veronika4001 komentáře u knih

Neuvěřitelná spisovatelka, která mě vždy dostane do kolen. Její díla, ať již série thrillerů, nebo samostatné thrillery (romantický žánr jsem u ní ještě nečetla) jsou opravdu skvělá a bezpochyby vygradovaná do nejtenčího detailu, přestože thrillerový a detektivní žánr obvykle postrádají hloubku na úkor psychického prožívání, analýzy funkčně tělesných procesů, napětí, mrazení v zádech a očité i jinak smyslově vnímané situace nebo vnitřně očekávané i mimosmyslově získané situace (informace). I v této knize se čtenářka snadno vžije do role hlavní hrdinky a fandí ji, i když ne vždy a ne zcela s jejím rozhodnutím souhlasí, přesto se s ní vždy vnitřně ztotožní a přijme ji za svou, tedy za svou osobnost, za svoji vůli, se společností a atmosférou, kterou hlavní hrdinka spolu s dějem přináší. Ta s sebou nese vždy temné stránky života v podobě příbuzných, blízkých, přátel, nebo bývalých lásek a milostných spletitostí, které postrádají psychickou normalitu, resp. osob, kteří trpí psychickou nevyvážeností (abnormalitou v podobě psychického nedostatku nebo přebytku). Lisa Jackson si umí vyhrát s lidskou nápaditostí a fantazií v prostoru, který příběh nabízí. A tento prostor byť vypadající omezeně, nakonec rozšíří o osobu vraha, který je zpočátku nepatrný, ale který příběh nakonec rozvětví o dvě nebo další dekády dál. A ta neurčitost a přitom upřímnost a pravdivost v neurčitosti má teprve tu pravou "požehnanou" sílu.

1 26.09.2020

Lepší knihu o živých mrtvých jsem nečetla. Výborný nápad upoutat tématiku zombií světovou válkou a dát je jako hlavní a vysoký kalibr v boji o přežití. Evropský, asijský, americký kontinent, různé státy, stejný problém. Nákaza v podobě viru se šíří dál. Hranice států a demarkační linie neplatí. Zpočátku chtějí lidé z místa odjet, neví kam, snad na sever, kde je zima a větší šance na to, že živí mrtví umrznou. Bohužel, neděje se tak. Vymýšlí se zbraně, jak zombiím nenávratně ublížit, usmrtit je. Nedaří se. Jsou to chytří tvorové, přemýšlí jak lidé, vyvíjí se. Někde se objevují i quislingové, těžko je rozeznat, následky jsou ale stejné. Usmrcují kousnutím. Všichni "Z". Pokousaný chlapec, uprchlíci, malá holčička s odtrženým obličejem, lékař transplantující srdce infikované virem, matka odvádějící dítě do školky, rodina zaklíněná v autě zapadlém v bažině, turistka, vojáci, vysocí zástupci států... Ti všichni a ostatní před svým nakažením v obavě o svůj život utíkali. Bylo zde něco, co se masově šířilo, něco, co likvidovalo. Oživlé mrtvoly. Vyvalené oči, napřažené ruce, šourající se, mručící... Samotní, ve skupinách, masově. Zpráva je napsaná skvělým reportážním jazykem. Nemohu uvěřit, že nebyla sepsána na základě skutečných událostí. Jak to Max Brooks mohl vymyslet? Slovo od slova, souvětí, příběh, děj jako součástky vše zapadá, vše je jednolité. Neuvěřitelné. Příběhy, které svazuje zpráva jsou zcela objektivisticky zpracovány. Vyvolávají představu uskutečnitelnosti, to, že ten příběh se stal a osoba coby přeživší vypravěč jej prožívala. "Strach je nejcennější komoditou ve vesmíru." To je světová válka Z.

4 20.09.2020

Stylisticky jsem věděla, co mám očekávat, protože temný otec Dan Simmons je pro mě osvědčená volba. Ohně z ráje mě překvapily velkým výběrem bohů a bohyň v dějinách Havajského souostroví. Přiznávám, že se mi to ze začátku trochu pletlo, ale žraločí muž mě zaujal nejvíce, snad proto, že v příběhu mu byl dán větší prostor v projevu než ostatním, ze kterých byl jen nepopsatelný strach, takže se dalo očekávat, jakou funkci bude žraločí muž mít. Příběh rozvinul moji představivost a vyvolával dojem nadčasově převyprávěných mytologických příběhů a bájí. Skutečnost, že celý příběh byl vymyšlen byla známa již na začátku, kdy autor užil dvou časových a dějových linek (současnost a doba, v níž žil Mark Twain). Nejprve mizí lidé, pak je nalezena v golfové jamce useknutá ruka, vytvoří se puklina ve zdi, která odkryje dlouhý tunel. Deník tetičky Loreny Stewartové, zvané Kidder, tomu jen přihrává, neboť vypráví tentýž příběh, který prožívá hlavní hrdinka Eleanor. Časová reálie s Markem Twainem a tetičkou Kidder v hlavní roli se začíná prolínat se životem Eleanor Perryové. Jednotícím bodem je Velký ostrov na Havaji.

2 16.09.2020

Na začátku jsem si myslela, že kniha je hororovým žánrem, ale není tomu tak. Jde o životní příběh hlavní hrdinky Ellen Rimbauerové, jehož základní doménou je sexuální náruživost a zneužívaní (především) žen. Na mnoha místech mě Ellen překvapuje svojí vnímavostí, zaujatostí pro spravedlnost, ale také zrcadlem chladnosti a chuti po odvetě. Žena je zde popisována jako bytost, která se svému manželovi a jiným mužům ve všem podřizuje; podvoluje se jejich sexuálním touhám, choutkám, přitom si nemyslím, že sex by byl pravým účelem. Tím hlavním a snad jediným účelem sexuálního chtíče muže je jeho nadvláda nad ženou. Autor pod pseudonymem popisuje sexuální úděl ženy, sexuální rozkoše s manželem, její služebnou a s manželem a služebnou dohromady. Ellen, stejně jako ostatní ženy jsou sexuálně zneužívány hlavně jejím manželem Johnem Rimbauerem. Sexuální chtíč a náruživost. To je to, oč se v knize jedná. Nikdy by mě nenapadlo, že budu číst knihu o tom, jak to bylo s pohledem na sex v letech 1907 až cca 1928. Na několika místech je kniha hororově laděná, ale hororový žánr to rozhodně není. Pocit strachu a mrazení v zádech kniha nenavodila, což mě v tomto případě nevadí, protože příběh je svěží, zajímavý a poutavý, i když jinak, než jsem očekávala. Rozhodně nelituji, že jsem knihu přečetla, bylo to pro mě něco jiného, něco, co mi možná chybělo v repertoáru přečtených knih, nebo knih, které mám přečíst. Knihu hodnotím poměrně vysoko. Proč? Zaslouží si to.

1 06.09.2020

Kniha Domov od Matse Strandberga mě oslovila. Nejedná se o psychologický horor, ani thriller, spíše o klasický horor, jehož děj se odehrává v individualizovaném prostředí. Hororový začátek je pozvolný, využívá prvků nadpřirozena, tajemna, napětí, vyvolává pocit strachu a u mě v případě posledních 40 stran pocit děsu. Mats Strandberg zapojuje lidskou fantazii a schopnost představivosti a hravosti; tím propojuje existenci nadpřirozených sil s lidskými schopnostmi a povahou, např. pohybující se stíny, přesouvající se skvrna, démon, který je schopen převzít nadvládu nad lidským tělem a mluvit běžným jazykem. V hororové extenzi, v žáru nadpřirozena, v myšlence zabývat se ďáblem a v jeho pojetí spočívá klad celého příběhu. Ze začátku se příběh odehrává ve dvou dějových liniích, jednak ze života Joela a jednak ze života domova v Tallskugganu. Obě od sebe odtržené (poté pozvolna přibližující se a nakonec propojené) dějové linie považuji za nedopatření, protože pro zajímavost knihy a tedy žánru, který chtěl Strandberg v příběhu představit, by bylo zajímavější, kdyby se Joel objevil až v příběhu vztahujícím se k domovu v Tallskugganu. Myslím si, že pestrá drogová minulost Joela není pro koncepci tohoto hororu nijak důležitá, naopak si myslím, že důležitější by bylo, kdyby byla více propracována psychika postav, tedy to, jak situaci jednotlivé osoby vnímají, jaké je jejich psychické rozpoložení, uvažování, očekávání, jejich naplnění/nenaplnění, vnitřní rozbroje, zvažování možností v situaci. Autor se tedy měl více zabývat duševním světem obyvatel domova, vždyť se jednalo o hospic pečující o staré nemocné občany stižené zejména duševními poruchami, včetně stařecké demence, kterou tyto poruchy často provázejí. V tom spatřuji tolik materiálu k použití, vždyť tento na první pohled ponurý svět může být v příběhu tak barevně pojat. Vždyť smyslové vnímání je opatřeno takovou dávkou představivosti, obraznosti a prostoru, v nichž se mohou všechny tyto funkce projevit. Tolik by si to zasloužilo více pozornosti, větší hloubku včetně propojení všech stařeckých nemocí a změn osobnosti s realitou. Ta je v příběhu trochu odtržená, proto má-li se jednat o posedlost ďáblem, zcela evidentně by přišly vhod prvky (výrazy) z psychiatrického prostředí, které by byly promíchány s ďáblovým poselstvím. Používala bych třeba iluzí. Patří ďábel do reality, nebo do iluzorního světa?
Je to výborný příběh s vlastnostmi hororu, myšlenka, že horor bude uvržen do prostředí starých a nemocných lidí je skvělý nápad, koncepce začátku i konce příběhu je absolutně dovršená. Posledních 40 stran knihy jsem dočítala v sobotu večer (za tmy), což nevím, zda to byl dobrý nápad (za iluzorní existence pohybujících se stínů v knize a skutečné existence naštěstí nepohyblivých stínů u mě v pokoji). Tolik pro slabší povahy. Na druhou stranu, kdybych věděla, že v této téměř končící fázi knihy bude Mats Strandberg v příběhu vykreslovat pohybující se stíny, sedící stíny, plíživé stíny, o to více bych se nechala strhnout četbou a donutila bych se knihu přečíst. Knihu doporučuji. PS: "Něco tam je, něco co nevidíte, ale co vidí vás."

5 30.08.2020

Od počátku kniha poskytuje mrazivý příběh a tedy něco, s čím se u knižních hororů málokdy setkávám. Zcela kontinuální mrazivost, napětí, psychické drama vyúsťující v zápletku, nepřetržitý strach z pohybů, zvuků, stínů, nehmatatelného cosi, co je mezi třemi lidmi. Něco, co skrývá identitu, má ji vůbec? Těžko říci, na zemi později předvídavá silueta postavy chlapce tomu naznačuje, ale panická až fobická hrůza, všudepřítomný strach z něčeho, co z podzemí jako slupky ožívá, oznamuje něco jiného, něco, co je zapotřebí prozkoumat, něco, co záhadu vysvětlí a ozřejmí. Kniha je čtivá, má v některých pasážích strhující účinky, zařadila bych ji mezi psychologické horory, neboť to mrazivo, napětí a zákeřno vyplouvá na povrch z lidské psychiky prostřednictvím jejího obyčejného vnímaní a naší fantazie. Knize ubírám jednu hodnotící hvězdičku, a to proto, že se mi spíše zdá, že skvělý rozjezd na začátku je někdy uprostřed trochu utlumen. Myslím si, že v hororech není nikdy strachu dost natolik, aby ho bylo nutné brzdit. Naopak si myslím, že když se napětí, mrazení v zádech a další polytématické vlastnosti psychologického hororu vyskytují hned na začátku, mělo by se v tom pokračovat a postupně je gradovat. Začátek mi připadá hodně vygradovaný, což označuji za přínos, ale poté jde stupnice směrem dolů a když zbývá cca 100 stran do konce, eskaluje se děj zase nahoru. Pečlivě propracovaná psychika hlavních postav a její vnímání v kombinaci s vnějším světem s typicky severským zpracováním. Doporučuji a těším se na další (stejné, snad i děsivější) knižní horory.

6 25.08.2020