veronika4001
komentáře u knih
Černý kafe
Sophie Loubière
Kniha se zpočátku nečetla moc valně, na překážku mi bylo plno zbytečných postav vsazených do děje, které v něm ani nenašly uplatnění. Na příběh vůbec nenavázaly a nijak se s nimi už nepracovalo, a to je nehorší - získat do příběhu osoby, dát jim jméno a nepracovat s nimi, když čtenář očekává, že s nimi naopak pracováno bude, že jim bude přidělena nějaká role, funkce, činnost, vztahy, nějaká individualita. Jakmile se v příběhu mihla nějaká osoba, už dostala jméno, z něhož ale nic nevzklíčilo a čtenář nevěděl, kam ho má zařadit, k jaké skupině lidí. Nakonec tyto osoby zůstaly samy bez dalšího provázání s textem. Příběh byl delší, což je v pořádku, protože tam bylo více děje, aktuálnosti případu, přistupovaly další a další osoby, další indicie při řešení a nakonec rozuzlení. Co se mi velmi líbilo, a to opravdu oceňuji, byly krátké kapitoly. Vcelku pěkné počtení, kdyby bylo ubráno na osobách, dala bych o hvězdičku více.
Lexikon lektvarů paní Daneové
Katherine Howe
Příběh Lexikon lektvarů paní Daneové mě velice překvapil zaujetím autorky pro historii a zároveň obrodu čarodějnických procesů ze Salemu z roku 1692. Autorka Katherine Howe je zasvěcená vypravěčka s univerzitní znalostí získanou studiem a především doplněnou významnou částí svojí doktorandské práce, pro kterou čerpala ze zdrojů univerzit, knihoven a jiných veřejných a soukromých institucí i fyzických osob. V knize využila skutečných událostí a skutečných jmen, např. všech šest žen souzených a oběšených za čarodějnictví. Rovněž využila opravdových nástrojů a postupů čarodějnických procesů, příběhů a života čarodějnic. Dokonce sdělila, že ke dvěma čarodějnicím (jedné odsouzené, jedné obviněné) v salemských procesech, a to k Elizabeth Howe a Elizabeth Proctor směřuje přímo její rodinná vazba. Dalo by se říci, že sama autorka se zhostila role hlavní hrdinky příběhu, protože příběh je takový zkoumavý a pátravý (skoro mi připadá, že chce až osobně vědět, jak to je). Samotný příběh se odehrává ve dvou časových liniích, což je pozitivum, protože do problematiky salemských procesů by měl být neznalý čtenář uveden. Jakmile je seznámen, pak snadno pochopí touhy hlavní hrdinky - doktorandky po poznání svých předků a po tom, co je spojovalo/spojuje (babička Sarah, blízcí příbuzní, matka Grace) a vlivem poznávání se roztáčí pomyslné kolečko děje magie a jejích symbolik. Klíčem je kniha lektvarů používaná Deliverancí Daneovou a Bible. Obě dohromady pomáhají léčit i uvrhnout do kletby. Příběhy psané na pravdivém základě jsem si oblíbila, protože tady se autor pro svou knihu namáhal studiem, k němuž využíval archivy a výzkumné instituce. Vedle toho příběh tím, že je beletrií, je zajímavý, přitom ale současně splňuje přízvisko naučnosti, tedy čtenáře obohatit o nové (pravdivé) informace. Příběh je beletristicky pro mě nový, velice poutavý, čtenáře vtáhne hned do děje a hlavně - nezanechává otazníky. Čtenář má tak pocit, že se autorka dopodrobna salemskými procesy zabývala, a že ho neodbyla jen něčím povrchním. Kromě toho, a to mě zaujalo možná nejvíce, příběh vysvětluje, že středověké čarodějnice se od čarodějnic tak, jak si je představujeme my, liší tím, že mají na koštěti ve slámě zapíchnutou svíčku a pozor nemají kočku (prý je s čarodějnicemi spojené jiné zvíře, často žlutý kanárek). Každopádně zajímavé a poučné právě proto, že autorka pracuje s historiografií a je vidět, že si s knihou dala hodně práce. Chtěla bych si přečíst ještě jedno její dílo, a to Posedlost.
Proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet
Sherry Argov
Knihu jsem celou nepřečetla. Není to tím, že by mě nebavila, ale tím, že jsem četla její předchozí díl Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč, který jsem vyhodnotila jako postačující. Pokračující kniha Proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet hodně z té první přejímá (a to doslova!) a já se cítila tak trochu ošizená. Kromě toho už jsem neměla potřebu se potvorami nadále zabývat, protože vše už bylo řečeno v díle prvním.
Kapesní průvodce po muzeu a muzejnictví
Jiří Žalman
Kapesní průvodce po muzeu a muzejnictví má svůj odrazový můstek v Příručkách muzejníkových od stejnojmenného autora. Tato kniha je vedena méně formálně až hravě, a přesto velice naučně a zodpovědně, neboť je zde zvídavá mladá muzejnice, která autorovi publikace klade dotazy k vedení muzea a sbírkovému fondu. Autor zde nepřímo klade důraz na pečlivost a zodpovědnost, neboť vystihuje životní situace, které v muzeu a jeho soukolí mohou nastat a ty slučuje s aplikací muzejního zákona a dalšími právními předpisy. Jeho odpovědi jsou tedy primárně vedeny dlouholetou praxí a muzejním zákonem, který interpretuje a tímto upozorňuje nejen na jeho smysl, ale také na jeho další možné interpretace (chápání) a chyby, které jsou s tím spojeny.
Dějiny českého a československého práva do r. 1945
Karel Malý
Tato skripta si pamatuji. Zaměřovala jsem svoji pozornost na letopočty a pak jsem v tom měla zmatek. Nicméně z hlediska kvality a odbornosti nemám, co bych vytkla, je to kniha obšírného rozsahu, a to takového, jaký musí studenti právnických fakult pojmout. Pojednává nejen o tom, co je dohledatelné v jiných skriptech či knihách dějin obecně, ale je užší a vyhraněná na téma (polytéma) právo, a to je to, co se mi na ní líbilo nejvíce. Chtěla obsáhnout celé téma; tím nemám na mysli hloubku, ale šířku. Učebnice není monografií nebo katalogem či sborníkem článků. Byla nebo stále je skriptem pro studenty magisterského studia na právnických fakultách a snad bylo účelem je zasvětit do všeho podstatného z pohledu českých a československých právních dějin.
Nové jevy v právu na počátku 21. století - sv. 3 - Proměny veřejného práva
kolektiv autorů
Tento díl mám, patřil mezi doporučenou literaturu na rigorózní zkoušku. Jedná se o polytematické zpracování právních odvětví veřejného práva. Ze správního práva, kvůli kterému jsem si knihu kupovala, tam byly poměrně zajímavé články. Knihu jsem prolistovala celou, ale vzpomínám si, že jsem ji moc nechápala, totiž byla celkově složitě napsaná, takže jsem si ji musela překládat do řeči, ve které jsem pochopila podstatu a smysl. Četla jsem ji dlouho, odstavec za odstavcem, který jsem zvlášť ještě znovu pročítala a přitom se utvrzovala, zda a nakolik mu rozumím a co tím autor chtěl říct. Kniha mi dala trochu zabrat, protože jsem si ještě po stranách musela vyhledávat další a další předpisy, na které články odkazovaly nebo je zmiňovaly, ale pak se k nim už nevracely. Nicméně kniha stála za to.
Správní právo
Dušan Hendrych
Tento výtisk již dávno není aktuální. Píší se stále nové a nové učebnice správního práva, mající přízvisko "Obecná část" a skripta vydaná v minulém roce jsou už překonána. Neustále zjišťuji, že obecná část správního práva obnáší vše, co již průkopníci správního práva vybádali, zjistili, teoretickými i praktickými dovednostmi a zkušenostmi podložili. Neustále se opakuje to, co je již dlouhou dobu známo. Jistě, není to monografie, ale přece jen se domnívám, že by autorský kolektiv mohl přijít ke studentům s něčím novým, něčím, co by obecná část zahrnovala a přesto by to ještě nebylo tolik známé. Jde o novost. Už několik desítek let se neustále opakuje, a to dokonce ve stejném pořadí, stejná materie. Novost a přesto hluboká probádanost. To mi v současných učebnicích správního práva chybí. Přesto dávám plné bodové hodnocení, protože učebnice do správního práva od C. H. Beck jsou tradicí.
Právní dějiny
Ladislav Vojáček
Velice rozsáhlá kniha právních dějin Evropy, Asie, Ameriky a dalších kontinentů. Kniha je široká svým pojetím, ale do hloubky, zdá se, nepracuje, takže když bych se zajímala o určitou historickou etapu konkrétní země, kniha by posloužila jako vodítko, ale nikoli již jako vyčerpávající informace. Na druhou stranu je to dobře, kniha má sloužit svému účelu a pokud jím bylo seznámení studentů s dobovou právní problematikou organizace veřejné správy a státní moci vůbec, pak kniha v této koncepci je dostačující a snad i vyčerpávající.
Příručka muzejníkova. I, Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích
Jiří Žalman
Příruček už je celá řada a dokonce existují i jejich nástupkyně (v podobě ne-příruček). Příručky radí nejen muzejníkům, co je sbírkový předmět, jak na něj nahlížet, co je sbírka a jak o ni pečovat, co je akvizice, jak se člení evidence, jak odepisovat sbírkové předměty apod. Velice naučné a pro správce muzeí/galerií užitečné.
Velký anglicko-český slovník I. A-M
Břetislav Hodek
Prý se dnes už moc nepoužívají. Možná to je pravda, neboť technologie v podobě internetu si žádá dobu a doba si žádá technologii, a to stále vyspělejší, výkonnější a méně uživatelsky i časově náročnou. Že je to povídání kruhem? Ano, společnost a technický pokrok. Jenže ani toto mě neodláká od fyzických knih, zvláště od těch, které popadnu a můžu si v nich něco vyhledat. Tyto knihy neexistují samy o sobě a vždy musí mít u sebe další, ještě minimálně jednu knihu, nebo sešit, papír a tužku. Ano, jedná se o slovníky, které jsem v době jazykové přípravy nedala z ruky. Stále je mám, jsou to skvosty a velice rozsáhlé, což předvídá pracnost jejich autorů ... a až někdy nebude fungovat technologie a všichni kolem budou naříkat, že nejde internet, mám co vzít do ruky pro případ, že mě zase popadne chuť překládat si anglicky psané knihy.
Správní věda - Teorie veřejné správy
Dušan Hendrych
Správní vědu - teorii veřejné správy považuji za obecný přídatek k vysokoškolským skriptům do Obecného správního práva, kolektivu věhlasných především českých autorů. Některé knihy jsou osvěžující a přitom mají takový ten naučný temperament a sklon vysvětlit to, co je třeba a pak v tichosti odejít, a to ostatní v detailnějším pojetí přenechat jiným knihám, třeba monografii, které se dostávají až za hranici chápání v obecných, nebo obecně seznatelných pojmů. Po takových knihách, uvádějících do tématu, je svěží vzduch, neboť mnohé je vysvětleno a vy si můžete vykasat rukávy a jít do práce, tedy do další, rozsáhlejší a více prejudikované literatury. Páni, takové knihy... To je spouštěč!