Sisssi komentáře u knih
Zajímavá kniha, jen ten název je takový zavádějící. Kniha je daleko víc o tom, že naše temné stíny, bolesti a traumata jsou s námi stále, až do konce života, neustále se s nimi nějak vyrovnáváme, než o tom, že "máme na vybranou", to už je jen taková hlavu oblbující berlička.
Knižní edice má opravdu pěknou úpravu, láká ke čtení, ale to je na ní také to jediné pozitivní. Jinak je to blábol nad blábol, překlad je bohužel také špatný. Krásná ukázka toho, že je třeba mít od svého badatelského tématu odstup - a anorektička od anorexie prostě odstup mít nemůže.
Není to Dendera, není to Luxor, je to Abúsír. Není to Tutanchamon, Ramesse, ani Amenhotep, jsou to pro většinu z nás anonymní sluneční králové 5. dynastie. Zkrátka počátky, které nejsou tak známé, tak opulentní, ale přitom stejně zajímavé, jako jejich turisticky vděčnější sourozenci. Krásná kniha.
Příjemná jednohubka.
Takhle to dopadá, když člověk skáče od jednoho tématu ke druhému, aniž by se hlouběji ponořil alespoň do jednoho. ZJistil by, že ty unikátní a jedinečné a nikde jinde se neopakující zvláštnosti jsou třeba celkem běžné, že spousta závěrů je založená na chybné úvaze,... Pro mě je záhadou, proč někdo plýtvá svým drahým časem na vytváření podobných knih? No není to škoda a nevyužitý potenciál?
Je úsměvné, jak se autorka snaží bořit zažité mýty o ženách a ženství a přitom místo nich předkládá své vlastní. Být feministickou bojovnicí je stejně zoufalé a bezútěšné, jako být hysterickou zelenou vdovou.
Občas mi to nekritickým nadšením a oslavováním připomínalo doby minulé, rovněž některé překlady ze slovenštiny nebyly nejpovedenější, ale jinak oceňuji hlavně zmínění některých málo známých žen, mnoho těch slovenských je v našem prostoru zcela neznámých.
Bilibinovy ilustrace jsou prostě nej!
"Pohádku nestačí jen zlomit. Je třeba ji roztříštit." - nic takového jsem v knize bohužel nenašla. Spíš mi to připadá, že jedno klišé (krásná, hodná, pasivní dívka je za tyto ctnosti odměněna svatbou s princem) bylo nahrazeno druhým (člověk je absolutním pánem svého života a nic pro něj není nemožné). Jako extrém mi připadá jedno i druhé, navíc mě zklamaly věci typu kroužková zbroj, štít, přilba a meč středověkého ražení v příběhu, který má být zasazen do 18. století. Podobně nelogické byly i jiné věci, zvlášť co se práce týkalo. Šance se svým domýšlivým floutkovstvím mi nebyl moc sympatický, ač tak asi měl působit. Překvapilo mě stáří autorky, myslela jsem, že to psal někdo maximálně do třicítky. Ale jako oddechovka pro dívky - proč ne.
Tak zastaralé a pokřivené názory třeba na čarodějnictví jsem dlouho neviděla. Autor sám přiznává, že není historik, ale proč se tedy nesnaží si k tématu něco zjistit, když postavení ženy v dějinách považuje za tak zásadní pro jejich dnešní psychiku? Jak se ten člověk může snažit někomu pomoct jako psycholog, když jen manipuluje s historickými a sociologickými fakty tak, aby to pasovalo do jeho konceptu žena= nemilovaná a všemi zrazovaná chudinka. Nepochopila jsem, proč autor mluví o třech tisícovkách let útlaku žen. Nemyslel spíš období kolem 3000 př. Kr., kdy měl podle zastaralých a dávno vyvrácených teorií na konci neolitu přijít s indoevropskými kočovníky patriarchát?
Marně si lámu hlavu, pro koho je tato kniha určena. Pro dospělé je příliš infantilní, pro dospívající mi připadá spíš nebezpečná. S čistým svědomím tohle matka své dospívající dceři nemůže doporučit, protože je to tak primitivně feministické a tak přihlouple protimužsky zaměřené, že nechápu, jak může něco takového v dnešní době vyjít. Ne, ochutnat ze stromu poznání opravdu neznamená prozřít, že i žena může mít orgasmus a ano, Lolita Humberta opravdu sama sváděla, tak proč se pokrytecky pohoršovat, že to je zobrazeno ve filmu? Jak si má z tohohle dospívající dívka odnést základy zdravého vztahu k sexualitě a k mužům, když je přesvědčována o tom, že všichni muži se ji snaží jen zotročit a od stvoření světa jsou proti ní? Půlstoletí stará Encyklopedie mladé ženy tohle s přehledem strčí do kapsy.
Jeden ze základních titulů k dějinám žen. Velmi milá a nenáročná kniha.
Doporučuji jako kuriozitu pro poučené čtenáře. Autor se naivně domnívá, že Doudleby jsou centrum doudlebského kmene, které spolu s ostatními, menšími hradišti tvoří obranné pásmo proti zahraničnímu (samozřejmě čistě německému) nepříteli, myslí si, že z obránců těchto hradišť pak vzešli Chodové, považuje jih Čech za doménu Slavníkovců, přisuzuje tehdejším jihočeským Slovanům nejen jakýsi "zemský sněm" a neobyčejně demokratickou společnost, ale bezmála i ústavu. Neméně naivně věří tomu, že ony sněmy, volby vládců i jejich nastolování se odehrávalo na malebném shluku kamenů u Hrádku a pohanská víra tu byla zakořeněna tak silně, že jako reakce na její potlačování tu nakonec vzniklo husitství (míněno v Trocnově). V knize je možno najít i mnoho dalších kuriozit, zarážející však je, že mnoho dnešních autorů z těchto knih dosud nejen čerpá, ale dokonce jim i věří.
Taková parnasistní kniha - líbivá slupka skrývá duté, prázdné jádro. Hollý, Pauliny-Tóth, Országh Hviezdoslav, Růžička a podobní nadšenci 19. století, kteří si (do)vymýšleli slovanskou mytologii, by zaplesali, že mají pokračovatelky, které si umí také tak pěkně vymýšlet. Ale opravdu je to i v 21. století nutné? Myslím, že rozhodně ne. U většiny "bohyní" se ve skutečnosti o žádné bohyně nejedná, maximálně o personifikaci nějaké síly/doby, o postavu z folkloru (většinou ne středoevropského, ale východoslovanského) nebo dokonce jen o strašidlo s lokálně značně omezenou působností. Na příkladu Vesny uvedu alespoň pár do očí bijících chyb: 1. jméno bohyně Ostary se podobá ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu - nikoli, je to hloupé feministické klišé, Ostara pochází od protoindoevropského výrazu pro úsvit, kdežto estrogen je z řeckého výrazu pro říji, krom vnější podobnosti spolu obě slova nemají nic společného (toto klišé se ale objevuje hodně často v nejrůznější populární literatuře). 2. k novodobým jarním rituálnům prý patří jarní úklid - k novodobým určitě ne, co jiného dělali naši předci po dlouhé zimě? Konečně pořádně větrali, vyndávali mechová těsnění ze všech škvír a vymetali zimní nepořádek. O propojení "bohyní" s dnešními celebritkami ani nemluvím. Brát si takové osobnosti za vzor nebo si posilovat ženské sebevědomí prostřednictvím smyšlených konstruktů mi připadá hloupé,nedospělé a navíc nehodné té autorkami propagované moderní, sebevědomé ženy, která je sama sebou...
Výborná kniha.
Pokud chce člověk do hloubky studovat keltské/slovanské/germánské náboženství, není tato kniha tím pravým ořechovým, jde o syntézu, ale velmi důležité je si projít celý (přibližný, vzhledem k otížnosti tématu) vývoj náboženských představ od počátku až po vznik monoteismu. Jen tak si totiž uvědomí, že některé rysy náboženství jsou obecně lidské či alepsoň indoevropské.
Kniha mě nemile překvapila primitivním feminismem a řadou klišé, obojí nehodné roku 2020. Vraťme se k Osudovým ženám, Českým ženám nebo Českým královnám, které dovedly dětem přiblížit příběhy známých žen bez okatého zkreslování a zbytečného patosu. Většina medailonků je jako přes kopírák - skvělá, úžasná, ale vlastně neživá superžena, kterou musíme adorovat, ale úplně se tu ztrácí žena jako člověk se svými běžnými životními radostmi a statostmi. Škoda.