Walsroy komentáře u knih

Takové road movie z východního bloku podobné na Kerouacovu On the road.Jenže Kerouac musel cestovat dost daleko za tím co bylo tehdy autentické,ale my tady na východě jsme tu autenticitu měli všude v dekadentní podobě kolem sebe. My jsme ji procházeli denně ,hlavně v sedmdesátých létech .Polští hippies asi nám Čechům v dobrém slova smyslu dost záviděli,což nechápu,protože v Polsku byl opravdu viditelnější ten všeobecný materiální nedostatek téměř všeho,ale byla tam i větší anonymita,stačilo přejet do jiného města a už vás nikdo nenašel,takže z druhé strany tam bylo volněji a svobodněji. Ostatně i poslední knihy jako Fado nebo Deutschland zachycují tuhle namíchanou minulost s nostalgií i když se tuž tak úplně netýká jen Polska.Dobré čtení,divím se ,že se to neujalo stejně jako Kerouac,mělo by nám to být bližší.Ale zřejmě ti co si to zažili už zestárli a mladým se o beatnicích už musejí pořádat osvětové přednášky.

Čte se to obtížně ale je to skvělé.Obzvlaště těm ,kteří vedou bezvýznamný život jako třebas i já je tato kniha určená aby si na tom kontrastu uvědomili jak jsou bezvýznamní v tom ,že do ničeho nejdou.Nemají životní příběh,jen nějakou rodinnou dosti nudnou ságu,pokud si ovšem dokázali nějakou rodinu založit,popřípadě i udržet.Že je to tak zextremizované vás nutí čtení přerušovat a užít si zase na chvíli jistotu šedé normálnosti než se opět zavrtáte do vychýlených postav a prostředí aby jste se něco dozvěděli o chodu věcí na tomto světě.Někoho ze šedé občanské zóny to může popuzovat,že takoví lidi a prostředí prostě nemůžou existovat ale ona ta pravda málokdy chodí v brokátu.A my s pavími péry za kloboukem jenom zíráme.

Když to člověk čte tak si uvědomí ,že už jsme v tom až po uši.Odstrašující dialogy manželek,tedy přítelkyň Montagovy ženy jsou přímo hrůzunahánějící ,ale slyším to i kolem sebe a to je ještě více frustrující.Zabavní parky všude vůkol,jedete do Beskyd-Tarzanie,Krkonoše -Tarzanie,Šumava -Tarzanie.A tak dále ,jen vytáhnout lidi z domovů,zabavit je blbostma aby nemysleli a nepřemýšleli. V rádiích se pouští stále stejné playlisty a vytváří se pocit bezmyšlenkového blaha.No a architekti už opravdu neprojektují u rodinných domků verandy,aby nebylo kde sedět a jen tak klábosit.Všichni se v montovnách ale i ve školách učí jak co udělat ale nikde se nedozví proč co udělat. Teplotu 451 Fahrenheita máme celoročně a obávám se že i doživotně.

No ,ono totiž setkání s průměrným Američanem z nějaké odlehlejší části USA je už samo o sobě dost frustrující.Většinou se setkáte s nevzdělaností,temnotou a do toho ty prskající positiva,že my jsme nejlepší a super.Vesměs si s těmi lidmi není o čem povídat,jenom takovéto bleble o nicotě ,jako někde na návštěvě u cizejch.. To jsou čtenáři,kteří 99% knih odloží ,protože v nich není action action..Takže se nedivím,že tohle v USA frčí. Ale pokud to pomůže zvýšit zájem o naší zemičku,nic proti tomu.Kniha milá ale trochu přemarketingovaná

V době dnešní je problém sehnat nové vydání. Nicméně nelze brát samotný příběh o tom jak ulovit velrybu jako prvoplánový.Jde jen o kulisu pro hlubší význam knihy,která především spočívá na hlubších úvahách o smyslu života.To je zřejmě základní nepochopení většiny zde píšících čtenářů,kteří se upnuli pouze k action,action,který lze opravdu scvrknout na první a poslední kapitoly.Jenže kvůli tomu se autor neobtěžoval napsat tak tlustou knihu. Přečtěte si ji ještě jednou a o samotný děj se nezajímejte tolik jako o to co je pod slupkou ale co je základním sdělením této knihy . Je to kniha o vášni,posedlosti,touze pokořit přírodu.O totéž se pokuší člověk v různé formě dodnes,ale nikdy nezvítězí,protože má nedostatek pokory a nedokáže zkrotit svou pýchu a projevit k přírodě úctu. Přírodu samozřejmě representuje ona velryba .Člověk by rád byl jako Bůh a ovládal živly.Jenže .... a na toto odpovídá tato kniha a ukazuje nám zrcadlo.Jsme ale Bohužel stále nepoučitelní .