nějakej mladej Dostojevskej.

Podtrženo sečteno, první půlkou se dá na chalupě celkem slušně rozdělat oheň a tou druhou se dá v pohodě strávit večer, pokud se nudíš a došla ti už vodka...

23.12.2019

No já nevim. Balík povídek, ve kterejch se člověk tolik nenasměje, což mi normálně nevadí. Spíš mi to nějak nesedlo. Hned tu první si pamatuju a líbila se mi. Možná to bylo tim, že hrozila zabíjačka, a to jsou dobroty, pivo, slivovička, která se nestíhá dolejvat a na kedlubně naražená zmijovka, to já strašně rád.

Ale byla to jen ta první. Z těch ostatních nevim nic. Sice mám hlavu děravou jak starej šoufek na močůvku, ale tim to teď nebylo. Nekecám.
Hodnocení teď nic moc, ale dám tomu někdy ještě šanci a třeba se to zlepší.

Sorry Bróďo tečka

11.12.2019

Docela se to četlo dobře. To jak dítě chtělo houslařit a dostalo celkem rekordně na pamětnou tolik ne, ale bylo to aspoň krátký. Ty dvě další byly o dost lepší.

Celá knížka je taková praktická literatura pro šmejdy. Všechno je podobný. Když jste hajzl, klapne vám všechno a můžete se za bukem chechtat, jak jste někoho zlikvidovali přesně podle plánu. Nebo stačí přispěchat na pokřik hilfe, tvářit se jako pomocník co vás vytáhne z bahna, nebo třeba jako židovská matka Tereza a pak se postiženýmu chechtat do ksichtu a současně mu sundavat starý dřeváky, který jsou už poslední krám v chalupě.
Když jste v klidu, nebo hlupáček dobráček, vždycky dojde k úplnýmu ostrouhání.

U tý třetí povídky jsem takovej závěrečnej bruntál nečekal. Tam to zase patří do učebnice na terapii, jak řešit vleklou rodinnou krizi pomocí špiritusu a toho co vám padne doma nejlíp do ruky.

30.10.2019

DYCKY RUSKO!!! Zima, bahno, vlhko, bída, hlad, vodka, smrt, hloupost a umírání dětí jsou oblíbený tagy pro tuhle knížku, kterou můžete zabít jedno odpoledne u kafíčka, nebo něčeho ostřejšího. Jsou v ní dvě povídky, ta první se jmenuje stejně jako celá knížka.

Město je plný chudáků, podivínů, povrchních lidí a zase chudáků. Mezi nima bloumá synek od soudce. Zatoulá se do opuštěný kaple, kde potká dva malý špindíry a zjistí, že všichni podivíni a chudáci žijou ve zdejším podzemí jako v nějakym skvotu. Soudcovskej synek je rád, že má nový kámoše, ale neví, co na to řekne taťka, kterej je učiněnej antihoumles. Jenže jak ti kámoši jsou chudý, tak nemaj instagram a on je musí sledovat osobně. Tu a tam jim něco donese, tu a tam tam někdo dodejchá a všechno nakonec odnese čas.

Druhá povídka se jmenuje Daremné město. O Daremnym městě se tam píše hned zkraje darmo mluvit a tak bych to asi nechal.

Nebylo to úplně nejhorší, ale zas tolik mě to taky nenadchlo. Plus týhle knížky vidim v tom, že má jenom pár stránek.

22.10.2019

Neměl jsem páru co od toho mám čekat, zvlášť když to začne pohřbem. Kdesi na venezuelskym venkově se rozpadá město, umíraj lidi, což asi neni moc příjemný vlastnit tam nemovitost. Já bych tam nechtěl jezdit ani na chalupu. Místní tam totiž údajně od života čekali jen zimnici, smrt a trávu hřbitova.
Kdo nemá kašel, má jinej sajrajt a v lékárně nemaj ani panadol. Skoro jedinej projev života jsou tlustý masařky s metalízou na bůčku poletujíc kolem lidí co ležej s horečkou, bolákama, nebo jinym neřádem po kterym se chodí do kytek.

Carmen je malá a my s jejím růstem sledujeme i rozpad města. Dobrý bylo, že jí farář dal padáka z kristovejch holek, protože se jí v noci zdálo jak se s ní líbal svatej, a to bylo něco! Ale to je fuk. V první půlce se teda sleduje rozpad, rozklad a smrt.
V druhý půlce už má Carmen po milenci, se kterym na nic nedošlo kvůli jeho pohřbu. Sebere se a odtáhne se svojí matkou kamsi do háje, kde se bude těžit naftička a čeká se, že tam budou téct i prachy. Je to zrození novýho města, kde si ty dvě otevřou večerku, ve který prodávaj snad všechno, mimo sebe. Carmen by klidně i mohla si myslim.

A tak to jde až do konce. Pořád dokola se tam omílaj revoluce, režimy, bonzování, odborový organizace, což mě zase tolik nebere.
Mnohem větší terno mi přišlo, když Carmen přemejšlela, jestli si má jít lehnout pod duchnu, pod kterou už leží pan učitel. Že by ve svejch třiceti teda přišla o ten svuj věnec?

12.10.2019

Opravdu mě nezajímalo co má kdo v chalupě, kolik měl dětí, co jeho stará, co si psal do deníčku, co dělali ti stou hospodou a co jejich sousedi s dětma, než odtáhli na západ. A co teprv jejich sluhové a kdo měl jaký nádobí, kdo se před lety s někým potkal a co dělal, koho znal...

Já se snažil, ale nedojel jsem to ani do tý půlky. Prostě to nešlo, po chvíli jsem netušil, co se dělo před třema stránkama a s každou další stránkou jsem měl v hlavě větší a větší segedínskej guláš a větší pocit ztráty času, kterej bych radši strávil s talířem segedínskýho guláše se šesti knedlema a třema dvanáctkama na spláchnutí.
Hvězdička je za Bromfílda, protože od něj mám pár věcí rád. Za segedínskej guláš bych dal mnohem víc, bohužel žádnej nemám. Teda mimo ten, co se mi během čtení udělal v šišce.

02.09.2019

Tak to první, je příběh Verči a Saliho navlíklej na Romču a Julču zasazenej do zapadákova. Všechno jde v klidu, dokud se rodiče nezblázněj kvůli kusu pole. Ve všem jsou prostě chechtáky, nebo majetky. Trošku jsem v tom bruslil a čekal, jestli to dopadne podle předlohy. Odnesl jsem si z toho poznatek, že Sali byl asi trošku vocas, protože když byl s Verčou v kupě sena, tak na ní ani nehupsnul.

To druhý, v tom mám ještě větší hokej. Zkrachovalej krejčí o kterym si myslej, že je pane hrábě, už z rozjetýho vlaku nedokáže vyskočit a vzniknou z toho guláše. Nakonec před svatbou s hospodskou holkou uteče do lesů, kde ho čeká tak akorát vlk a umznutí. Ta jeho hospodská bude asi pěkná medvědice, protože ho z lesa odtáhne a Stázina se nejspíš dostane Kubovi za ženu.

Obojí je to celkem krátký, takže odsejpalo a zahozenej čas to nebyl...

26.08.2019

Pohádka o tom, jak budižkničemu co se poflakuje a vysává svoje rodiče k obřímu bohatství přijde. Udělá vocasa z vezíra juniora a přebere mu holku. Sultán je z toho trošku na větvi, protože když má někdo větší prachy a k tomu všemu čáry máry, tak je to divný. Mně třeba přišlo divný, že budižkničema nelítá na lítajícím koberci. Bejt já on, tak je to první, co si zadara a bez práce pořídim. Taky by to chtělo víc fajtů s kouzelníkama, ale jinak to celkem šlo.

31.05.2019

A hele, knížečka s krátkejma povídkama, tak se ukaž.
No neni to špatný, některý jsou tajemný, některý trošičku horůrek. Většina z nich má takovej konec, že si tam můžu domyslet co chci a dát průchod svojí úchylnosti, nebo snad zvrácenosti. Nejvíc pobavila ta povídka, kdy jsem celou dobu věřil v tajemný schopnosti malýho morčátka, který vraždí všechny, co se trošku začnou zlobit na malou Fanynku. Fanynka je ale pěkný kvítko, jak se zdá a morče je na všechno krátký.

Jako říkám, až se mi zachce, tak si to klidně znova přečtu a nebudu toho litovat.

06.05.2019

Ale tak nebyla to zase taková ztráta času, protože je to kniha celkem krátká. Bramble nemlčí, ale moc taky nemluví. Za to má neustálou potřebu někomu pouštět na gramci destiny waltz. Naštěstí na konci už gramofon nemá, tak s tim neotravuje. Je to takový nic neříkající nudné tlachání starých strýců, a protože je válka, tak při tom tlachání sem tam někdo umře...

02.05.2019

Lazik je takovej trošku trouba. Teda trošku víc. Prostě se potlouká od problému k průseru evropou z Ukrajiny přes Rusko, Polsko, Německo a země přilehlý až do Anglie.
Všude kde se objeví ho strčej do basy, takže za celou knížku sedí tak dvacetkrát. Kdyby se naučil mlčeti zlato a věnoval se akorát svojí krejčovině, byl by úplně v klidu.
Je to prostě o životě jednoho trumbery, kterej teda nebyl zas tak dlouhej. Klidně bych to o půlku zkrátil, protože ty jeho šaškárny od určitý doby začnou nudit.

Dovol, abych tě k sobě přitiskl dělnickou rukou! A jihouc pod pulsem nového života, Duňa kapánek zčervenavši, zašeptala: Pohleď, překročili jsme předválečnou normu. Jen huč, mýdlo, huč! Budeme - li mít syna, dáme mu prosté jméno: HUKOT MYDLÁREN...

12.04.2019

Dvě kámošky jedou strávit vakace na Sardinii. Bydlej v chudý rybářský barabizně a každá má svojí cimru. Válej se na pláži, koupou se, odpočívaj, ale hlavně dospívaj. Vanina má nejen zvláštní jméno, ale připraví si i zvláštní odhození svýho věnečku. Celý si to naplánuje s jednim místnim vašnostou a neví, jestli vašnosta dodrží všechny podmínky. Já bych taky nevěděl. Jako nejdřív se mu ukáže hambatá a pak mu slíbí, že zejtra v noci bude mnohem víc. Kámoška Julča nic netuší. Ale vanina si neni jistá, jestli neni ve všem úplnej dřevák, tak s Julčou trénujou líbačky. Pak to přijde, vašnosta si jí podle plánu vezme a hned dvakrát. To by stačilo asi, tak holky vemou kufry a vypařej se z ostrova.

Měl jsem takovej pocit, že Julča by líbačku s Vaninou trénovala klidně dál a třeba zjistila, že jazyk může bejt i na něco jinýho, než třeba na zmrzlinu.
Bavilo mě, jak se tam sáhodlouze rozepisuje předvěnečková noc, co se Vanině všechno honí hlavou, než se setká s vašnostou, kterej jí zalehne a vůbec, chce to vlastně? To se asi dozvíme až na konci...Pěkná knížka

27.03.2019

Anče se chová příkladně, možná ještě líp, než se v tý době má dospívající holčina chovat. Její pantáta má strašný majetky, ale žije v normálnim baráku a nedá za nic zbytečně ani penci. Prostě je to tak trošku skrblíček. On teda disponuje dost Ančete majetkem, protože jí ho odkázala máma v závěti. Anče je poslušná a tak taťku ve všem poslechne. On jí prachy sice předá, ale nedovolí jí nic utratit. Ona si teda vždycky řekne, že se vymaní z taťkova tyranství a vezme s sebou i mladší ségru. A tak to jde dál přes pletky s jednim hrnčířskym továrníčkem až k samotný svatbě. No továrníček těma hrncema už něco vydělal, ale určitě toho nemá zdaleka tolik co Anče. Takovej slušňák a najednou mu Anče vyzvoní, kolik má peněz a že se o ně musí starat za ní. To jednoho určitě změní.

Celý je to asi o ančete vnitřnim boji vymanit se z poslušnosti a bejt nezávislá, ale asi jí nikdy nic neklapne. Teda s otcem se to asi povedlo i když se to vleklo, ale protože je to ženská, tak bude poslouchat vždycky někoho. Třeba manžela, kterej se stará o její prachy.

13.02.2019

Knížka to je útlá, jen co je pravda. Z mýho pohledu to ale bylo štěstí, protože bejt tlustá, tak jí asi odložím na neurčito.

Asi do půlky se tam cosi vysvětluje o těch postavičkách, což mě moc nechytlo. Ale od půlky (cca strana 65) konečně začne ta pravá taškařice, velký zmatky a hlavně trik s třírohým kloboukem.

Strejc hrbáč se svojí mlynářkou všechny vyšplouchnou a nakonec spolu žijou jak tomu tak bývá, až do smrti.

24.01.2019

Jako musim říct, že je to fakt šílený, ale dost jsem se bavil. Ten pán co to napsal musel vykouřit nějakej vavřínovej věnec, aby ho napadly všechny ty věci a tvorové.

25.12.2018

Bejt prachatej, nic nedělat, nesnášet dost věcí a lidí, mít svůj rytmus a nakonec chodit do hampejzu a doufat že tam chytim od syfla hůř a že mi doktor řekne: jste v pjerdeli vašnosto, do doseti let budete klepat bačkůrkama a prdět do hlíny, to je docela dobrej úlet.

Ty jeden železničáři!!!!

09.12.2018