stju komentáře u knih

Už jako malá jsem měla ráda knihy pro dívky od Heleny Šmahelové, ale "Žena roku 1900" se stala mojí nej... knihou nejen od této autorky. Přestože všechno už tu bylo napsáno, musím za sebe dodat: moje nejvíckrát čtená kniha, moje nejlepší odreagování, když mi není dobře, a Růžena-moje nejmilejší a nejopravdovější hrdinka.
(pro 5219- Opakovaně jsem četla, že tento román je inspirovaný deníkovými zápisky autorčiny matky. Dále jsem zjistila, že by místopisné údaje v knize měly odpovídat Chrudimi-ačkoliv nikde není název města zmíněn- kde po smrti obou rodičů Šmahelová žila u své babičky. Takže se mi nabízí inspirace babiččiným osudem... )

9 19.07.2017

Kniha mi připadala chaotická, samotný příběh křečovitě a nějak nuceně napínavý, líčení erotických nebo brutálních scén se mi zdá účelové, spíš jen jako snaha o zvýšení diskutabilní atraktivity příběhu. Hlavní hrdinka Erika mi byla nesympatická, je sobecká a bezohledná. Tím spíš je těžko uvěřitelná její náhlá změna v závěru knihy, kdy se mění na chápavou a dokonce milující matku. Stejný problém mám i s postavou Jakuba a Bohdana. Už jen spíš úsměvná je chyba ve jménech, když na str. 188 se Šárka a také její matka jmenuje Konečná (Sára pro změnu není Tomanová, ale Poláková) a na konci knihy (asi od str.309) je překvapivě Poláková-trochu mě to zmátlo…

3 19.07.2017

Aktuálně mě tato kniha moc trápí, protože vím, že jsem ji měla, milovala jsem krásným a pochopitelným způsobem vysvětlené jevy v přírodě, ale teď, kdy mi do ní dorostl vnuk-nemohu ji najít. Moc mě to mrzí a stále věřím, že ji objevím...
22. 8. 2017-kniha objevena, samozřejmě tam, kde jsem stokrát hledala...

6 16.07.2017

V době mých studií byl časopis Mladý svět mezi studenty velmi oblíbený a tedy i v něm na pokračování vycházející kapitoly budoucí kuchařky. Já jsem si je, asi jako mnoho jiných, dokonce vystřihovala. Proto i vydání celé knihy se setkalo mezi mladými lidmi s velkým nadšením. Knihu jsem pro inspiraci otevírala i v době, kdy už jsem dávno nebyla studentka, ale měla jsem vlastní domácnost-z nostalgie, ale i pro radu. Na rozdíl od současnosti byl tenhle typ kuchařské knihy ve své době dost neobvyklým nápadem. A protože v mé knihovně přečkala všechna stěhování, otevřela jsem ji i dnes po 38mi letech a Péťa Vařič mě baví stále.

4 16.07.2017

Na této knize jsem se sama na sobě (bez původního záměru) přesvědčila, jak funguje reklama. Poprvé jsem knihu četla ihned po vydání na základě informací o jejím vzniku-a dost mě zaujala. Tento týden jsem si ji půjčila znovu (ráda se vracím k ověřeným titulům)-a co se nestalo-kniha mi přišla neskutečně nudná, ufňukaná, v zásadě nic neříkající. Ani styl autorky se mi nelíbil. I v knize psané formou deníku bych čekala zajímavé momenty a ne jen pouhé zápisky co, kdy, kde. Navíc šifrováním jmen a míst byly zápisky až nesrozumitelné. Ale pořád jsem četla a čekala, že to zajímavé, co si pamatuji, přijde. A nepřišlo...

1 08.01.2017

Sice jsem knihu ještě nedočetla, ale vzhledem k tomu, že ji nemám v ruce poprvé, ráda se k oblíbeným knihám vracím, hodnotím ji jako jednu z mých stálic. Na ni nejvíc oceňuji to, co bylo tak výrazné ve filmu-dělení knihy na kapitoly podle příběhů jednotlivých spoluvězeňkyň. Nemyslím si, že film předčil knihu, ale spíš měli tvůrci filmu šťastnou ruku při obsazování jednotlivých rolí a knižnímu příběhu neublížili.

5 15.08.2015

Tuto knihu jsem četla před několika desítkami let-jako trhák se půjčovala na koleji. Ráda bych si ji přečetla znovu, ale ani v městské knihovně ji nemají. Škoda, zajímalo by mě, jak by se mi nyní líbila.