Samota

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor novely Samota pracuje v bielych rukavičkách so zbíjačkou – materiál, ktorý roztĺka, fŕka nevyberavo na všetky strany, betón konvencií, betón zmechanizovaných vzťahov, betón zatvrdnutých tradícií a povier sa drví a drobí, odkrýva citlivú existenciálnu dreň individuálneho ľudského osudu vystaveného spočiatku chlácholivému, no postupom času čoraz ničivejšiemu pôsobeniu osamelosti. Hlavný hrdina sa v sebalikvidačnom (a tým paradoxne sebazáchovnom) úsilí pokúša hľadať záchytné body svojej samotárskej, do veľkej miery egoistickej životnej púte a len postupne začína chápať, že skutočnú oporu môže nájsť iba v spojení s druhým človekom......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/268595/samota-268595.jpg 4.119
Orig. název:

Samotność (2015)

Žánr:
Literatura světová, Novely
Vydáno:, Kaligram
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Samota

Přidat komentář
sick.boy
14. ledna

Ač jsem sám vegetariánem, musel jsem se souhlasně smát s Brunovo vlnou nenávisti vůči těm vegetariánům, kteří vám svůj názor neustále cpou do chřtánu, až je chtě nechtě začnete nesnášet. A to je přeci známka dobře napsané knihy, což?
Bruna sere spoustu věcí, až s komickou pravidelností začíná své proslovy "Tohle a tohle mě štve, protože..." a už se stěží zastaví a nezastaví ho ani odstavce, protože ty jsou v téhle knize asi 4.
Zdánlivá hutnost textu ale v ničem neubírá na kvalitách, naopak, jedná se prakticky o nekonečný vnitřní monolog napasovaný na příběh jedné podivuhodné dovolené a je to taková smršť a černá sranda a uspokojovadlo všech skrytých zkažených stránek vaší duše, že jsem stěží odlepoval oči od stránek, a to ne kvůli tomu, že rád dočítám na konec odstavce.
S Brunem bych v reálu nejen pro jeho oblíbenou samotu na skleničku nešel,přesto jsem musel s jeho kritickým, velmi velmi kritickým pohledem občas souhlasit.
Vždyť je to často tak jak říká, žijeme ve společnosti absurdity a debilů. Díky Huberte Klimko, že jsi mi to připomněl, já jdu seřvat nějaký zasraný pejskaře!

žlučníkář
09.12.2018

Bejt prachatej, nic nedělat, nesnášet dost věcí a lidí, mít svůj rytmus a nakonec chodit do hampejzu a doufat že tam chytim od syfla hůř a že mi doktor řekne: jste v pjerdeli vašnosto, do doseti let budete klepat bačkůrkama a prdět do hlíny, to je docela dobrej úlet.

Ty jeden železničáři!!!!

-Pečivo-
29.01.2017

Bruno Stressmeyer je postava, která jakoby vypadla z péra Houellebecqa. Tak. A teď jak jsem to myslel. Haha.

Bruno je rakouskej buržoust u kterého se póza vryla tak pod kůži, až mu z toho začne hrabat. Bruno je finančně zajištěnej samotář z vlastní vůle, kterej nemá rád psy a menšiny. Jestli má nebo nemá rád Menšíka nebo Mašíny se bohužel nedozvíme. Ale Židy třeba rad nemá.

Stěžejní částí týhle krátký prózy od polského autora je železniční dobrodružství, kde pan Hubert maluje krásné literární obrazy: "Držela mého ptáka, který zase začal roztahovat křídla" a "Vypadala byste hezky v rakvi".

Lehce otravné je, že se do knihy nevešly odstavce a celý to tak je jednolitej text. Ale i tak jsem si na to po chvíli zvykl a proto 9/10. Myslím, že by to Houellebecq, Kafka a Unger viděli dost podobně.

Palivo
03.01.2017

Jelikož jsem knihy začal číst až v roce 2011, kdy mi Pečivo půjčil memoár služky Ivety Bartošové a zamkl mě v autě, neměl jsem vůbec tušení, že existuje nějakej Hubert Klimko-Dobráček. Tudíž přiznávám, tuto knihu jsem objevil úplně náhodou a to proto, že byla hubená. Hubený věci jsou dobrý. Tlustý ne. Podívejte se třeba na tlustoši.

Hlavní hrdina Hugo je asi moje nejoblíbenější postava všech dob, protože nesnáší všechny lidi, všechny věci a všechny situace. Naprosto si mě získal hned v úvodu, kdy to pořádně natřel pejskařům, což jsou společně s puritány, majitely smartfounů, novopečenými matkami, vegany, tlustoprdy a letními cyklisty okolo Třeboně nejhorší lidi na světě všech dob, kteří by si zasloužili umřít ve všech těch hovnech, které nechávají na ulici. Vše pak pokračuje nekonečným rantem až do Chorvatska, kam si jede Hugo užít dovolenou, kterou už předem nenávidí. Tam prožije sexuální dobrodružství orámované nejlepší metaforou všech dob, po kterém se už na vlaky Českých drah nebudete nikdy dívat tak jako dřív.

Za mě obrovský překvapení a krásná dávka literárního charakterového bahna, která ukojila všechny mé temné stránky.

LordSnape
28.08.2016

Četl jsem, že Klimko-Dobrzaniecki často své romány obohacuje autobiografickými prvky. Jestli je pak Bruno jeho předobraz, tak musí být opravdu "zajímavá" osobnost. Spíš než osamělý, mi hlavní hrdina přišel jakoby odtržený od reality tou svojí misantropií. Neměl rád přistěhovalce, židy, protože jeho bratr konvertoval k judaismu, děti, protože on jako dítě strádal... Neměl rád nikoho, kromě sebe a to ho dělalo osamělým. Svým způsobem mi ho bylo líto a na druhou stranu jsem jím zase pohrdal. Bylo jednoduché žít takový život, když nemusí chodit do práce a vydělávat si na živobytí a tím se setkávat nuceně s ostatními členy společnosti. Prvních pár desítek stran je to spíš jako výčet věcí, co nesnáší a kterými pohrdá, ale jakmile se mu přihodí ta nenadálá událost, bavilo mě, jak to neumí zpracovat. Bohužel knihu kazí totální absence odstavců a kromě tří stránek kdesi uprostřed i uvozovek v přímé řeči, což z textu dělá docela solidní guláš. Nevím, jestli to byl záměr autora anebo chybka či lenost editora u Větrných mlýnů, ale nemile mě to překvapilo.

MayB2
15.06.2016

Baví i děsí zároveň – to je přesné; a taky pomalu graduje, protože to co bylo asi ve dvou třetinách knihy, by čtenář na začátku těžko rozdýchával. Po přečtení této knížky už si nepřipadám jako asociál, jen trochu plachá.