Velká Feferona komentáře u knih

Solidní řežba.
Při čtení jsem měla nespornou výhodu toho, že JFK není žádná moje srdcovka (na to se na projektu podílelo až příliš mnoho lidí) a na tom, jestli bude některá postava žít nebo umře, mi nijak extra nezáleží.
Ale jedno po druhém: hned na začátku jsem chvíli nevěřícně kulila oči. Mám k smrti ráda Pulp Fiction i Quentina Tarantina, ale Mazaný králíček!? A podaný tímhle způsobem? Seriously?
Bohužel, pokud se chci vyhnout spoilerům, nemůžu být úplně konkrétní, takže jen tak obecně: čte se to vcelku dobře, najde se i pár slušných hlášek a je to velmi - velmi - krvavé. Což samozřejmě nevadí, pokud to není na újmu ději, který se ale tady mezi těmi potoky krve, hromadami těl a výbuchy občas trochu ztrácí.
Co se rozuzlení a onoho restartu série týká, budu zlá a napíšu pouze tolik, že něco podobného se mělo udělat už několik dílů zpátky. Ušetřili bychom si pár hodně rozpačitých výkonů.
A ještě poznámka na závěr:
Pokud to chápu správně a mělo se jednat minimálně o uzavření určité kapitoly JFK, dere se mi na mysl jedna věc.
A to bylo jako ono? Mám vtíravý pocit, jako by to končilo dřív, než to vůbec stihlo pořádně začít. A (ať už jinak sýčkuju sebevíc) to je přece jenom škoda. V průběhu času se objevilo několik velmi zajímavých nápadů a slušně našláplých, byť nedotažených zápletek, které teď co? Nejspíš vyšumí do ztracena. Nejspíš nebudu jediná, kdo si připadá trochu podvedený.
Měla bych toho na srdci ještě víc, ale tenhle komentář je už tak delší, než by bylo zdrávo. Každopádně, abych nekončila žalozpěvem, ještě poznamenám, že už jsem se pustila do dalšího, a zatím to vypadá DOST dobře.

P.S. Dala bych čtyři. Pět dávám především proto, že se mi zdejší hodnocení zdá nespravedlivě nízké.

2 19.01.2018

Efektivní brutalita. Jako když vyšije.

Ale ne, vážně: knihy ze zásady posuzuji jedině podle kritéria baví - nebaví. A tohle bavilo. Hodně.

Je to naprostý úlet, to samozřejmě, ale zároveň je jasné, že pan Kopřiva velice dobře ví, co dělá. Nejsou tam žádná hluchá místa, všechno šlape a každé slovo plní svůj účel. Nemám dost superlativ pro způsob, jakým zachází s češtinou. Naprosto brilantní.

Nicméně ten konec (tím myslím úplný závěr) je tak trochu WTF a navíc nedokážu ocenit zdaleka všechny popkulturní odkazy (což je samozřejmě jenom můj problém), ale i kdyby to snad stačilo, stejně bych fyzicky nebyla schopná dát jiné než nejvyšší hodnocení. Protože jsem to četla už pětkrát. A protože je to jedna z nejzábavnějších věcí, co jsem kdy četla.

11 15.12.2017

No… jako dobrý, ale kdybych stála o červenou knihovnu, přečtu si něco od Bertrice Small (nebo jak se jmenuje). Trochu se tím vymknu zdejšímu veskrze pozitivnímu hodnocení, ale pro mě je to jeden z nejslabších JFK – ale ne co do kvality zpracování, ale spíš obsahu.

Abych předešla nedorozuměním, rovnou říkám, že nejsem úzkoprsá a ani v nejmenším mi nevadí, když se v knížkách souloží. Dokonce by se dalo říct, že je to právě naopak, Kotletova Příliš dlouhá swingers párty (zdravím do Bruntálu) je jedna z nejzábavnějších věcí, co jsem kdy četla. Problém je v tom, že tyhle věci se musí umět. A zatímco František Kotleta (Long Live the King) zachází s erotikou ve svých knihách se samozřejmou lehkostí, u Francové je tomu přesně naopak. A když asi v polovině textu začne používat ich-formu… já nevím, na mě to v první chvíli zapůsobilo, jako když přejedete nehty po tabuli.

Ale abych jenom nehaněla… v druhé polovině to přece jenom nabere spád, čímž se celkový dojem přece jenom trochu zvedá. Když si odmyslím ta psychosociální dramata a pindání o ničem, je tam i pár kousků standardního JFK děje, a ten - pokud už se tedy vyskytne - je celkem ucházející.

Jako nesporné plus beru to, že Soumrak Camelotu jsem na rozdíl od předcházejícího dílu aspoň dokázala dočíst. Není to nic moc, to připouštím, ale zjevně by mohlo být ještě hůř. Pokud do příště vyřadí ty pocitové hovadiny a ich-formu (jakkoli tomu ani na okamžik nevěřím), třeba by se mi to jednou mohlo i líbit. Přinejmenším tomu nemůžu upřít určitý potenciál. Dvě hvězdy dávám proto, že jednu jsem dala Vrbenské (teď si honem nemůžu vzpomenout za co vlastně) a TAK strašné to přece jenom nebylo.

2 02.11.2017

Tak jo: nic jsem od toho nečekala. Vůbec nic. Dokonce jsem měla chuť jít rovnou na další, když jsem viděla ten název, protože pana Vegu mám ráda snad ze všech kovářovských charakterů nejméně a westerny (jedno jestli knižní nebo filmové) taky nijak moc nemiluju, ale tohle bylo... prostě boží.
Předně si myslím, že autor udělal velice dobře, když celý ten vědecko-fantastický cirkus nechal stranou. Jistě, děj z něj vychází, ale jinak je to příjemně komorní (jen mi trochu chyběl drahoušek Xaverius, ale to je čistě otázka mé osobní preference - jsem ostatně přesvědčená, že jeho přítomnost by kvalitu knihy nijak nevylepšila, spíš naopak).
Tím chci říct, že Vincent Vega by naprosto s přehledem obstál jako samostatný román a vůbec by svému stvořiteli neudělal ostudu. Je to totiž minimálně stejně dobré jako Koniáš, blahé paměti.
Jsou tam některé velice vytříbené charaktery, je to psané velice příjemnou češtinou, barvité a má to spád, ale přitom to není chaotické (což u JFK vůbec není samozřejmost). Bavila jsem se od začátku do konce a navzdory úvodním rozpakům mě ani na chvíli nenapadlo knihu odložit, jakmile jsem jednou začala číst.
Nemám k tomu výhrady, prostě nemám. Kéž by byly všechny díly JFK TAKHLE dobré...

5 15.10.2017

Moje první reakce krátce po rozečtení vypadala asi takhle: Při Trůnu, stíhačky? Už zase!?
Ten začátek je opravdu nesmírně nablblý a co je ještě horší, ani symbolicky se nesnaží navázat na předcházející díl. V historii JFK by to nebylo poprvé, ale tady to působilo vyloženě jako pěst na oko.
No nic. Po rozpačitém úvodu to chvilku jakžtakž šlapalo, vybuchující ryby pobavily, ale... já nevím, snad je to tím námětem, který je pro mě osobně zoufale neatraktivní.
Navíc mi to urputné honění rozsahu neodbytně evokovalo mé vlastní psaní absolventské práce pár let nazpátek. Když mě už asi po sedmé (resp. po sedmém dialogu, tak naprosto dementně zbytečném, až mi způsobil bolení zubů) napadlo, že bych se na to mohla vykašlat a jít na další, usoudila jsem, že na něco takového je můj život přece jen příliš krátký.

1 hvězda za lemrouchy.

4 11.10.2017

Tak nakonec to nebylo tak strašné, jak napovídal první dojem. Tak dobré jako Vincent Vega nebo Odplata to není ani omylem, ale má to určité kvality, které celkový dojem dost zvedají.
Samotný JFK je zajímavě maniodepresivní (příjemná změna), potěší zmínka o Iron Maiden... ale abych jenom nechválila: určitě by nebylo na škodu, kdyby si autor víc si pohrál s detaily, místy je to málo živé a zbytečně zkratkovité, nepropracované. Vynikající kniha zkrátka vypadá jinak. I přesto je můj dojem poměrně dobrý, sedlo mi celkové ladění.

3 05.10.2017

Eisenhorn - všechny tři knihy - jsou podle mého názoru asi to nejpropracovanější a nejplastičtější, co bylo z Wh40 zatím přeloženo do češtiny (zatím nepřeložené tituly nemůžu hodnotit, protože jsem moc líná, než abych to louskala v originále).

Uf, ani nevím, kde ten chvalozpěv začít.

Má to spád, pěkně ucelený děj (není to chaotické, jak knihy z tohoto univerza někdy bývají) a nesmírně působivou atmosféru... Na tomto místě nemůžu nezmínit PC hru stejného jména, se kterou jsem rovněž měla tu čest a která je sice daleko horší, ale právě atmosféra je to, co se jejím tvůrcům při vší bídě přece jen podařilo jakžtakž vystihnout.

Ale dál: postavy jsou daleko propracovanější, než bývá zvykem (Alizabeth zpočátku trochu rozčiluje, ale dá se to vydržet) a co se týče Eisenhorna samotného... no, úplně mě uchvátil. Skoro jsem litovala, že to o čem právě čtu, není skutečně a nemůžu se za něj provdat.
(...)
Mohla bych takhle pokračovat ještě velmi velmi dlouho, ale myslím, že má hlavní myšlenka je zřejmá. Sto procent, naprosto suverénně.

2 22.09.2017

Jedním slovem: strašné. Opravdu. JFK beru postupně a samozřejmě: některé jsou slabší, jiné lepší, pár opravdu výborných, zábavných, ale tohle je první díl, který jsem nedokázala dočíst do konce. Vzdala jsem to někde kolem první čtvrtiny a šla na další a opravdu nemám pocit, že by mi něco uteklo. Je to strašně nepřehledné, kostrbaté a v jádru nesmírně nudné... hraje si to na umění a to je něco, co u JFK vážně nepotřebuju. Nebrat.

P.S. O co je Vrbenská horší, to lepší je hned následující díl ;-)

4 02.09.2017

Už je toho trochu moc. Tedy, až takový průšvih to nebyl, četlo se to celkem svižně a to všechno, ale už je to takové nějaké příliš rozvětvené. A skutečně to JE jenom příprava na poslední díl. Dávám hvězdu navíc za Lucifera.

22.07.2015

Já bych se k tomu nestavěla až tak nekriticky. Rozhodně to není tak kulervoucí jako první díl, ale ten kvalitativní pokles není tak výrazný, abych tomu tu jednu hvězdu sebrala. V určitém ohledu je to skoro stejně výborné jako první díl, to jistě... ale fakt je, že že ten závěr je tak trochu úlet a poněkud kazí celkový dojem.
Každopádně, třetí si určitě přečtu a moc se na něj těším.

5 18.04.2015