vesihiisi
komentáře u knih
Žena ve fialové sukni
Nacuko Imamura
Docela příjemná kniha na kratší čtení (u mě za jedno dopoledne), ohledně které mám pro budoucí čtenáře jedno důrazné doporučení: nečtěte předem žádnou recenzi, dokonce ani anotaci na přední záložce. Argo se z nějakého důvodu rozhodlo vyspoilovat pointu knihy ještě před první stranou, což je docela škoda. Dávám čtyři hvězdičky, protože autorka za ten spoiler nemůže a já si předstvuju, že kdybych nevěděla předem, o co půjde, mnohem víc bych si čtení užila.
Sanatorium Tworki
Marek Bieńczyk
Naprosto geniálně napsaná kniha! Je potřeba nejít až tak po ději jako po jazyce, poetika je totiž krásná (jak ta na první pohled - rýmovánky v textu, tak zejména ta metaforičtější, skrytější, mezi řádky). Současně jsem byla vděčná vysvětlivkám na konci knihy, protože polskou historii a literaturu zdaleka neznám tak dobře, jak autor na čtenářích nárokuje. A stejně jako ostatní komentující se přidám k obdivu vůči překladateli - muselo to být hrozně moc práce, překlad je pečlivý a současně elegantní.
Kdysi v Angole
José Luandino Vieira
Kniha je průřezem z tvorby angolského spisovatele Josého Luandina Vieira, která zřejmě byla různorodá - první část knihy tvoří tematicky i formálně podobné povídky, poslední povídka se nicméně těm předchozím zcela vymyká a její význam mi zůstal nejasný. Knihu bych doporučila tomu, kdo by měl stejně jako já zájem přečíst si něco angolského, ale to je tak asi vše, jinak musím říct, že mě ničím nezaujala.
Mezi stromy
Gyrðir Elíasson
Pro mě byla tato kniha vlastně jen další z řady severských povídklvých celků o krátkém rozsahu, které sázejí pouze na poetiku v představovaných situacích a popisech a na absenci pointy. Když jsem četla takový typ knihy poprvé (Hosté od Merethe Lindstrøm), byla jsem tím stylem oslovena a připadal mi originální, bohužel se postupně obnosí. Nedokážu to říct s jistotou, ale v případě "Mezi stromy" se možná vzhledem k počtu povídek obnosí už před poslední stranou. Nicméně povídky neurazí a není problém je na pár týdnů odložit a pak na ně zase naskočit. Nit se nepřetrhne, žádná tam není.
Syn člověka
Augusto Roa Bastos
Asi bych na tuto knihu nikdy nenarazila, kdybych se aktivně nesnažila najít něco paraguayského, takže moje očekávání bylo téměř nulové a moje (příjemné) překvapení o to větší. Nejsem naprosto nadšená a unesená, ale jde o poctivě napsanou knihu, na níž mě upoutala především její forma - jednotlivé kapitoly se zpočátku tváří jako nezávislé povídky, které pojí jen stejná lokalita, po několika z nich ale čtenář pochopí, že se ve skutečnosti jedná o kapitoly jednoho románového celku a že navíc fungují jako puzzle: jedna kapitola vysvětluje minulost některých postav, budoucnost jiných postav, okolnosti dějů předešlých kapitol i jen drobné odkazy na kapitoly předchozí i budoucí, a to z knihy tvoří velmi komplexní, řekla bych skoro trojrozměrné dílo.
Náhlá smrt
Álvaro Enrigue
V doslovu knihy jsem se dozvěděla, že jde o "nebývale originální, poutavý a v neposlední řadě zábavný historický román". Souhlasím s tím historickým románem. O originalitu se autor bezesporu snaží, ale bohužel pro samou originalitu a okázalou snahu čtenáře oslnit "uměleckostí" mu nezbývá prostor na nic jiného. K poutavosti asi tolik, že po stu stranách jsem knihu odložila a donutila se ji dočíst po více než měsíční přestávce. O zábavě by se dalo silně spekulovat - záleží, jak moc člověka baví násilí a dlouhé písemné popisy tenisových zápasů. Za mě tedy velké zklamání.
Psí park
Sofi Oksanen
Sofi Oksanen mám moc ráda, ale musím říct, že mi víc sedí její estonštější, historicky laděné romány. V Psím parku je hodně emocí, výrazné téma, ale děj na mě postupuje zbytečně pomalu, všechno je okázale tajemné, na každé stránce se MLUVÍ o nebezpečí, ale nestrhlo mě to natolik, abych ho i CÍTILA.
Helena neboli Nikdo
Rhea Galanaki
Za sebe musím říct, že očekávání bylo silnější než potom zážitek z četby. Rozhodně jsem se dozvěděla zajímavé věci z malířčina životního osudu i z reálií tehdejší řecké společnosti, ale asi od polovina kniha trochu ztratila energii a stále se vracela a přemílala již řečené.
Kniha o Blanche a Marii
Per Olov Enquist
Četla jsem Enquistovy vzpomínky "Jiný život" a říkala jsem si, že by bylo zajavé přečíst si i některý z jeho románů. A byla jsem překvapená, jak moc je Kniha o Blanche a Marii Jinému životu podobná. Teď mi skoro přijde, jako by Enquist nedokázal psát o ničem jiném než o sobě (což nemyslím jako kritiku). Možná zkusím ještě některou z jeho dřívějších knih :) Na Enquistových knihách je pěkné, že on prostě umí psát, vystavět příběh a vyvolat napětí. Škoda jen, že je v knize několik překlepů (některé celkem stojí za to, třeba slovo "nášušnice"...), taky by se hodil doslov.
Skřítek: Cesta do tmy
Antti Leikas
Čtení na jeden den a ztřeštěnost, ale za mě vtipná :) Moc bych se neupínala na to, že jde o tzv. finské podivno - mám pocit, že se touto nálepkou prezentuje už málem každá kniha přeložená z finštiny, ale třeba s "Ne před slunce západem" Johanny Sinisalo se Skřítek moc nedá srovnávat (co se týče závažnosti témat, například). Jen jsem nepochopila, proč je celou dobu odběr vzorku DNA prezentován jako hrůza, která skřítka ohrozí na životě, ale vzhledem k vyznění celé knihy... je to asi jedno :D Taky se pozná, že autor je matematik a ne chemik - pokud se nepletu, uvádí se množství alkoholu v pivu v objemových (ne hmotnostních) procentech, takže ten výpočet nebude tak snadný ;)
Každopádně bych Skřítka určitě doporučila :)
Kainovo znamení
Othar Čiladze
Na tuto knížku jsem narazila náhodou a musím říct, že mě velmi mile překvapila. Historické romány obvykle nevyhledávám, ale tady nešlo až tak o konkrétní dobu, v níž se děj odehrává, ani nebylo potřeba znát historii Gruzie (i když by to moje vnímání příběhu asi obohatilo) - šlo především o perfektně a do hloubky promyšlené a popsané postavy a děje. Byla jsem z této knihy nadšená, už dlouho jsem nečetla takto propracovaný román - rozhodně doporučuji!