toulava
komentáře u knih
Vězni času
Petr Jagoš
Velikost knihy je tak akorát do batohu nebo kabelky, tím její výhoda končí. Příběh přeskakuje od konce k začátku a pak probíhá někde mezi tím. Za půlkou knihy zjistíte, co se děje a proč se to děje. Začátek knihy pro mě byl jako studená sprcha, jako bych snad nečetla ani knihu v českém jazyce mnoho slangových výrazů a úděs z toho, že někdo jen tak pobýhá po cizí krajině. Později se to už zlepšuje a stejně jako hlavní hrdina se rozkouká i čtenář. Nakonec, ale většina věcí zůstává nevyřčena.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Přečteno jedním dechem. Backmanův styl psaní a přemýšlení o příbězích mi sedí. Mluví o důležitých tématech schovaných i za "bizarním" chováním Britt-Marie. V knize klade spoustu otázek o životě, a dává najevo, že ne vždy je všechno tak jak vypadá. Někdy je tak lepší nesoudit knihu nebo člověka podle toho jak se chová nebo jak vypadá a trošku se zaposlouchat či začíst do toho, co nám chce říci. Až ke konci mi došlo, že má Britt-Marie roli už v předešlé Backmanově knize Babička pozdravuje a omlouvá se. A takhle nám dovoluje vidět ji trošku v jiném světle.
Město čarodějů
Jiří Mazurek
Abych neprozrazovala víc než je nutné. Kniha má slibný zážitek který vás chytí a nepustí. Jen konec už pokulhává jako oslík na pouti pouští.
