xbarborax komentáře u knih

Prašina je srdcovka a komiks je tedy čím dál tím napínavější a kresby čím dál tím úžasnější. Vojta Matocha a Karel Osoha umí strašně parádně scénářem i kresbou budovat atmosféru a emoce. Ten hřejivý pocit na předposlední stránce! V tomto díle se vyjevují nějaké ty věci z minulosti, takže si možná budete muset přečíst všechny dosavadní sešity znovu, abyste se ujistili, že jste všechno pobrali - to se stalo mně - ale tak to holt se sešitovkami občas je. :-)

2 09.11.2022

Výborný komiks! Jen bych na něj dala varování, že těm, kdo jezdili/jezdí na tábor, a to ať jako vedoucí, nebo jako táborníci*e, může způsobit trauma. :D Malá Vera nezapadá mezi své vrstevnice – mimochodem, popis její narozeninové oslavy s přespávačkou, která se moc nepovede, je jednou z nejsmutnějších scén, jakou jsem kdy v komiksu viděla – a rozhodne se to aspoň trochu vylepšit tím, že se vypraví na tábor krajanů, je totiž ruská imigrantka. Na táboře se ukáže, že její původ není tak úplně tím, kvůli čemu nezapadá... Příběh je plný drobných vtípků a rozhodně není převážně smutný, je skvěle nakreslený – hrdinka nezapadá už stylizací tváře – a výborně odvyprávěný. Mihne se tu drobounce i historie skautingu v Rusku a možná, že kromě poselství, že nerozumět si s vrstevníky je pěkná otrava, tak trochu předává i myšlenku, že lidi z nějaké konkrétní země nemusí vždycky představovat to, co nám vadí na jejím politickém uspořádání, obzvlášť když před ním radši odešli jinam.

2 17.10.2022

Aaaaa, výborně se to rozjíždí! :-) Velmi napínavé, zjistíte víc o Vaškovi, celostránková ilustrace Prašiny s jeřábem by si zasloužila plakát. Super!

1 09.05.2022

Pořád mám z trilogie přečtený jen díl a kousek, ale ve čtení komiksové Prašiny mi to nezabránilo a nijak to nevadilo. Karel Osoha je prostě frajer a s Vojtou Matochou dali dohromady úplný úkaz. Moc doufám, že se první podobné moderní české "sešitovce" bude dařit, Křídový panáček je skvěle nakreslený i ovyprávěný, nechybí temné napětí, společenská témata ani zachráněné zviřátko... Na poslední stránce mi přejel mráz po zádech a už se těším na další sešit.

4 12.04.2022

Debut nominovaný na Anasoft Literu.

Novela začíná tím, jak hlavní hrdina vzpomíná na jednu ženu a vzápětí potkává jinou - fyzioterapeutku, kterou se stydí oslovit, tak začne psát její “možný život”, kde se žena nejdřív po explicitní rape-y scéně rozejde s korejským boyfriendem, aby následoval šťastný život s hrdinou. Jako žena žijící v rape culture a patriarchátu mám hned všechny červený vlaječky nahoře a očekávám, že hlavní hrdina bude stalker, násilník nebo že se prostě stane něco hroznýho, ve stylu konceptu “elevating male bullshit”. Ovšem text se ubírá jiným, a nutno říct že dost zajímavým směrem.

V knize se totiž autor prolíná s hrdinou, text je ovlivněný jejich oblibou magického realismu, je nahuštěný kulturními odkazy a realita se v něm prolíná s představami a nespolehlivou pamětí a točí se v kruhu. Trenčín je tu velkoměsto s mrakodrapy a čínskou čtvrtí - ta asijská linka mi trochu uniká, asi mě i trochu štve hodně doslovná snaha nepopisovat v jejím rámci věci stereotypně, ale ilustrace Anny Cimy jsou fakt povedené a dávají tomu - aspoň pro mě - větší smysl.

Jazykově a obrazotvorně je to místy opravdu krásné, myšlenky motající se kolem vzpomínek a představ jsou silné a celé to polidšťuje a do reality (trochu) vrací hrdinova snaha zbavit se potíží spojených s rozštěpem. I když jde část kulturních odkazů mimo mě, nu jazz nemůžu vystát a vracet se pořád jen k beatnikům mi taky dnes už přijde trochu problematické, je to vlastně všechno hrozně dobře propojené a četlo se to skvěle. Pokud máte rádi magický realismus, Murakamiho, Atódu nebo finský podivno a knihy, který vás maličko nahlodají, jestli existujete, tak se vám to bude líbit.

20.03.2022

Dala bych klidně 4,5 hvězdy, to, co mě na knize štvalo, bylo totiž funkční. Velmi působivé absurdní drama ze světa, kde všechno schne, umírá a praská, s hrdinou, který pořád padá obličejem napřed a naučit se dát si před sebe ruce mu trvá většinu knihy. Biler napsal takové ty stereotypní vesnické charaktery, které se v beletrii o vesnici vs. městě vyskytují pořád, ale narozdíl od nepovedené karikatury to přehnal, v dobrém slova smyslu. Vesničané tu opakují tupé repliky, chtějí klid na práci, aniž by někdy reálně něco dělali, a hlavně nechtějí, aby se někdo vyděsil. Naivní učitel potřebuje jediné dvě rebelky v obci k tomu, aby si přestal nalhávat, že tu najde nějaký smysl. Pokud jde o Bilerovu tvorbu, Všichni tady umřeme mě stejně asi baví nejvíc, ale narozdíl od tohoto pořadu v Destrukci vlastně zůstává trocha naděje. Nominaci na Literu má podle mě naprosto zaslouženě.

2 12.03.2022

(SPOILER) První kniha, u které jsem se v kombinaci válka + pandemie + klimatická krize na chvíli zvládla odreagovat. Příjemná duchařina od autorky, která na Tchaj-wanu studovala a jejíž manžel je tchajwanec – zde se taky kniha odehrává. Postupně se v něm propojují příběhy, ve kterých hrají roli divné zvuky a přízraky. Trochu jsem se bála, aby si autorka nějak uměle nepřivlastňovala kulturu, do které patří jen zčásti, ale bylo to zbytečné - jediná postava, u které se více "vrtá" v její hlavě a vnímání nadpřirozena, je Evropanka. Tchajwanský přístup k duchům přitom přibližuje dostatečně, co je ovšem nedostatečné je počet stran, moc by mě zajímalo, jestli bude Mej-Lin Shadea dál pronásledovat... :-)

1 12.03.2022

Tahle kniha vám jistě nadělá spoustu nepřátel, na řadu žen ale nejspíš zapůsobí podobně terapeuticky jako na mě. Pauline Harmange totiž nechce vyvolávat nenávist, ale přihlásit se k ní - k obrovskému naštvání na nerovnosti, na to, co všechno dělají ve vztazích i ve společnosti ženy, jaké nesou břemeno a za jak málo se tleská mužům, když se aspoň pokusí ženám ten náklad ubrat. Margaret Atwood už někdy v 80. letech prohlásila, že zatímco muži se bojí, že se jim ženy vysmějí, ženy se bojí, že je muži zavraždí. Proto je zařazení této knihy jako "misandrie" a "nenávist" poněkud úsměvné nebo spíš hysterické - nenávist k mužům, samozřejmě s výjimkou těch, kdo se reálně snaží bojovat proti nerovnostem, je totiž jen postoj, zatímco nenávist k ženám se propisuje do kriminalistických statistik. Knížečku - je to spíše esej nevelká rozsahem - rozhodně doporučuji všem feministkám, unaveným profesionálkám i matkám, ženám, které mají dost toho, že se večer bojí na ulici a mají hlavu otlučenou o skleněné stropy.

2 18.03.2021