VitMrazek komentáře u knih

Když to vezmeme formálně:
1) V knize je řada překlepů
2) Zlom knihy je prapodivný. Číslo kapitoly je na jedné straně, odrážka na straně druhé, text zase jinde...někdy zarovnáno do bloku, někde doleva, jako kdyby si to někdo lámal doma ve Wordu a neznal funkci konec stránky.
3) Počet stran knihy je uměle nafouknut...to už snad není dvojité, jako spíš trojité řádkování. Průměrně má strana 600 znaků.
4) Jakékoliv zdroje chybí. Např. ke tvrzení „Islamisté již infiltrovali ozbrojené síly, takže mají přístup ke zbraním a prvotřídnímu výcviku. Ve Francii tvoří 20 % ozbrojených sil muslimové.“ neexistuje žádné vodítko, jak si to čtenář může ověřit.
A když to vezmeme obsahově:
1) Vzniklo zde komické nepochopení Poppera. Byl by z toho povedený komediální skeč, kdyby to autor nemyslel vážně. Popper svůj požadavek falzifikovatelnosti myslel tak, že pokud můžeme najít podmínky, za kterých by vědecká teorie byla neplatná (dokážeme navrhnout experiment, který by zneplatnil teorii), je to seriózní vědecká teorie. Když pomineme to, že tato myšlenka je překonána (více třeba zde: https://www.sisyfos.cz/clanek/250-problemy-popperovske-falsifikace), tak Hampl to pochopil podivně a humpolácky aneb, parafráze, „pokud ve své fantazii naleznu podmínky, za kterých je moje teorie neplatná, je to seriózní teorie. Jestliže ovšem tyto podmínky nezneplatňují moji teorii, je to jediná platná teorie. “ Takže se tu dostáváme obloukem k tomu, že Hamplovy teorie si formálně vytvoří falzifikátory, které si potom rozumováním vyvrátí, aby to nebyly falzifikátory. To je absurdní nonsens. To by Popper koukal. Najednou tak ztrácí smysl cokoliv psát o 1/3 knihy, protože právě asi z jedné třetiny se Hampl snaží ve své fantazii najít podmínky, ve kterých by jeho teorie neplatila, aby pak vítězoslavně výsknul, že je našel, avšak nic nefalzikují, takže teorie je nejskvělejší ze všech a přešlo se na další kapitolu.
Příklad, ať tady neplácám do vody (kapitola dvacátá):
Citace: „Teze druhá. Ve velkých byrokratických aparátech vzniká samostatná vrstva vedoucích úředníků (manažerů), kteří se od nižších úředníků (manažerů) odlišují osobnostními charakteristikami a přístupem k moci i k rozhodování o významných finančních částkách.
Tato teze by byla vyvrácena, pokud by začaly vznikat velké organizace, které by byly skutečně demokratické v tom smyslu, že by všichni členové nebo aspoň většina členů měla srovnatelný vliv na rozhodování. (konec citace)
Pomněme, že teze má čtyři informace:
a) Ve velkých byrokratických aparátech vzniká samostatná vrstva vedoucích úředníků
b) Ty se odlišují osobnostními charakteristikami a...
c) ...přístupem k moci
d) ...i k rozhodování o významných finančních částkách.
Informace a,c,d jsou banality, skoro přerůstající až v pleonasmy. Byrokaratický aparát má z principu vedoucí úředníky. A z principu, vedoucí má větší přístup k moci. A moc se, mimo jiné, projevuje i kompetencí nakládat s rozpočtem. Jediná originální myšlenka je ta b), ale tou se hamplovská falzifikace vůbec nezabývá.



2) Pokud bychom Hampla akceptovali jako filozofa, který může s vědeckou metodou nakládat poněkud volněji, stále je tu na stole požadavek zakomponování své filosofie do ostatních filosofických škol a systémů (a to klidně i prostřednictvím jejich odmítnutí). To se nestane ani jednou. Neboli, Hampl píše o kořenech evropské civilizace a kořenech křesťanství, ale ani jednou nezazní slovo Platon, Aristoteles, Tomáš Akvinský, samozřejmě, islámské filozofy ignoruje také zcela úplně. Tím se snižuje na úroveň různých humanitních rychlokvašených bakalářů, kterými tak pohrdá.
3) Kniha popisuje svět plný třídní nenávisti, který spěje k zániku. Kdybych nevěděl, že autor je rachitický intelektuál, jeho výzva na konci knihy na obstarání zbraně „protože ji budeme potřebovat“, by mě trochu znejistěla. Zvláštně v kombinaci s těmito větami: (kapitola 16, zabývající se, jak bojovat proti superelitám a islámu)
(začátek citace:)
„Nicméně určité vodítko nám může dát irský odpor proti anglické okupaci, protože okupace obsahovala jak prvek nahrazování obyvatelstva, tak kombinaci mocenského a hospodářského nátlaku. Po staletích neúspěšných povstání, která byla pokaždé následována vlnou tvrdých represí, irští separatisté (vlastenci) zaměřili svou pozornost na domácí příznivce anglické nadvlády. Nebudovali centralizované hnutí odboje, ale velké osvětové společnosti a vedle toho malé nezávislé partyzánské skupiny. Jejichž terčem se nestávali Angličané, ale irští zrádci. Tu někoho zabili, tu někomu zapálili dům, tu došlo „jen“ k přepadení – nicméně to stačilo k postupnému vytváření atmosféry strachu. Britské okupační síly nebyly příliš motivovány takové záležitosti vyšetřovat, protože je chápaly jako vnitroirské spory. (konec citace)
Hampl zde naprosto okatě vyzývá k tomu, aby Češi mezi sebou hledali zrádce a popravovali je! Na základně Hamplovy teorie o dominanci jakýchci byrokratů a islamistů. Nečetl náhodou Prolomení Hradeb Jaromír Balda?
4) Pokud bychom měli najít na knize něco pozitivního, tak snad jen to, že ještě jsem nikdy neviděl nic, na čem by se nedalo najít něco dobrého. Vezměte náhodně jednu větu odkudkoliv a jen těžko nepůjde označit za přinejmenším odvážnou spekulaci. Včetně medailonku autora.

Jestliže první Hamplova kniha „Prolomení hradeb“ trpěla nekonzistencí a omíláním stejných témat pořád dokola, tak tato kniha je tím přímo nemocná. Autor se v ní konečně rozhodl skoncovat s intelektuály, kteří poukazují na jeho myšlenkovou nepoctivost, zejména že se jedná o recyklované texty z jeho webu, které spolu souvisí jenom volně a často si protiřečí, asi tak jako sám Hampl začal u Svobodných jako libertián, aby se pak přerodil v autoritativního islamobijce a skončil u promování podivného společenského systému, který se snaží skloubit státem řízenou ekonomiku s absolutní svobodou jedince, tato svoboda má ovšem pár výjimek, například levičáci, ovšem ne komunisté.
Ale pojďme pryč od autorovy osobnosti a zaměřme se na knihu. Kniha má přízvisko „buranská sociologie“ a nelze se zbavit dojmu, že tak byla nazvána, aby zprostila autora ze všech okovů sociologie, zejména co se týče korektní práce se statistikou.
Velmi se podobá bludné produkci psychotiků. Načrtává svět, který je v područí vládou placených agentů, ať je už nazývá jakkoliv, třeba byrokraty, pracovníky neziskovek a levičáky, včetně antisystémových. Spása je v Rusku a sjednocení slovanstva; zároveň je spása v absolutní národní suverenitě Čechů. Nejvyšší hodnotu má svoboda, která přináší volnost v iniciativě jedince, zároveň je nutno zestátnit nadnárodní korporace a zavést státem řízenou ekonomiku, respektive, státní vlastnictví každého většího podniku. Jak tyto protimluvy sedí k sobě, jen čert ví. Jediné konzistence je dosaženo ve vzýváni násilného převratu, ale ne zcela, autor naněkolikráte změkčuje svá tvrzení, nelze se ubránit dojmu, že jeho odvaha trvat na svých názorech se ztrácí na prahu domu a prvním podáním vysvětlení na policii.
Příznivci Hampla rádi z jeho knih izolují jednotlivá tvrzení a poukazují, že v knize jsou obsaženy pravdy. Což lze velmi lehce, protože z obou názorových protipólů jsou zde obsaženy oba dva; stačí si jen vybrat. Dosud nezjistili, že taková esej je jako jídlo; je-li z poloviny výkal, je celé jídlo zkažené a je jedno, že to jsou lanýže s parmazánem.
Knihu zcela jistě nepsal sociolog, spíše generátor. A to nikoliv generátor náhodných faktů, ale generátor paranoidní imaginace.

Brutální kýč plný truismů a klišé. Jednoduchá řešení na složité problémy. Nejhlubší dno "motivační literatury". To, jak jsou představovány duševní pochody lidí, je směšné a dost nešikovné, ovšem zabalené do kýčovitého pozlátka.

Dost by mě zajímalo, jestli je to cynický kalkul na hloupé lidi nebo jestli je to opravdu myšleno vážně.

Ústředním pilířem myšlení pana sociologa je chiliasmus, v širším významu tohoto slova.
Což znamená, že svět jak jej známe, se řítí do záhuby a po něm nastane svět nový, úplně jiný.

Často je to spojeno s tím, že kdo se bude nyní chovat nějakým způsobem, ten bude v příštím světě prosperovat nebo naopak hrozně trpět.

Příkladem, chiliasmus má v sobě zabudováno křesťanství - Kristus sestoupí na zem a nastolí nový řád; má jej v sobě marxismus-leninismus - dějinný vývoj nevyhnutelně zničí jakoukoliv kapitalismus a nastane komunismus.

Fašismus v sobě chiliasmu nemá. A tím nemyslím jenom fašismus pána s knírkem, ale i Gentila, Spanna, praxi u Pinocheta či Salazara. Fašismus se snaží odmítat cizí a co nejvíce konzervovat stávající a zároveň vychovávat nového člověka dle starých ideálů. Fašismus je jakýsi stan proti chaosu, kroky vpřed jsou možné, ale podle předně stanovených pravidel. Můžete objevovat nové druhy dinosaurů, ale bořit konzervativní paradigma tím, že dinosauři a ptáci jsou to samé, tak to pozor. Ideál, že lid si bude pravidelně volit jednoho vládce, je ve fašismu citelný, v praxi se ovšem odehrává většinou pouze jednou.
__________

Chiliasmus a fašismus jsou tak ve vzájemném rozporu a nemohou spolu fungovat. Jednou z mála vyjímek je nihilistický fašismus Petra Hampla.
Který tvrdí, že konec světa, jak jej známe, je blízko. Fašista by tak neměl plýtvat silami získání politické moci nebo veřejného mínění, protože to stejně nezíská - konec je už příliš blízko. Má si začíst stavět pomyslnou fašistickou noemovu archu, typicky se jedná o řemeslnou usedlost na venkově, kde přečká povodeň úpadku, ať je už pojmenováno jakkoliv - třeba jako neomarxismus, šaria nebo nacismus (sic!).

Výhledy jsou, jak jinak, špatné - zhroucení světa může trvat i pět generací, kdy opuštění oné pomyslné noemovy archy nebude míti smyslu, proto nazývame Hamplovu verzi fašismu nihilistickou.

Ovšem není ničím zaručeno, že archa dosáhne souše (respektive, že se do té doby nerozpadne), proto má nihilistický fašista povoleno kolaborovat s aktuálním vládcem. Pokud sovětský apologeta dobude zpět východní blok, není nic špatného mu poníženě sloužit, ovšem srdce fašisty musí zůstat čisté a vše úsilí směřovat ke konzervování archy tak, jak byla založena.

Protože, dle Hamplovy teorie - se síly chaosu nakonec požerou mezi sebou a z archy vyjdou bílí, inbreední fašisté, kteří postaví nový svět, kde již nebude bídy.

Nebudu hodnotit hvězdičkami, protože vzhledem k velmi kladnému přijetí knihy odbornou i laickou veřejností jsem asi rozbitý já a nikoliv román;
ale neustálé instrospekce do nitra postav ve mě opakovaně probouzely touhu usnout.

Tohle je kniha, která vznikne jednou za 100 let.
Překlad není úplně bez chyb, ani nemůže být, vzhledem k okolnostem.
Ale tohle je to ono.

2 02.12.2019

Kniha potěšila ve smyslu, že konečně se objevilo nějaké téma odlišné od různých introspekcí na českém venkově, nejlépe v době historické.

Naopak nepotěšila v tom smyslu, že postavy jsou málo rafinované, příliš ploché (bankéř Gold je prostě zloduch plný mamonu, samozřejmě, i sexista k tomu, bez schopnosti navázat jakýkoli emoční vztah) , hlavní postava je vlastně tím nejnudnějším charakterem a to i s přihlédnutím k tomu, že prochází tisíciletým klišé (chudý kluk přijde do města prohlédne jeho zkaženost) a vůbec, vývoj děje je velmi předvídatelný.

26.08.2019