Sanatorium Tworki
Román Sanatorium Tworki (1999) se odehrává během dvou válečných let 1943-1944 a jeho hrdiny jsou mladý básník Jurek, účetní Sonia a skupinka jejich přátel, kteří se schovávají před útrapami války v psychiatrické léčebně v Tworkách, ležících na předměstí Varšavy. Právě zde prožívají svou první zamilovanost a okouzlení jeden druhým. Prostředí sanatoria - rozlehlé parky, záhony, aleje a altánek - to vše se zdá být bezpečným útočištěm, vytvářejícím atmosféru štěstí a normálního života. Avšak touto idylickou kulisou začne prostupovat krutá realita války a holokaustu. V textu se sice přímo nehovoří o Židech a varšavském povstání, avšak čtenář po celou dobu tuší, že mladí lidé, kteří do sanatoria přišli za prací, se tu ve skutečnosti skrývají pod falešnými jmény kvůli svému rasovému původu. A ze stejného důvodu pak jeden po druhém také náhle mizí. Bieńczyk ve své knize spojuje vypravěčskou spontaneitu s neobyčejnou jazykovou hravostí a vynalézavostí, se spoustou slovních hříček, asonancí, rýmů, citátů, parodií a aluzí. Jeho vyprávění při tom bravurně balancuje na tenké hraně mezi krajnostmi idyly a tragédie, a právě proto je Sanatorium Tworki považováno za jednu z nejlepších polských próz posledních několika desetiletí. Román byl přeložen do několika světových jazyků, získal řadu významných cen (např. cenu Władysława Reymonta, Paszport Polityki a Grand Prix du Festival Littératures du Monde) a dnes je všeobecně považován za neoddiskutovatelnou součást polského literárního dědictví. "Tato kniha je nasycena vášní odhalovat to, co dokáže odhalit pouze román. V tomto případě je to situace člověka bloudícího na cestě mezi hrůzou a idylou. A ta její zvláštní, drásavá krása." (Milan Kundera)... celý text
Originální název: Tworki, 1999
více info...
Komentáře knihy Sanatorium Tworki
Přidat komentář
Naprosto geniálně napsaná kniha! Je potřeba nejít až tak po ději jako po jazyce, poetika je totiž krásná (jak ta na první pohled - rýmovánky v textu, tak zejména ta metaforičtější, skrytější, mezi řádky). Současně jsem byla vděčná vysvětlivkám na konci knihy, protože polskou historii a literaturu zdaleka neznám tak dobře, jak autor na čtenářích nárokuje. A stejně jako ostatní komentující se přidám k obdivu vůči překladateli - muselo to být hrozně moc práce, překlad je pečlivý a současně elegantní.
Dal som si s touto knihou načas a aj tak mám pocit, že som jej ho nevenoval dostatok...nespojil som sa s textom, ale že absolútne nie. 4 hviezdy za výbornú prácu s jazykom a preklad, nebyť toho, asi by som sa hodnotenia zdržal.
Nevím, zda bych v „normálním režimu“ měla trpělivost Tworki přečíst. Jazyk je velmi, velmi náročný ale zároveň něžný, hravý, poetický. Nejen autor, ale také překladatel Michael Alexa si zaslouží můj obdiv. Více na https://www.treninkpameti.com/
Tak to je ten druh knihy, který sedne jen někomu. Autor píše zvláštně hravým způsobem, který může zaujmout, pobavit nebo odradit, což se stalo v mém případě. Tak snad někdy jindy budu mít víc trpělivosti.
Poezie v próze a to doslova a do písmene. O válce a smrti poeticky...
Této knížce musíte věnovat dostatek času, soustředit se a náležitě vnímat každé její slovo. Je prostě jiná.
Čtení to rozhodně není snadné. Ale vlastně velmi krásné.
Oceňuji zařazení vysvětlivek, které najdete na konci, jsou důležité. A také přebal knihy, který skvěle koresponduje s jejím obsahem.

74 %
93 %
Sanatorium Tworki
K přečtení románu Sanatorium Tworki (1999) polského spisovatele, esejisty a překladatele Marka Bieńczyka (*1956) mě nalákaly pochvalné recenze a pověst jednoho z nejlepších a nejvýznamnějších děl současné polské literatury; a také krátká esej Milana Kundery Idyla, dcera hrůzy v souboru Slova, pojmy, situace (2014; původně v knize Setkání), kde o románu s nadšením píše. Mimochodem Bieńczyk je překladatelem Kunderových čtyř francouzsky psaných románů a čtyř esejistických knih, Nesmrtelnosti a hry Jakub a jeho pán do polštiny, takže když překládal Setkání, překládal i esej o svém románu...
Ten se odehrává v letech 19431944 v psychiatrické léčebně Tworki na předměstí Varšavy, kde se schovávají před útrapami války mladý básník Jurek, účetní Sonia a skupinka jejich přátel. Za idylou a první zamilovaností Jurka do Sonii se ale skrývá něco docela jiného, co čtenář čím dál víc tuší, ačkoli se o tom nehovoří úplně přímo - krutá realita války a holokaustu... Jak píše Kundera: "...idyla, kterou žili, byla dcerou hrůzy; hrůzy skryté, ale stále přítomné, nepřetržitě číhající."
Tragický příběh je ozvláštněn autorovým stylem plným jazykové hravosti a vynalézavosti, slovních hříček, asonancí, rýmů, citátů, metafor, parodií a aluzí (na některé upozorňují překladatelovy vysvětlivky na konci knihy, na jiné si musí čtenář přijít sám). Autor se pohybuje na tenké hranici mezi krajnostmi idyly a tragédie, čtenář cítí čím dál větší znepokojení...
Četba to byla zajímavá, ale plně mě neuspokojila, autorův styl a jazykovou hravost jsem nedokázal docenit, resp. spíše mi trochu vadil ten rozpor mezi příběhem s tragickými podtóny a jeho poetickým podáním ve stylu jakési - byť zdánlivé - idyly plné odlehčených tónů.